domácí barista

James Hoffmann konečně česky. Co čtenáři přináší Bible kávy a kde ztrácí na překladu?

Patrik Sláma · 2026-11-20

James Hoffmann a jeho World Atlas of Coffee je konečně česky! Aktualizované vydání nabízí komplexního průvodce světem kávy, od pěstování přes zpracování až po přípravu. Jak se povedl český překlad a kde ztrácí na odborné přesnosti? Knihu jsme prolistovali opravdu důkladně.

Konečně se dočkali i čeští čtenáři. Jedna z nejznámějších a nejuznávanějších knih o kávě, The World Atlas of Coffee od Jamese Hoffmanna, vychází v českém překladu pod názvem Bible kávy od nakladatelství Familium. A označení kávová bible jí vlastně docela sluší. Nejde totiž jen o obrazovou encyklopedii kávových regionů, jak by mohl napovídat původní název, ale o poměrně komplexního průvodce světem kávy – od botanických základů přes pěstování, zpracování a obchodování až po pražení, přípravu a senzoriku.

České vydání přichází v době, kdy se kávová kultura u nás výrazně posunula a odborné informace už dávno nejsou výsadou úzké skupiny profesionálů. Právě proto je dobře, že se takto rozsáhlá publikace konečně dostává i k českým čtenářům. Jak si ale vede její česká podoba? A dokázal překlad zachovat nejen obsahovou hodnotu, ale také odbornou přesnost originálu?

Nový kabát, jiný charakter

Na první pohled je česká Bible kávy od svého anglického předobrazu poměrně odlišná. Originální vydání pracuje s charakteristickou hnědou, strukturovanou obálkou připomínající jutový pytel, tedy materiál neodmyslitelně spojený s obchodováním a přepravou kávy. Jednotlivá vydání se liší také ústředním motivem: od kávových zrn přes jedno velké zrno až po vyobrazení kávovníku.

Česká verze se vydala trochu jinou cestou. Hladký matně černý povrch doplňuje zlacené lemování s kávovou symbolikou po celém obvodu. Výsledkem je obálka, která skutečně evokuje určitou sakrálnost a liturgičnost – ostatně název Bible kávy tomu jde naproti. Ústředním motivem je bílý šálek kávy, který výrazně kontrastuje s černým pozadím a zaujme i z větší vzdálenosti. Červeně vyobrazené kávové plody jsou pak příjemným detailem, který celou kompozici završuje.

Mám ale drobnou výhradu k praktičnosti zvoleného povrchu. Matná černá obálka je poměrně náchylná na otisky prstů a kapky, což není úplně ideální u knihy, kterou si člověk pravděpodobně vezme s sebou do kuchyně nebo kavárny a bude ji pravidelně používat. O to více oceňuji volbu papíru uvnitř. Je chráněný a relativně dobře odolává vodě, respektive umožňuje její otření. Vzhledem k předpokládanému způsobu používání jde o velmi praktický detail.

Obsah, který drží krok s dobou

České vydání vychází z třetího, revidovaného anglického vydání z roku 2025. Nejde tedy pouze o překlad staršího Atlasu, ale o aktualizovanou publikaci, která reflektuje vývoj kávového odvětví v posledních letech. Oproti druhému vydání z roku 2018 přibylo několik důležitých témat a řada stávajících pasáží doznala změn.

České vydání navíc obsahuje několik vlastních redakčních prvků. Hned vedle tiráže najdeme informační okénko o autorovi a poznámku redakce vysvětlující přístup k zápisu některých kávových termínů, které nejsou v běžné české slovní zásobě příliš zažité. Úvodní slovo doplňuje také fotoportrét Jamese Hoffmanna.

Více druhů kávovníků, nové odrůdy i hrozby pro pěstování

Jednou z nejzajímavějších aktualizací je rozšíření botanické části. Vedle známějších druhů, jako jsou Coffea liberica, Coffea excelsa, Coffea eugenioides nebo Coffea stenophylla, se čtenář dozví také o méně známých druzích Coffea racemosa a Coffea zanguebariae. Právě ty mohou být zajímavé z hlediska budoucnosti kávového průmyslu, mimo jiné díky své odolnosti vůči klimatickým změnám.

Nově se zde objevuje také problematika kávových chorob, konkrétně kávové rzi, která představuje významné riziko pro pěstování kávovníků. V kontextu současných klimatických změn a nejisté budoucnosti produkce kávy jde o důležité doplnění.

Aktualizací prošla i část věnovaná odrůdám. Přibyly například Pink Bourbon, Sudan Rume, Wush Wush, Castillo, Colombia, Sidra, Jackson, Laurina nebo Timor Hybrid. To jsou názvy, se kterými se dnes stále častěji setkáváme na balíčcích výběrové kávy, a je proto dobře, že se dostaly i do takto základní referenční publikace.

Fermentace, dekofeinizace a nové způsoby zpracování

Výrazných změn se dočkala také kapitola věnovaná zpracování kávy. Nově rozebírá aerobní a anaerobní fermentaci, karbonickou maceraci, mléčné kvašení, tepelný šok nebo kofermentaci. Jde o postupy, které v posledních letech výrazně ovlivňují podobu výběrové kávy a zároveň vyvolávají řadu odborných i spotřebitelských diskusí.

Zcela novou kapitolou je dekofeinizace. Hoffmann v ní vysvětluje jednotlivé metody od takzvaného třtinového procesu přes využití oxidu uhličitého až po švýcarský vodní proces. I to je vítané rozšíření – bezkofeinová káva totiž už dávno není jen okrajovou kategorií a zaslouží si pozornost, kterou jí kniha věnuje.

V kapitole o obchodování s kávou přibylo vysvětlení cenotvorby FOB (Free on Board), tedy ceny kávy v místě vývozu. Jde o důležitý pojem, který pomáhá lépe pochopit, jak se utváří cena kávy a jaké náklady se do ní postupně promítají.

Příprava kávy podrobněji a s ohledem na současné trendy

Aktualizace se samozřejmě nevyhnula ani přípravě. Hoffmann nově rozlišuje mezi kávou praženou na espresso a na filtr, vysvětluje hodnotu TDS a přidává samostatnější prostor senzorice kávy, trendu mražení kávových zrn nebo dohledatelnosti jejich původu (traceability).

Mezi filtračními metodami přibyla také příprava v překapávačích typu steep and release, kam patří například Clever Dripper, u nás známý také jako chytráček.

Zajímavé je i doplnění části věnované mléčným nápojům a latte artu, kde se nově objevuje okénko o rostlinných alternativách mléka. A konečně se rozšířil i přehled kávových originů. Vedle tradičních producentů se čtenář seznámí například s Madagaskarem, Réunionem, Pobřežím slonoviny, Togem, Kamerunem, Svatou Helenou, Malajsií, Východním Timorem, Austrálií, Japonskem, Tchaj-wanem, Kalifornií nebo Portorikem.

Právě tato rozšíření podle mě ukazují, že Hoffmann nesklouzl k pouhému opakování již známých informací.

Kniha reflektuje, jak se kávový svět mění, a snaží se čtenáři nabídnout co nejaktuálnější přehled.

Když se angličtina překládá až příliš doslovně

Tady se dostávám k části, kterou jako člověk pohybující se v kávovém prostředí nemohu úplně přejít. Jsem bohemista a rád se označuji za progresivního člověka, pokud jde o obohacování české slovní zásoby. Našim redaktorům například rád připlácím bonusy za vymyšlené a nápadité neologismy. Baví mě, když se podaří najít český ekvivalent, který je hravý, přirozený a zároveň přesný.

Jenže právě v odborném jazyce je potřeba rozlišovat mezi smysluplným obohacováním slovní zásoby a doslovným překládáním za každou cenu.

V kávovém odvětví se už řadu let používají počeštěné výrazy, které sice mají anglický původ, ale odborná komunita jim dobře rozumí. Nemyslím si proto, že je nutné za každou cenu překládat například first crack jako „první prasknutí“ nebo development zrna jako „vývoj chuti“. Takové překlady mohou být pro běžného čtenáře srozumitelné, ale v odborném kontextu působí poněkud nepřirozeně a mohou zbytečně komplikovat komunikaci mezi lidmi z oboru. Zde jde ovšem o detail a sám vím, že je to moje subjektivní preference.

V knize jsem nicméně narazil na několik míst, která považuji za problematická i z hlediska odborné přesnosti.

Jedním z nich je opakované použití výrazu „kávové semínko“ namísto běžnějšího a v kávovém prostředí zažitého „kávové zrno“. Anglické coffee bean sice doslovně odkazuje na semeno, ale české označení kávové zrno je naprosto standardní a není důvod se mu vyhýbat. Semínka navíc evokují typ potraviny, který je konzumovatelný bez tepelné úpravy. Zrno naopak potřebuje podstoupit pražení či pečení, aby se plně projevily jeho chuťové vlastnosti.

Podobně problematické je tvrzení, že se káva „vaří“. V běžné řeči samozřejmě podobné vyjádření slýcháme, ale v odborné publikaci bych očekával přesnější formulaci. Voda používaná k přípravě kávy by neměla procházet bodem varu a samotná příprava kávy také není vařením v pravém slova smyslu.

Za matoucí považuji také překlad výrazu strip picking jako „hromadné ruční sklízení“. V odborném kontextu se jedná o způsob sklizně, při němž se plody z větví odstraňují najednou, tedy strhávají či zčesávají. Označení „hromadné ruční sklízení“ může naopak evokovat, že jde o skupinový sběr více pracovníky, a rozdíl oproti běžnému ručnímu sběru tak není dostatečně zřetelný. Za zmínku stojí také označení „mlýnek s noži“ namísto běžně používaného „čepelového sekáčku“.

Některé další výrazy působí spíše jako zbytečně komplikované překlady. Například ponechání anglického zápisu defect s písmenem C, přestože český termín „defekt“ je běžně užívaný, nebo překlad steaming milk jako „napěňování mléka“. V druhém případě bych upřednostnil výraz „šlehání mléka“, který lépe odpovídá tomu, co barista při práci s parní tryskou skutečně dělá. Napěňování opět evokuje pěnu a všichni víme, že na mléčné kávové nápoje se nepoužívá mléčná pěna, kterou je označovaná výrazně bublinkatá směs, nýbrž mikropěna.

A pak je tu definice ristretta. Kniha jej nově vymezuje jako nápoj s poměrem 1 : 2 nebo nižším. Z mého profesního pohledu je to nepřesné, ba dokonce chybné. Právě poměr 1 : 2 je totiž dnes běžně používaným výchozím poměrem pro přípravu moderního espressa. Chápu, že definice ristretta může vycházet z historického pojetí tohoto nápoje, ale v takovém případě by bylo vhodné rozdíl jasněji vysvětlit. Případně bych se nebál tento poněkud zastaralý způsob kategorizace úplně opustit.

Kávová bible, která má své místo v knihovně

Přes všechny výhrady považuji české vydání Bible kávy za velmi povedenou a především potřebnou publikaci. Její největší předností je šíře záběru. Hoffmann dokáže nenásilnou, čtivou a srozumitelnou formou provést čtenáře celým kávovým světem. Od úplných základů až po pokročilejší témata, která zajímají profesionální baristy, pražiče nebo lidi pohybující se v obchodování s kávou.

Právě kombinace přístupného vyprávění, odborných informací, fotografií a praktických vysvětlení dělá z knihy titul, ke kterému se člověk může opakovaně vracet. Ať už si ji pořídí někdo, kdo se světem výběrové kávy teprve seznamuje, nebo zkušenější kávový profesionál, který chce mít základní informace pohromadě.

A tak si dovolím zopakovat úvodní myšlenku:

Bible kávy by podle mě neměla chybět v knihovně žádného skutečného kávomila. Ať už v anglickém, nebo konečně i českém vydání.

Knihu seženete na e-shopu nakladatelství Familium a u vybraných prodejců.

Štítky

Další články