Martin Adamec. Adam Martinec. Zkrátka vítěz Barista Cup Ostrava 2026
Tadeáš Kacer · 2026-09-30
Třináctý ročník ostravského Barista Cupu zná svého šampiona. Jak se Martin Adamec dostal od komoditní kávy a přípravy V60 doma až k vítězné trofeji? Přečtěte si rozhovor o vizuálních principech v kávové prezentaci, souboji s pamětí i o tom, proč má smysl překonat strach a jít si soutěžení vyzkoušet na vlastní kůži.
Teď dobře poslouchejte, co vám Martin chce dnes říct.
Dne 5. září 2026 se uskutečnil již 13. ročník oblíbené akce Barista Cup Ostrava. Akce byla, jak je zvykem, zdarma – s ochutnávkami káv z různých českých pražíren, produktů z řemeslných pekáren a keramiky. Během celého dne probíhá i soutěž (od toho ten Cup v názvu) baristů, kteří ve zjednodušeném formátu Baristy roku – bez signature drinku – prezentují to, na čem celé týdny před soutěží pracovali.
Nejlepší z nich poté zvedne trofej Barista Cup šampiona a nasadí laťku opět o něco výš pro budoucí ročníky. Na nejvyšším stupínku vítězů se letos umístil Martin Adamec a mám velkou radost, že vám s ním můžeme přinést rozhovor.
Ahoj, Martine. Je to půl měsíce, co jsi vyhrál letošní ročník Barista Cupu Ostrava. Moc gratuluji! Nicméně je to stále menší akce a spousta čtenářů by tě nemusela znát – mohl by ses jim prosím představit?
Ahoj, zdravím všechny čtenáře. Jmenuju se Martin a pracuju jako barista v kavárně Rebelbean Vlněna už něco přes 3 roky.
Jak ses ke kávě dostal?
Mám rád objevování nových věcí a zjišťování, jak fungují. Káva je jedna z nich. Když jsem zjistil, že to nemusí být jen turek, neskutečně mě to začalo zajímat. Pak jsem nastoupil do jedné kavárny s komoditkou a zjistil jsem, že mě hrozně baví práce za kávovarem a s lidmi. Časem jsem se ale chtěl posouvat dál, protože jsem si už dělal kafe doma přes V60. Když jsem pak přišel do práce, nebylo to ono.
A jak se povedlo, že ses dostal nejen do Rebelbeanu, ale také k soutěžení?
Rebelbean mi ukázala moje přítelkyně. Vždycky mi přivezla nějaké kafe z Brna a když jsem pak dojel za ní, strávili jsme většinu času na Vlněně. Takže pro mě to vždycky byl lovebrand v pravém slova smyslu. Když jsem se pak přestěhoval do Brna, zkusil jsem štěstí a nastoupil jsem právě na tuto pobočku. A tak začala moje éra v RB, kde je strašně jednoduché dostat se k soutěžení.
Jednou jsme seděli na pivu a slavili úspěch naší kolegyně – a mně začalo vrtat hlavou, že mě to vlastně celkem zajímá. Když jsem s tím přišel za Denisem (Kramářem, Baristou roku 2023, pozn. red.), hned mě v tom na 100 % podpořil a začali jsme přemýšlet, co přesně bych chtěl zkusit. Pamatuju si, že jsem si rozhodně nedokázal představit soutěž, kde bych měl 12 minut něco prezentovat.
Což mi připomíná, že jsi už dvakrát zkoušel Cup Tasters. Jaká soutěž ti připadá náročnější? Jaká je ti bližší a raději by ses na ni vrátil?
Ano, myslím, že už z toho vznikla taková tradice, jezdit na Cup Tasters, a myslím, že nejsem jediný, kdo to tak má. Přípravou je podle mě rozhodně náročnější BCO, teda aspoň pro mě. Nejnáročnější za mě bylo vymyslet téma, napsat prezentaci a pak se to celé naučit. Člověk by řekl, že když píše o něčem, co ho baví, tak to bude rychlé, ale je to přesně naopak. Snaží se, aby to bylo dokonalé – a díky tomu se to táhne. A pak ta nejhorší část – celé se to naučit nazpaměť. Sice jsem si to napsal, ale vůbec mi to nešlo do hlavy.
U Cup Tasters to bylo zase náročné v tom, že jsme měli většinou tréninky po směně, a to už je člověk překofeinovaný a do toho si má dát další kafíčko. Ale zase jsem jen trénoval svou senzoriku, takže jsem nemusel investovat hromadu času do přemýšlení a učení se věcí nazpaměť. Moje odpověď je tedy asi taková, že na Cup Tasters budu chodit pořád a rád; a na BCO bych vlastně klidně šel znova, jen s nějakým časovým odstupem.
Velmi se mi tvá prezentace líbila a šlo vidět, že vychází z tebe. Mohl bys nám představit její koncept?
Jsem rád, že se ti líbila. Hlavní myšlenka úplně na začátku byla taková, že chci trochu jinou prezentaci, než jen vysvětlovat příběh farmáře nebo té kávy z farmy až do šálku. Chtěli jsme, aby prezentace vycházela ze mě, a tak jsme hledali něco, co bychom mohli hezky propojit s kávou. Jedním z mnoha mých dalších koníčků je focení na film. Potom jsme našli různé principy, kterými se řídím jak u fotky, tak u kávy, a vybrali jsme dva, které jsou nejvýraznější – balanc a kontrast. No a kolem těchto principů jsme postavili celou prezentaci.
Měl jsem tam jednu fotku, kterou jsem vždy zlepšil pomocí jednoho z těchto principů, a každý princip jsem prezentoval na jednotlivém nápoji. Balanc jsem ukázal na espressu, kde hraje podle mě nejdůležitější roli, a kontrast jsem ukázal na mléčném nápoji, kde jsem se ho snažil vytvořit skoro ve všem, co se jen dalo. A celá prezentace byla propletená různými kontrasty, jako například nádobí. Na espresso jsem měl bílý, tenký a lehký šálek s ostrou hranou a na mléčný nápoj těžkou tmavou sklenici s tlustou, zaoblenou hranou. A i když byla celá prezentace plná takových kontrastů, na konci působila příjemně a vybalancovaně – a to je ten balanc.
Zní to fakt zajímavě a myslím, že se ti to povedlo hezky propojit. Co pro tebe znamená káva a fotografie?
Dvě neskutečně jednoduché a zároveň komplexní věci, kde platí spousta pravidel, která ale nikdo nemusí dodržovat. Jsou to věci, které spojují lidi a vytvářejí komunity a taky neskutečnou volnost.
Máš nějaký kávový sen nebo cíl, kterého bys chtěl dosáhnout? Nebo vidíš svoji budoucnost jinde a káva zůstane tvým koníčkem?
Nevím, jestli je to úplně sen, nebo cíl, ale vždycky jsem chtěl mít dílnu, kde bych se staral o technologie a vytvářel jedinečné kousky. A kdyby se to někdy stalo, bylo by to opravdu perfektní, protože bych pořád zůstal u kávy.
To zní jako sen à la Kees van der Westen. Na jinou notu. Kdybys měl vyzdvihnout nějakou kávu z vaší rebelácké nabídky – za celou dobu tvého působení v pražírně – jaká by to byla?
No, asi úplně nejvíc ze všech mi chutnala naše vánoční limitka Festive Coffee z Kolumbie, kterou jsme měli na Vánoce ’25.
Je někdo, komu bys chtěl poděkovat nebo něco vzkázat? Komukoliv, cokoliv. Teď je na to prostor.
No, určitě bych chtěl poděkovat Rebelbeanu a celému týmu, který mi pomáhal, protože bez nich bych to nezvládl. A taky hlavně mojí přítelkyni Janči, protože nebýt jí, tak bych možná ani v Rebelbeanu nebyl. A všem, kteří si udělali čas, aby si mohli přečíst něco o mně.
A hlavně tobě, Tadeáši, za to, že jsi mi dal tu možnost. Děkuji.
A všem, kteří se bojí soutěžit, ale zároveň by to chtěli zkusit, vzkazuju, ať do toho jdou, stojí to za to.
Díky moc za tvůj čas, Martine. Těším se zase v kavárně nebo někde na festivalu. Ahoj.
Taky ti moc děkuju a těším se, až se zase někde uvidíme. Ahoj.
---
A to by bylo pro dnešek vše, přátelé. Ještě pro soutěžní nadšence připomenu, že Volodymyr Petrina, se kterým jsme také dělali rozhovor, bude již brzy (23.–25. 10.) soutěžit na světové stage World Barista Championship.
