lifestyle

Férová cena, nebo jen marketing? Lubomír Kadaně o mýtech kolem certifikace Fairtrade

Patrik Sláma · 2024-11-17 · Aktualizováno 2026-11-17

Co Fairtrade skutečně garantuje – a co už je jen naše představa? S Lubomírem Kadaněm, ředitelem Fairtrade Česko a Slovensko, rozebíráme minimální výkupní cenu, fairtradové příplatky, kontrolu družstev i vztah certifikace k výběrové kávě. A dostane se také na nejčastější mýty, které kolem Fairtrade v kávovém světě kolují.

Určitě všichni znáte Fairtrade, tedy certifikaci zboží. Funguje tak, že lidem v zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky umožňuje uživit se vlastní prací za důstojných podmínek. Pěstitelé a zaměstnanci dostávají v rámci systému Fairtrade za své kakao, kávu, banány nebo další plodiny lepší a stabilnější výkupní cenu a navíc fairtradový příplatek.

A ano, vím, že konkrétně ve světě kávy, kde často a poměrně unikátně funguje přímý obchod, je na Fairtrade nahlíženo skrze mnoho dezinformací, dojmů a předsudků. Fairtradová káva má za sebou více než pět desetiletí vývoje ve světě a v Česku se prodává už více než 20 let. Její příběh začal jako odpověď na nejisté pracovní a životní podmínky drobných pěstitelů. Vedle otázky etického a odpovědného pěstování se fairtradoví pěstitelé kávy zaměřují i na kvalitu své produkce.

Pro účely tohoto rozhovoru jsem se proto obrátil rovnou na výkonného ředitele Fairtrade Česko a Slovensko. Lubomír Kadaně šíří se svým týmem myšlenky spravedlivého obchodu v České republice a na Slovensku. Je odpovědný za reprezentaci systému Fairtrade u nás a zároveň za rozvoj spolupráce s Fairtrade International. Spojení obchodu, etiky a udržitelnosti vnímá jako mimořádně silnou kombinaci, která přináší výhody všem účastníkům dodavatelského řetězce včetně přírody.

Eli Fernández, Tenorio Sol y Cafe, Peru
Zdroj: archiv L. Kadaně

Já vás vítám, Luboši.

Dobrý den, moc díky za pozvání.

Co přesně si kupujeme, když kupujeme Fairtrade? Značka často mluví o férovějším obchodu, ale v kávovém světě máme vedle sebe certifikace, přímý obchod, dlouhodobá partnerství i vlastní programy pražíren. Co konkrétně Fairtrade garantuje navíc oproti běžnému nákupu kávy od farmáře nebo družstva?

Když kupujeme Fairtrade, kupujeme zboží vypěstované a vyrobené za konkrétních ekonomických, sociálních a environmentálních podmínek. Pouze zboží, které tyto podmínky splňuje, může nést známku Fairtrade. Tu najdeme nejen na balíčcích kávy, ale také na čokoládách, banánech nebo třtinovém cukru.

Fairtrade garantuje podmínky, za kterých obchod probíhá v rámci celého dodavatelského řetězce. Má k tomu dva hlavní nástroje: fairtradovou minimální cenu a fairtradový příplatek.

Fairtradová minimální cena funguje jako záchranná síť a spodní hranice, pod kterou pěstitelé zapojení do Fairtrade nikdy nedostanou zaplaceno v rámci fairtradového dodavatelského řetězce. Vedle toho existuje fairtradový příplatek, jehož výše je stanovena pro jednotlivé komodity. U kávy činí 20 centů za libru. Pěstitelé ho dostávají navíc k výkupní ceně a jeho vyplácení je garantováno smlouvami, které uzavírají.

Z čeho ta fairtradová cena vychází?

Je to velmi pečlivý a složitý proces, který probíhá na několika úrovních. Ceny pravidelně revidujeme v určitých časových intervalech, případně také tehdy, když na trhu dojde k něčemu neočekávanému. Do procesu stanovení a kalkulace minimální fairtradové ceny jsou zapojeni pěstitelé, obchodníci i odborníci. Návrh navíc prochází připomínkovým řízením.

Je důležité říct, že fairtradová minimální cena by měla na základě znalostí o trhu i zkušeností samotných pěstitelů pokrývat náklady na udržitelnou produkci.

Kdybychom porovnali dva farmáře, z nichž jeden je zapojený do programu Fairtrade a druhý obchoduje přímo například s pražírnou, v čem má ten fairtradový pěstitel výhodu? Má třeba jednodušší samotný proces obchodování?

K výhodám fairtradového pěstitele patří především jistota minimální ceny, která mu umožňuje lépe plánovat. Zároveň musí být součástí pěstitelského družstva, což je jednou z podmínek zapojení do Fairtrade.

Fairtradový příplatek pak směřuje do družstva, kde se demokraticky a podle jasně stanovených pravidel rozhoduje o jeho využití. U kávy musí například 25 % příplatku putovat zpět do zvyšování kvality produkce.

Část peněz získávají přímo farmáři, další prostředky mohou směřovat na opravy a stavbu škol, infrastrukturu, odslupkovače, zdravotnictví nebo finanční půjčky. Možností je celá řada, ale největší část příplatku se vrací do aktivit přímo spojených s produkcí.

sazeničky kávovníků
Zdroj: archiv L. Kadaně

Kontrolujete nějak zpětně přínosy pro zapojené družstvo?

Fairtrade si jako globální organizace zakládá na znalosti konkrétních dopadů své činnosti. Abychom ale pochopili, jak tyto dopady sleduje, je dobré nejprve vysvětlit, jak celý systém funguje.

Fairtrade stojí na třech pěstitelských sítích: jedna působí v Latinské Americe a Karibiku, druhá v Africe a třetí v Asii. Tyto sítě mají na valné hromadě dohromady 50 % hlasů, takže výrazně rozhodují o tom, jakým směrem se celý systém ubírá.

Vedle nich jsou součástí systému také národní fairtradové organizace působící v Evropě, Americe a Asii. Celou strukturu zastřešuje Fairtrade International, která vlastní ochrannou známku a plní koordinační a zastřešující roli.

Právě pěstitelské sítě mají za úkol zjišťovat konkrétní dopady Fairtrade. Jsou pěstitelům nejblíže, jsou s nimi v přímém kontaktu a vědí, co potřebují. Zároveň spolupracují s národními organizacemi i Fairtrade International, aby naše kroky skutečně přinášely pěstitelům co největší užitek.

Kolik kávy se ve skutečnosti prodá za fairtradových podmínek? Samotná certifikace to totiž nezaručuje. Podle globálních dat se v roce 2023 tímto způsobem prodalo v průměru pouze 35 % kávy vyprodukované certifikovanými pěstitelskými družstvy.

Nejnovější dostupná data máme z roku 2024. Podle nich se za fairtradových podmínek prodalo 27 % kávy, což znamená další mírný pokles. Je ale potřeba zdůraznit, že jde o globální číslo a každý region funguje trochu jinak. Přibližně 90 % fairtradové kávy pochází z Latinské Ameriky.

Důvodem tak nízkého podílu je především nedostatečná poptávka v zemích, do kterých se káva dováží. Na tom je potřeba zapracovat nejen z naší strany, ale také ze strany spotřebitelů, firem a obchodníků zapojených do kávového byznysu. Všichni by si měli uvědomovat, jak systém funguje. Pokud se poptávka zvýší, poroste i podíl kávy prodávané za fairtradových podmínek.

A jde tohle na triko té mezinárodní části Fairtrade, nebo to už je na těch jednotlivých kapitolách daných států, jak tu značku prezentují i pro odběratele v tom daném státě?

Jednotlivé národní organizace, například v Německu, Anglii, Francii, Itálii, Česku nebo na Slovensku, jsou do značné míry autonomní. Každý trh je totiž jiný a má jiné priority. Někde hraje hlavní roli káva, jinde kakao a v severských zemích například květiny.

Organizace mají velkou volnost v tom, jak na svých trzích fungují. Existují samozřejmě společná pravidla pro komunikaci Fairtrade, chování i fungování organizací. Ta se ale týkají především jejich hodnot a principů, nikoli toho, jak mají v jednotlivých zemích dělat obchod nebo marketing.

Zároveň jsme se všemi organizacemi v úzkém kontaktu, vyměňujeme si informace a zkušenosti a spolupracujeme také na společných programech, projektech a kampaních.

Vy jste zmínil, že každý stát má v oblibě jiné fairtradové komodity. Jak je to v Česku? Jsme kafaři, potvrzují to vaše čísla?

U nás je nejsilnější kakao, ale hned potom následuje káva. Pak chvilku nic, následně jsou to banány, třtinový cukr, květiny, tady těch pět je asi nejvýznamnějších u nás v Česku. Ale káva je na druhém místě a je to způsobené asi i tím, že kakao je jedna ze zásadních surovin pro čokoládu, takže je přínosnější pro větší skupinu obyvatel než káva.

Kávové pole Jaén v Peru
Zdroj: archiv L. Kadaně

Jak se stanovuje férová cena a kdy skutečně pomáhá? Minimální výkupní cena funguje jako pojistka v případě, že tržní cena výrazně klesne.

Stanovení minimální ceny začíná sběrem dat a výzkumem všech nákladů spojených s udržitelnou produkcí. Patří sem náklady na hnojiva, nástroje, vodu, energii a práci, včetně mezd najímaných pracovníků a pracovnic. Zohledňují se také náklady na dodržování zásad udržitelného zemědělství, environmentálních standardů, certifikací a administrativy. Členství v systému Fairtrade totiž nepřináší jen výhody, ale také určité povinnosti.

Po získání dat od pěstitelů následují konzultace a globální připomínkové řízení. Zapojeni jsou licenční partneři, obchodníci, pražírny a nákupčí, ale také nezávislí odborníci. Ti mimo jiné posuzují, zda navrhovaná cena odpovídá situaci na trhu a zda je v praxi skutečně uplatnitelná.

Shromážděná data, informace a připomínky se následně předkládají výboru Fairtrade International, který návrh finálně schvaluje. Nová cena je s dostatečným předstihem oznámena všem partnerům, aby se na její zavedení mohli připravit.

Pro zajímavost, fairtradová minimální cena byla naposledy aktivována v roce 2023, a to na poměrně krátkou dobu. Poté následovalo období výrazného růstu cen kávy, které se dostaly až na padesátiletá maxima, především v důsledku klimatických změn.

V minulosti se minimální cena aktivovala častěji. Významným obdobím byl začátek 90. let, kdy došlo k rozpadu mezinárodní dohody o kávě, která do té doby pomáhala regulovat ceny a udržovat jejich stabilitu. Po jejím pádu začala výrazná cenová volatilita, kterou sledujeme dodnes – ceny neustále rostou a klesají.

Doteď jsme se zaměřovali především na minimální výkupní cenu. Já bych se ale rád více věnoval fairtradovému příplatku. Ten má sloužit k rozvoji družstev a jejich komunit, což zní dobře, ale samo o sobě to příliš nevypovídá o konkrétním dopadu na život jednotlivých pěstitelů. Na co přesně se tyto prostředky využívají?

O využití fairtradového příplatku rozhodují především samotní členové družstev, kteří demokraticky hlasují o tom, kam prostředky nasměrují. Existují ale určitá pravidla. U kávy musí například 25 % příplatku směřovat zpět do pěstování, zvyšování kvality a produkce.

Další významná část, přibližně 39 %, jde na aktivity související s produkcí, včetně technologií. Další prostředky pokrývají provoz družstva a služby, které poskytuje jednotlivým pěstitelům. Přibližně 20 % dostávají přímo pěstitelé. Zbývající prostředky se využívají podle dalších potřeb komunity, například na zdravotní péči.

Z konkrétních projektů, o kterých máme informace přímo od družstev a pěstitelů, jde často o podporu školství nebo úspornější hospodaření s vodou, které je v souvislosti s klimatickou změnou stále důležitější. Rostoucí část prostředků směřuje také do technologií, hledání a pěstování nových odrůd nebo boje se škůdci.

Významná je rovněž podpora žen a genderové rovnosti nebo mladých lidí. Víme totiž, že odchod mladé generace do měst a její nezájem o pěstování představují pro celý sektor jedno z rizik. I na řešení těchto problémů se využívají prostředky z fairtradových příplatků.

A máte informace o tom, kolik peněz čistě na příplatcích získal Fairtrade v posledních letech?

V roce 2024 činil celkový objem fairtradových příplatků vyplacených pěstitelům a pěstitelkám kávy přibližně 57 milionů eur. Data za rok 2025 zatím nejsou finálně zpracovaná, proto vycházíme z posledních dostupných údajů za rok 2024.

Zaujalo mě, jak jste mluvil o odlivu mladých lidí z pěstitelských oblastí a o snaze motivovat je, aby v zemědělství zůstali. Máte k dispozici také konkrétní data, která ukazují, jak se vám daří tohoto cíle dosahovat?

Hlavním důvodem odchodu mladých lidí je podle našich zjištění to, že v pěstování kávy nevidí budoucnost a považují ho za neperspektivní. Klíčové proto je zajistit, aby bylo pěstování kávy dlouhodobě udržitelné a dávalo pěstitelům smysl ve všech aspektech života, tedy ekonomickém i sociálním.

Za pět let, co působím ve Fairtrade, pozoruji, jak dynamicky se situace mění. Zvyšují se dopady klimatických změn a družstva na ně musí reagovat. Zároveň se výrazně posouvá jejich plánování a profesionalizace. Stále více si uvědomují, že pokud chtějí být konkurenceschopná i na evropském trhu, kam směřuje významná část jejich produkce, musí nabízet odpovídající kvalitu, věnovat se marketingu a celkově posilovat svou konkurenceschopnost.

S tím vším dokáže Fairtrade pomáhat a poskytovat potřebnou podporu. Pokud jde o mladou generaci, snažíme se vytvářet podmínky a programy, díky kterým pro ni bude pěstování kávy do budoucna atraktivní. Patří sem například zapojování mladých lidí do kampaní nebo podpora jejich vzdělávání v oblasti kávy.

družstvo Koptan Gao Megah Berseri
zdroj: archiv Rosa Panggabean

Máte nějaký příklad konkrétního družstva, které mělo prospěch z fairtradového příplatku a promítlo se to do nějakého doložitelného výsledku?

Máme řadu konkrétních příkladů. Jednou z výhod mé práce je, že můžeme občas cestovat přímo do zemí, kde se káva pěstuje.

Z Kolumbie můžu zmínit družstvo Asosinekun na severu země, které má 202 členů. Přibližně 90 % z nich tvoří původní obyvatelé, pro které je práce s půdou a pěstování kávy důležité nejen z ekonomického, ale také z duchovního hlediska. V celém regionu žije přibližně 50 tisíc domorodých obyvatel.

Fairtrade je tomuto družstvu blízký také díky důrazu na ochranu přírody a environmentální dopady. Z fairtradových příplatků byla spolufinancována výstavba tří škol v regionu, které neslouží pouze dětem fairtradových pěstitelů, ale jsou otevřené i ostatním.

Družstvo se zároveň snaží diverzifikovat příjmy svých členů. V oblastech, kde se kvůli klimatickým změnám stává pěstování kávy rizikovým, podporuje také pěstování dalších plodin, například kakaa nebo třtiny. Díky tomu mají pěstitelé zajištěnou obživu i v případě, že je produkce kávy ohrožena. Je to důležité také pro to, aby u jejího pěstování mohli zůstat.

Z Brazílie můžu uvést příklad družstva, které pro své pěstitele vybudovalo fotovoltaickou elektrárnu. To je velmi přínosné, protože kávoví pěstitelé často žijí v odlehlých oblastech, kde bývá přístup k elektřině a připojení komplikovaný.

Nedávno jsem navštívil také pěstitelské družstvo Soli Café v Peru. Viděl jsem tam školu vybudovanou z fairtradového příplatku, školky i způsob, jakým se starají o kávu. Jejich produkční proces je dotažený téměř k dokonalosti a zároveň hledají nové možnosti, jak pěstování kávy udržet. Například na svazích kolem města Jaén dnes najdeme také robustu, což bylo ještě donedávna téměř nemyslitelné. Právě robusta představuje jednu z možností, jak zachovat produkci kávy v oblastech, kde klimatické změny stále více ohrožují pěstování arabiky.

Kdyby nás poslouchal například farmář z Kolumbie, který by se chtěl zapojit do programu Fairtrade, jak by měl postupovat? Oslovují pěstitelské sítě farmáře samy, nebo už je Fairtrade v těchto zemích natolik známý, že se o něm pěstitelé dozvídají sami a mohou se přihlásit? Jak probíhá edukace a informování přímo v zemích původu?

Fungují oba způsoby. Od pěstitelů víme, a to nejen z Latinské Ameriky, ale také z Afriky, že se o výhody Fairtrade často zajímají i farmáři, kteří do systému zapojení nejsou. Když například vidí, že si někdo vysadil avokádo jako stínící stromy, pořídil novou odslupkovačku nebo vybudoval studnu, zajímá je, jak toho dosáhl.

Pokud vše funguje, jak má, stávají se takové projekty realizované v rámci Fairtrade často příkladem pro ostatní pěstitele. Ti si mezi sebou předávají zkušenosti a informace o výhodách systému.

Druhou cestou je přímá edukace a propagace ze strany jednotlivých pěstitelských organizací, které představují možnosti podpory, jež Fairtrade nabízí pěstitelům kávy i dalších komodit.

Kolumbie, José Amando Torres
Zdroj: Komínek

Fairtrade pracuje nejen s výběrovou, ale také s komoditní kávou. Pražírny využívající direct trade nakupují kávu přímo od farmářů, případně přes importéry, čímž se dodavatelský řetězec zkracuje. Pokud tomu odpovídá kvalita a původ kávy, platí za ni výrazně více než komoditní cenu. Zajímalo by mě, v čem je Fairtrade v praxi výhodnější pro takovou pražírnu, případně pro samotného farmáře, než vlastní dlouhodobé partnerství mezi pražírnou a producentem?

Direct trade nebo dlouhodobé vztahy mezi pražírnou a konkrétní farmou jsou skvělá věc, pokud fungují tak, jak mají, a nejsou jen marketingovým nástrojem. Fairtrade k tomu přistupuje trochu jinak a díky robustnosti svého globálního systému má jiné možnosti.

Uvedu příklad. Nedávno došlo v Kolumbii k tragickému zemětřesení. CLAC, latinskoamerická pěstitelská síť, má fondy na zmírňování dopadů přírodních katastrof a nastavené procesy, jak informovat zapojené pěstitele a koordinovat jednotlivé kroky tak, aby byly dopady katastrofy co nejmenší. Pěstitelé se tak mohou co nejrychleji vrátit ke své práci – v tomto případě k pěstování kávy.

Právě v tom spočívá jedna z unikátních výhod Fairtrade.

Direct trade je samozřejmě skvělý, pokud všechno funguje ideálně. Otázkou ale je, co se stane, když pražírna z nějakého důvodu skončí. V systému Fairtrade může družstvo pěstitele znovu podržet.

Zůstávají součástí komunity a s pomocí družstva, CLAC a nástrojů, které má systém díky své šíři k dispozici, mohou hledat nové cesty, jak nahradit výpadek konkrétního odběratele.

Už jsme trochu nakousli otázku kvality kávy. Ve vašich textech se píše o farmách v Peru, kde káva dosahuje 85 až 90 bodů, což už odpovídá výběrové kávě, přičemž 90 bodů představuje opravdu vysoké hodnocení. Zmiňujete také soutěže, jako je Golden Cup. To jsou zajímavé příklady, samy o sobě ale ještě nedokazují, že certifikace Fairtrade obecně vede k vyšší kvalitě kávy. Dá se tedy říct, že Fairtrade znamená kvalitnější kávu, alespoň z hlediska jejích senzorických vlastností?

Je tu ještě jedna věc, kterou jsme nezmínili. Teď nebudu mluvit o výběrové kávě, ale o BIO certifikaci. Fairtrade a BIO totiž často jdou ruku v ruce. Myslím, že přibližně 60 % fairtradové kávy je zároveň vypěstováno podle ekologických standardů, což už samo o sobě o způsobu produkce něco vypovídá.

Ještě bych se ale vrátil k tomu, co jste říkal. Situace se změnila relativně nedávno, v posledních několika letech. Fairtradoví pěstitelé začali s podporou Fairtrade stále více dbát na kvalitu, protože i na našich trzích roste poptávka po kvalitní kávě. Výsledkem jsou právě zmíněné soutěže Golden Cup, ve kterých soutěží producenti fairtradové výběrové kávy. Konají se nejen v Latinské Americe, ale také v Africe a nově i v západní Africe.

Když to propojíme s tím, o čem jsme mluvili před chvílí – tedy jakou část fairtradového příplatku pěstitelé investují do technologií a samotného pěstování –, vidíme, že tyto investice jdou ruku v ruce se zvyšováním kvality.

Nemůžu ale obecně říct, že každá fairtradová káva prochází cuppingem, má stanovené skóre a přesně víme, jaké kvality dosahuje. Tak to nefunguje. Můžeme však říct, že kvalita fairtradové kávy se postupně zvyšuje, protože to vyžaduje trh a sami pěstitelé chtějí být konkurenceschopní. I to je jedna z podmínek, aby celý systém fungoval.

Zajímalo by mě, jestli máte k dispozici data o poměru mezi výběrovou a komoditní kávou ve vaší produkci, případně v prodejích pod značkou Fairtrade. Věřím, že to bude zajímat i naše posluchače. Přiznám se, že já osobně, stejně jako podle mě řada dalších lidí z kávové branže, vnímám Fairtrade spíše jako označení kávy, kterou najdeme v supermarketech. To samozřejmě neznamená, že musí být nekvalitní, ale běžně se s ní nesetkáváme na balíčcích výběrových pražíren, kterých v Česku stále přibývá. Proto by mě zajímalo, jaký podíl fairtradové produkce dnes tvoří výběrová káva a jaký komoditní.

Bohužel tato data v tuto chvíli nemám. Zatím globálně nesledujeme, jaký podíl prodaného objemu fairtradové kávy tvoří výběrová káva. Před rozhovorem jsem sice vznesl několik dotazů do našeho systému, ale odpovědi zatím nemám.

Výběrová káva je pro nás v České republice důležitá, protože tu máme velké množství výběrových pražíren, jejich fanoušků i odborníků. Právě proto jsme letos uspořádali konferenci Fairtrade Specialty Coffee Dialogue, jejímž cílem bylo představit místním výběrovým pražírnám a odborníkům konkrétní výběrové kávy vypěstované v Latinské Americe. I takovou formou se snažíme šířit osvětu.

Co přesně certifikace Fairtrade kontroluje a co už negarantuje? Kontrolu dodržování standardů zajišťuje společnost FLOCERT, která podle vašich materiálů používá jednotný kontrolní proces a je akreditována podle normy ISO 17065. Zajímalo by mě, co konkrétně auditor při kontrole kávového družstva ověřuje, jak často se kontroly opakují a jaká jejich část probíhá přímo na farmách a jaká případně na dálku, virtuálně?

FLOCERT kontroluje nejen dokumentaci, tedy smlouvy a záznamy, které je podle standardů nutné vést a uchovávat, ale také hospodaření a fungování družstva. Navštěvuje vybrané farmy a ověřuje, zda tam nedochází k porušování standardů.

Když mluvím o standardech, mám na mysli soubor pravidel, která musí pěstitel, družstvo, obchodník (trader), případně pražírna splňovat, aby mohli používat známku Fairtrade a označovat kávu jako fairtradovou.

FLOCERT tedy sleduje dodržování těchto pravidel, ale také přímo hovoří s pěstiteli a pracovníky a zjišťuje, zda všechno funguje tak, jak má. Nejde totiž jen o kvalitu pěstování a používání pesticidů, ale také o lidská práva, zákaz dětské práce a dodržování environmentálních standardů. Kontroluje rovněž využití fairtradového příplatku, například podle pravidel, o kterých jsme mluvili před chvílí.

Maximiliano Beltran Asoseynekun
Zdroj: Komínek

Vedle externích auditů mají fairtradová družstva povinnost provádět také interní kontroly svých členů. Je důležité rozlišovat, že certifikované je družstvo, nikoli automaticky každý pěstitel samostatně. Pěstitel je členem družstva a musí splňovat podmínky členství.

Externí audity probíhají v rámci tříletého certifikačního cyklu, přičemž jejich podoba závisí na profilu kontrolované organizace. FLOCERT navíc provádí i neohlášené audity. Organizace ví, že k nim může dojít, ale nezná jejich přesný termín.

Samotný tříletý cyklus začíná vstupním auditem, který následuje poté, co družstvo požádá o certifikaci. Kontrolu provádí pracovník FLOCERTu, většinou žijící v zemi, kde družstvo působí. Při vstupním auditu se zjišťuje výchozí situace a ověřuje se, zda jsou splněny požadované podmínky.

V prvním a druhém roce pak mohou probíhat průběžné potvrzovací audity. Třetí rok následuje obnovovací audit, na jehož základě se certifikace prodlužuje na další tříleté období.

Máte k dispozici data o tom, jaká porušení fairtradových standardů se při auditech opakují nejčastěji? Vyskytují se nějaké konkrétní problémy, se kterými se pěstitelé kávy, případně pěstitelé dalších certifikovaných komodit, opakovaně potýkají?

Díval jsem se na dostupné statistiky za letošní rok. Mezi nejčastější porušení patří například nezaplacení poplatků nebo jejich pozdní uhrazení. Často jde tedy spíše o administrativní pochybení, ať už neúmyslná, nebo záměrná. Právě tyto odchylky tvoří největší část zjištění při kontrolách.

Popsal jste, jak fungují kontroly při zapojení družstva do systému Fairtrade. Zajímala by mě ale ještě administrativní a finanční stránka certifikace. Fairtrade otevřeně uvádí, že licenční poplatky za používání ochranné známky nejdou přímo pěstitelům, ale pomáhají financovat fungování celého systému. O tom už jsme se částečně bavili. Jak tedy funguje finanční model samotné certifikace? Pokud družstvo splní všechny požadavky a projde kontrolami, kolik ho stojí získání a udržování certifikace? Platí nějaký poplatek předem, nebo se náklady odvíjejí například od objemu prodané kávy?

Výše poplatku se odvíjí od velikosti organizace. Menší družstva obecně platí méně, větší více. Pokud má družstvo například 100 až 500 členů, což je poměrně běžná velikost, základní roční poplatek se pohybuje lehce nad 2000 eur.

Je důležité zdůraznit, že certifikaci platí družstvo, nikoli jednotliví pěstitelé.

Fairtrade totiž funguje prostřednictvím družstev, která sdružují své členy a zodpovídají za jejich fungování. Náklady si samozřejmě mohou mezi členy rozpočítat. V modelovém případě družstva se 200 členy by základní poplatek představoval přibližně 11 eur ročně na jednoho pěstitele.

Jde ale pouze o orientační výpočet, protože skutečné náklady závisí na konkrétní organizaci.

Výše poplatků se dále odvíjí od počtu členů, struktury organizace a toho, zda jde o organizaci prvního, druhého, nebo třetího stupně. Zohledňují se také další certifikované suroviny či komodity a počet zpracovatelských zařízení.

Na začátku je navíc jednorázový poplatek za zpracování žádosti, který činí přibližně 600 eur.

Celou dobu se bavíme především o tom, co Fairtrade přináší pěstitelům v Latinské Americe a Africe. Když se ale zaměříme konkrétně na Fairtrade Česko a Slovensko, tedy na vaši místní organizaci, jaká je vlastně vaše role v celém systému? Čemu se tady věnujete a za co konkrétně zodpovídáte?

Máme několik hlavních pilířů, na kterých stojíme. Nejsou seřazené podle důležitosti.

Prvním je obchodní činnost, tedy podpora obchodních partnerů a organizací, které mají zájem o certifikaci nebo licenci. Zároveň podporujeme firmy a obchodníky, kteří už jsou do systému zapojeni a chtějí svou účast nějakým způsobem zviditelnit. Poskytujeme jim informace, materiály a pomáháme s kampaněmi a dalšími aktivitami.

Druhým pilířem je marketing a komunikace. Sem patří především zvyšování povědomí o Fairtrade, kampaně na sociálních sítích, PR, komunikace s novináři a další podobné aktivity.

Třetím pilířem je práce s aktivními lidmi v regionech, se školami a dalšími neziskovými organizacemi. Organizujeme například Férové snídaně, Výstavy na stromech nebo natáčíme dokumenty. Snažíme se, aby se lidé po celé České republice mohli zapojit do podpory Fairtrade a pěstitelů.

To je ostatně stále náš hlavní cíl: pomáhat pěstitelům, aby se dokázali důstojně uživit vlastní prací a za důstojných podmínek.

Zajišťujete licenci i pro české výrobce?

My v tomto dokážeme provést toho českého výrobce vším, co je potřeba, ale aktuálně tak, jak je nastavená situace, tak ty smlouvy potom dělá Fairtrade Německo, protože my máme smlouvu s Fairtrade Německem. Ale jsme autonomní organizace, která každému zájemci o zapojení do systému Fairtrade dokáže pomoci a nasměrovat ho tím správným směrem, případně říci, co všechno je potřeba a kolik to asi bude stát. Příkladem je třeba pražírna FairBio, což je náš dlouholetý obchodní partner.

Paulo Afonso Ferreira Junior na Golden Cup.
Zdroj: archiv CLAC

Kolem Fairtrade existuje poměrně velké množství dezinformací, zejména pokud jde o produkty nesoucí tuto známku. Zajímalo by mě proto, kde končí odpovědnost samotného Fairtrade a kde začíná marketingová interpretace značky. Pro spotřebitele je známka jednoduchým signálem, že výrobek splňuje určité standardy, jejichž obsah jsme už probírali. Spotřebitel si ale může její význam vykládat mnohem šířeji, než jaký skutečně je. Jak jsme si řekli, Fairtrade se soustředí především na družstva, nikoli na garanci životních podmínek každého jednotlivého pěstitele. Která z těchto očekávání tedy dokážete skutečně garantovat a která představují spíše dlouhodobé cíle, ke kterým se systém snaží přiblížit?

Já se na Fairtrade dívám šířeji, už jen proto, že v něm pracuji. Samotný systém má několik úrovní a jednou z jeho klíčových vlastností je, že do něj vstupují všichni aktéři dodavatelského řetězce.

Pokud jde o marketing, můžeme tento pojem vnímat negativně, jak jste naznačil, ale nemusí tomu tak být vždy. Pokud nějaká organizace přistupuje k Fairtrade čistě jako k marketingovému nástroji a její zapojení nemá oporu v hodnotách firmy, dlouhodobě u systému pravděpodobně nevydrží.

Kromě výhod, které Fairtrade přináší pěstitelům, ale i samotným firmám, je totiž potřeba počítat s určitou administrativní zátěží a další prací. Není to zadarmo a Fairtrade rozhodně není žádný zázračný generátor bohatství. Je to nástroj, který má pomáhat nastavovat férovější podmínky v globálním obchodě tak, aby se i lidé na začátku dodavatelského řetězce dokázali důstojně uživit vlastní prací.

U kávy je přitom důležité zmínit jednu věc, o které jsme zatím nemluvili. Podle dat, která máme k dispozici, připadá z šálku kávy v ceně například 100 korun pěstitelům obecně přibližně jedna koruna. To znamená pouhé jedno procento. Je to velmi nevyvážené rozdělení hodnoty. Pěstitelé se navíc potýkají s klimatickými změnami nebo rostoucími cenami pohonných hmot, jejichž vývoj ovlivňuje i aktuální geopolitická situace. Fairtrade se snaží tyto podmínky vyrovnávat a nastavovat pravidla tak, aby pěstitelé měli férovější postavení.

Pokud se tedy nějaká společnost zapojí do Fairtrade pouze z marketingových, čistě zištných důvodů, nebude to dlouhodobě fungovat.

Je ale důležité dodat, že přestože jsou pěstitelé hlavním středem našeho zájmu, dokážeme podporovat také firmy a obchodníky zapojené do systému. Příkladem je evropská směrnice EmpCo o environmentálních tvrzeních, která stanovuje pravidla pro to, co firmy smějí a nesmějí komunikovat v oblasti udržitelnosti. Fairtrade má nastavené postupy, které zapojeným organizacím pomáhají formulovat tato tvrzení v souladu s požadavky a vyhnout se překračování povolených hranic.

Podobně je to s nařízením EUDR o odlesňování nebo s požadavky v oblasti náležité péče o lidská práva (HRDD). Pokud je například pražírna součástí systému Fairtrade, nemusí všechny tyto oblasti řešit sama. Může využít nástroje a postupy, které Fairtrade v souvislosti s evropskou legislativou rozvíjí a poskytuje svým partnerům.

V posledních letech se poměrně často objevujete na akcích Specialty Coffee Association po celé České republice, kde pořádáte přednášky. Zajímalo by mě, jestli se setkáváte s nějakými opakujícími se mýty nebo mylnými představami o Fairtrade, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Na co se vás lidé nejčastěji ptají? Existuje něco, co je ve společnosti hluboce zakořeněné, ale ve skutečnosti to tak vůbec není? Napadá vás nějaký konkrétní příklad?

Napadají mě dvě věci, které se v poslední době postupně mění.

První je otázka kvality.

Fairtrade sice není certifikací kvality, ale velkým mýtem je představa, že fairtradová káva nemůže být kvalitní. To samozřejmě není pravda.

I proto se zapojujeme do akcí Asociace výběrové kávy.

Druhým rozšířeným mýtem je, že Fairtrade automaticky znamená dražší produkt než konvenční alternativy. Tak to vůbec nemusí být. Dříve tomu tak mohlo být, protože dodavatelský řetězec byl komplikovanější, dostávat fairtradové výrobky do menších obchodů bylo náročnější a často se prodávaly v malých objemech. S příchodem velkých obchodních hráčů a retailových řetězců už to dávno nemusí platit.

Co může cenu fairtradového výrobku výrazněji zvyšovat, je například BIO certifikace, respektive náklady spojené s ekologickou produkcí. Není ale pravda, že Fairtrade automaticky znamená výrazně dražší produkt.

Samozřejmě záleží také na přístupu samotného obchodníka. Zda chce využít Fairtrade především jako nástroj ke zvyšování vlastních marží, nebo mu skutečně jde o to, co je pro Fairtrade zásadní: spravedlivější rozdělení hodnoty v rámci celého dodavatelského řetězce.

Na závěr bych rád potvrdil alespoň tu část, která se týká kvality. Právě tu teď můžeme ověřit na filtru z Etiopie od Fairbio, který tu společně pijeme. Je moc dobrý, takže si nejspíš dám ještě jeden šálek. Moc vám děkuji za váš čas. Věřím, že rozhovor byl pro naše posluchače poutavý a přínosný a že se nám podařilo rozptýlit alespoň některé mýty, které kolem Fairtrade v Česku panují. Doufám, že se s vámi potkáme i na některých kávových akcích v příštím roce. Budete na Baristovi roku?

Osobně tam určitě budu. Zatím ale nemám jasno, jak přesně bude naše účast vypadat a zda připravíme i nějaký program. To ještě budeme řešit s Asociací výběrové kávy. Každopádně se určitě uvidíme a plánujeme pokračovat ve vzájemné spolupráci. Doufám, že i s vámi. Také děkuji za příjemný rozhovor.

Rádi bychom pokračovali i ve spolupráci s asociací, protože fairtradová a kvalitní káva k sobě zkrátka patří. Je to spojení, které chceme dál rozvíjet a propagovat.

Vaše články občas vycházejí i v našem magazínu Okafi, takže pokud by naše čtenáře zajímaly vaše konkrétní projekty více do hloubky, mohou se více dočíst tam. Já vám děkuju moc za váš čas a ať se vám daří.

Taky moc díky, ať se daří i vám.

Štítky

Další články