Od výbuchu k ikoně. Příběh Keese van der Westen
Tadeáš Kacer · 2026-08-12
Malá kavárna, velká kavárna. Oblé tvary, nebo ostré hrany mašiny na espresso. Úsměv baristy. To vše vytváří hezkou atmosféru kavárny. Pojďme se podívat na jednu konkrétní složku – kávovar – a jak k jejich výrobě a designu přistupuje Kees van der Westen.
Podstatou kavárny je mít kávovar. Buď zjišťujete jeho značku a model, protože víte, že s tou nebo tou dostanete zaručeně dobrou kávu. Nebo si ho všimnete při nasávání atmosféry, a hraje tak významnou designovou složku daného místa. Znáte nizozemský Kees van der Westen? Podařilo se nám spojit se zakladatelem Keesem a zeptat se ho na jeho inspirativní začátky i důležité detaily současnosti.
Ahoj, Keesi. V první řadě by mě zajímalo – kdo je, podle tebe, Kees van der Westen jako člověk a také jako značka?
Už jako malé dítě mě velmi zajímalo vše, co bylo aspoň vzdáleně technické. Však to znáte – vrtání se v kolech, mopedech a později samozřejmě v autech. Všechno rozebrat a zkoušet věci „vylepšit“. Nemůžu říct, že by to vždycky dopadlo dobře! (smích)
Během studia průmyslového designu v Belgii dostala tato zvědavost konkrétnější směr, když jsem se rozhodl navrhnout a postavit stroj na espresso. První prototyp mi způsobil spoustu vrásek (dokonce i párkrát vybouchl). Nicméně u toho druhého už jsem začal mechanice opravdu rozumět. Ten rok můj zájem o kávovary rychle rostl. Koupil jsem starý jednopákový stroj, zrenovoval ho a použil jako základ pro stavbu svého vlastního. Na závěrečné školní výstavě jsem z něj mohl podávat kávu. Stroj se mi povedlo dokonce na místě prodat, což mi tehdy dost otevřelo oči.
To, co začalo u kol a aut, se přirozeně vyvinulo v kávovary, ale nastavení mysli zůstalo stejné:
Neustále hledat chytřejší způsoby, jak věci vylepšit. Tato filozofie dodnes vede naši práci.
Kávovary jsi začal vyrábět v rámci ukončení studia. Co tě vedlo právě k jejich výrobě?
Během studií jsme s přáteli často chodili na oběd do kavárny naproti přes ulici. Pili jsme tam hodně kávy, která tekla z takového hranatého jednopákového stroje. Ten přístroj mě fascinoval. Když přišel čas vybrat si jeden z diplomových projektů, vytanul mi na mysli. Výběrová káva tehdy neexistovala, alespoň ne u nás v Nizozemsku v roce 1984. Líbil se mi fakt, že espresso představuje důležitou součást italské kultury. Italský design jsem měl vždycky rád.
První kávovar jsem pojmenoval „Embezzler“ (Zpronevěřitel), protože po několika malých explozích jsem se rozhodl nechat ho jen jako nefunkční maketu. Nicméně tato zkušenost mi dala chuť do stavění strojů, takže jsem se rychle posunul k vytvoření nového stroje, ze kterého se stal „Delray-de-Luxe“.
Po promoci jsem koupil další starý stroj a proces zopakoval. Stále jsem experimentoval a mezitím bral nejrůznější jinou práci: navrhoval jsem interiéry kadeřnictví, řídil náklaďák, stavěl nábytek. Přesto jsem se ke kávovarům neustále vracel.
Nakonec jsem dostal zakázku, pak další. Každá byla unikát: sám jsem navrhl design, dohodl cenu, stroj postavil, nainstaloval a sám servisoval. Brzy se ukázalo, že je to velmi úmorný způsob práce.
Můj nejoblíbenější stroj je vždycky ten příští.
Proč v dnešních podnicích nevídáme takové výstřední stroje více? Pro jaký trh byly ty první stroje určeny – pro italské kavárny?
Ty rané unikátní stroje nebyly nikdy určeny pro rušné espresso bary. Byly navrženy hlavně pro restaurace, galerie a další místa, kde káva nebyla tím hlavním. Velmi se lišily od dnešních výběrových kaváren. To se změnilo, když jsem začal vyrábět malé série strojů.
V době, kdy většina výrobců sázela na poměrně generické, krabicovité designy, já jsem zvolil jiný směr. Chtěl jsem vrátit silný, expresivní kávovar, který by vypadal stejně seriózně jako káva, kterou měl produkovat. Tento vizuální projev byl samozřejmě podpořen technologií uvnitř, aby stroje skutečně dokázaly splnit to, co slibovaly.
Ital by za normálních okolností o koupi stroje z Nizozemska nikdy neuvažoval. O to významnější bylo, když si Carlo Grenci z Neapole (známý italský pražič, pozn. red.) koupil pákový stroj Mirage. Ten okamžik byl skutečným vrcholem mé kariéry. Jak možná víte, Italové považují Neapol za samotné srdce kávové kultury, takže toto uznání mělo zvláštní váhu.
Přesuňme se do současnosti. Jak vypadá proces výroby vašich dnešních strojů – tvoříte je vždy od nuly, nebo stavíte na nějakém již existujícím základu?
Kromě modelů Spirit a Speedster jsme v roce 2018 představili Slim Jim. O něco později byl k dispozici také s našimi vlastními, zcela nově vyvinutými pákovými hlavami: verzí Idrocompresso. Termín, který sahá až k úplně prvním italským pákovým hlavám z konce 40. let.
Před dvěma lety jsme vydali Spiritello, jednopákový stroj, který využívá stejný systém jako Slim Jim. Od uvedení Spiritella si také sami vyvíjíme elektroniku a software, což nám dává ještě větší kontrolu nad výkonem a spolehlivostí.
Každý nový stroj začíná rozsáhlým skicováním. Začínám vnějším designem, vše kreslím ručně na papír v měřítku 1 : 1. Odtud se spolu s naším týmem výzkumu a vývoje koncept postupně mění v jakési obří puzzle – ladíme formu a funkci, dokud vše dokonale nesedí. Skutečně nás baví posouvat technická vylepšení a každý komponent (vnitřní i vnější) je navržen námi.
Jak vypadá vaše výroba? A je dnes možné objednat si personalizované stroje, jako byly ty staré?
Máme velké štěstí, že sídlíme v oblasti, která byla vždy oddaná výrobě vysoce kvalitních produktů. Začalo to na počátku 20. století společností Philips zde v Eindhovenu, následovaly nákladní vozy DAF a samozřejmě ASML. Tyto obrovské firmy vytvořily síť dodavatelů, kde se prakticky jakýkoli nápad může stát skutečností.
Ačkoli jsme malí (a velmi si přejeme takoví zůstat), naše měřítko je dostatečně zajímavé na to, abychom si všechny námi vyvinuté díly nechali vyrábět lokálně.
Stroje stavíme ve dvou fázích. První fází je téměř hotový stroj, který se skládá z téměř všech vnitřností, ale bez volitelných prvků. Testování, seřizování a dokončování podle přání zákazníka pak může probíhat efektivně a flexibilně ve druhé fázi.
Tyto velké unikátní projekty už neděláme, ale příležitostně jsme otevřeni speciálním požadavkům na úpravy. Mějte na paměti, že zaberou spoustu času, každý kus se musí vyrobit ve velmi malém množství, a proto celá věc stojí hodně peněz. Obávám se, že to poslední bývá většinou dost odrazující. Ale nezapomněli jsme ani na náročnější zákazníky, kteří chtějí něco osobnějšího. Zejména Slim Jim nabízí díky obrovskému seznamu volitelných prvků mnoho možností – jen nohou je například pět různých typů. Kromě toho na objednávku stavíme také 4, 5 a 6pákové stroje. A samozřejmě všechny druhy barev a povrchových úprav, ale to je dnes prakticky standard.
Dávejte pozor na stroje, které vypadají lahodně velkolepě a zároveň umožňují baristovi produkovat velké množství té nejlepší kávy tím nejpohodlnějším způsobem.
Moc děkuji za tvůj čas, Keesi.
Děkuji, bylo dobré se na chvíli zamyslet nad minulostí a uvažovat o přítomnosti a budoucnosti. Ať se časopisu daří!
Díky malému výrobnímu nákladu kávovary od Keese nevídáme v kavárnách tak často. Zato ale doufám, že si díky mně, až nějaký Kees uvidíte, vzpomenete na tento rozhovor se stejnou radostí, s jakou Kees pečuje o kávovary.