Od blogu k evropské kávové instituci. Aleš Pospíšil o 10 letech European Coffee Trip
Patrik Sláma · 2026-10-12
European Coffee Trip začínal jako blog dvou nadšenců, dnes pomáhá lidem najít tisíce kaváren po celé Evropě. Aleš Pospíšil v rozhovoru mluví o tom, jak se za deset let proměnila výběrová káva, proč je pro ECT důležitější kurátorství než množství podniků a co může celý projekt jednou položit.
Kompletní a nezkrácený rozhovor si můžete poslechnout v našem podcastu Káva Spojuje na Spotify a Apple Podcasts.
Aleš Pospíšil je spoluzakladatel a CEO European Coffee Trip, což je platforma, která od roku 2014 mapuje a propojuje evropskou scénu výběrové kávy. Z původně nadšeneckého projektu vybudoval respektované médium napříč celou Evropou, průvodce i komunitu kolem ní. Dlouhodobě ukazuje, že výběrová káva není jenom o tom, co máme v šálku, ale že je zároveň i o lidech, kteří ji tvoří, o místech, kde ji tvoří, a o příbězích, které za kávou stojí.
Rozhovor byl nahráván na Roast festivalu, jehož organizátorům děkujeme za tuto příležitost i zapůjčení techniky.
Aleši, já tě vítám.
Moc děkuji za krásné přivítání a představení. Díky za pozvání. Jsem rád, že jsem se konečně mohl podívat na Roast Festival naživo. Je krásné vidět, kolik lidí výběrová káva a kávové aktivity přivedly.
Musím se přiznat, že ještě před European Coffee Trip to byl právě váš Týden kávy, který způsobil, že jsem se zamiloval do kávy a začal ji objevovat. Takže doufám, že třeba mezi vámi, návštěvníky, bude někdo takový, pro koho to bude začátek cesty. Vlastně vám trochu závidím, protože je hrozně moc co objevovat, tak se na ni vydejte.
To bylo moc hezké uvedení. Pojďme ale na první otázku. European Coffee Trip začínal v roce 2014 jako blog a průvodce. Dnes máte aplikaci, YouTube, vlastní magazín, European Coffee Trip Awards a databázi tisíců kaváren. Kdy sis poprvé uvědomil, že už nejde jen o váš osobní projekt, ale o skutečnou instituci evropské kávové scény?
Když jsme si uvědomili, že to není jenom o nás dvou a našem cestování, bylo to celkem brzy. V momentě, kdy jsme se rozhodli, že vznikne European Coffee Trip, jsme věděli, že velkou částí toho bude naše cestování a že musíme kavárny a pražírny opravdu navštívit a objevit, protože neexistovala platforma, která by nám to umožnila.
Po asi dvou letech jsme ale viděli, že zájem roste a projekt se rychle rozvíjí, a museli jsme se rozhodnout, jestli budeme jen cestovat a sdílet naše zážitky, nebo platformu otevřeme a umožníme všem kavárnám, aby se do ní nějakým způsobem dostaly. Rozhodli jsme se pro druhou cestu, protože jsme vyhodnotili, že tím dokážeme pomoct více lidem a nasměrovat je do kaváren, kde jim baristé a pražiči můžou pomoct dál a popsat jim tu cestu.
Nenapadlo tě v začátcích, že jste si možná ukrojili až moc velký kus chleba? Že jste na sebe vzali až moc velkou zodpovědnost?
Asi ne na začátku, spíš až zpětně. Jedna z nejčastějších otázek je, proč máme jenom Evropu a proč nepomáháme lidem najít dobrou kávu po celém světě. Možná se k tomu blížíme, ale pořád jsme na to nebyli připravení, protože jsme věděli, že je spousta práce tady v Evropě a naše systémy ještě nejsou hotové.
Ukrojili jsme si zkrátka velký kus koláče v tom smyslu, že jsme chtěli dělat všechno. Všechno nás zajímalo, byli jsme nadšení, chtěli jsme točit videa, cestovat. Jenže to je energeticky i finančně náročné. Postupně jsme si proto uvědomili, že si musíme vybrat a zjistit, co je opravdu naše unikátní hodnota. A myslím, že to máme čím dál víc definované: pomoct lidem najít dobré kavárny.
Dnes doporučujete tisíce kaváren ve více než 40 zemích, což je kvantum. Jak je vůbec možné uhlídat, aby se z tak obrovské databáze nestal jenom další agregátor podniků, podobně jako třeba Google Reviews? Co je podle tebe to, co European Coffee Trip pořád odlišuje od Google nebo třeba Trip Advisoru?
Je to těžké. Když se podívám na náš tým, největší část z něj každý den řeší kavárny – komunikaci s nimi a to, jestli opravdu patří do našich průvodců. Je to pro nás důležité. Pokud vás do kavárny máme přivézt a doporučit ji, chtěli bychom tam sami jít. Jenže dnes už kavárny osobně nenavštěvujeme všechny a máme systém registrace, takže je to o něco těžší. Zároveň ani jedna návštěva nezaručí, že právě ten den bude všechno skvělé.
Co nás odlišuje od Google nebo Tripadvisoru, je to, že jsme kurátorovaná platforma.
Na Google nebo Tripadvisor se můžete zaregistrovat a vlastně jste tam. U nás je ten proces celkem dlouhý, možná pro některé kavárny až moc. Může trvat i několik týdnů, protože zájem je velký a my raději kavárně věnujeme víc času, nebo ji popravdě zamítneme, než abychom ji přidali a potom k ní poslali lidi, kteří by byli nespokojení.
Mám teď jednu anekdotu z Vídně. Na akci jsem potkal paní, která mi řekla, že jsme jejich kavárnu zamítli. Byl to trochu zvláštní rozhovor, ale oni si to vzali k srdci. Řekli mi: „Jo, vlastně jsme nebyli tak dobří.“ Změnili pražírnu a přidali filtrovanou kávu. Druhý den jsem se tam šel podívat a řekl si: „Jo, je to paráda.“ Tak jsme je přidali.
Je vlastně pěkné, že být v European Coffee Trip může změnit přístup kavárny a možná zlepšit její kvalitu.
Takže fungujete i jako takový motivátor pro podnikatele, aby to dělali lépe.
Věřím, že jo. Je to samozřejmě trochu sporné, jestli kavárna opravdu chce splnit všechny podmínky, ale nemyslí to vážně a káva pro ni není jednou z hlavních věcí. Možná se dostaneme i k tomu, že s tím, jak je výběrová káva stále populárnější, je pro spoustu kavárníků a podnikatelů jednou z věcí, které si chtějí jen odškrtnout. Místo aby šlo o přesvědčení a důraz na kvalitu, jak bychom si představovali my a jak to vidíme tady na festivalu.
Ty jsi v jednom rozhovoru řekl, že je stále těžší poznat rozdíl mezi kavárnou, která opravdu staví na kvalitě, a podnikem, který si jen vezme nálepku specialty coffee. Vnímáš, že se za těch deset let posunula nějak i vaše definice toho, co je dobrá výběrová kavárna?
Nevím, jestli se změnila úplně definice, ta je asi pořád podobná, ale vzniká tam více nuancí. Z našeho pohledu výběrovou kavárnu definuje to, že servíruje výběrovou kávu. A teď kolem toho vzniká spousta chaosu a otázek, co to vlastně znamená.
Historicky jsme si mysleli, že když spojíme kavárnu s pražírnou, tak pražírna definuje, že je káva výběrová. Když tedy kavárna servíruje její kávu, je to naše kritérium. Úplně na začátku to bylo ještě jednodušší – stačilo, když jsme viděli na pultu AeroPress nebo V60 a nějakou filtrovanou kávu, a řekli jsme si: „Jo, je to tam.“
To se postupně změnilo a dnes je v tom mnohem víc nuancí. Označení výběrové kávy je jednodušší, protože je větší poptávka a víc pražíren, ale zjistit, jestli to kavárna opravdu myslí vážně, je náročnější. Snažíme se proto přes různé otázky a formuláře zjistit, jestli je pro ně káva opravdu důležitá.
Nemusí být nejdůležitější – může být na podobné úrovni jako pečivo, které pečou, nebo jídlo, které servírují. Neměla by ale být druhá nebo třetí v pořadí pro ten byznys, podnikatele nebo kavárníka.
Kdybys nám konkrétně popsal, jaká jsou vaše hlavní kritéria, jak se může ta kavárna do vaší aplikace dostat, tak co by to bylo?
To je dobrý dotaz. Naše kritéria úplně nevycházejí z názvu, protože v něm nemáme „specialty coffee“, což může být trochu matoucí a možná bychom to měli lépe komunikovat. Potřebujeme, aby kavárna servírovala výběrovou kávu, aby byla v Evropě a aby měla nějakou permanentní lokaci. Nemusí to být klasická kavárna – může to být vozík nebo stánek –, ale měla by být na stejném místě, abychom tam mohli lidi posílat.
To jsou ty rigoróznější podmínky. Pak už je to mnohem víc o nuancích. Chtěli bychom, aby se kavárna nějakým způsobem hlásila k third wave coffee. To zahrnuje například důraz na filtrovanou kávu, takže preferujeme, když ji má v nabídce. Nechceme, aby se zaměřovala jen na tmavší pražení, ale aby alespoň zvažovala světlejší nebo střední pražení. Důležitý je také personál, který se kávě věnuje, a vybavení, které umožňuje tu kávu dobře servírovat.
Tyhle informace, ať už přesně, nebo zprostředkovaně, sbíráme a podle nich se rozhodujeme, jestli kavárnu přidáme do seznamu, který potom vidíte v aplikaci nebo na webu.
Výběrová káva se rozšířila mezi běžné konzumenty a my jsme si v redakci všimli, že v aplikaci nejsou moc často místa, která jsou např. součástí památkových pozemků – zámky apod., kde je potřeba pro vstup do kavárny zaplatit nějaký lístek do samotného komplexu. Je třeba i tohle jedna z překážek, proč se nedostávají do té aplikace?
Je to tak. Už jsme museli některé kavárny odstranit právě z tohoto důvodu. Nedokázali jsme to dopředu zjistit, ale zpětná vazba od uživatelů byla taková, že se do kavárny nebo jejího prostoru nedostali, aniž by museli zaplatit.
Zpětná vazba od uživatelů je pro nás proto důležitá a je to něco, co chceme v rámci European Coffee Tripu dál rozvíjet. V současnosti nám můžete napsat na Instagram nebo kavárnu reportovat přímo přes aplikaci, pokud nejste spokojení nebo je nějaká informace nepřesná. Chceme s tím do budoucna pracovat ještě víc, protože je to pro nás nejjednodušší způsob, jak udržet kvalitu kaváren, které v průvodci máme.
Snažíme se samozřejmě informace zjišťovat sami, ale když do těch kaváren chodíte vy a jste spokojení nebo nespokojení, je to pro nás největší signál. Když získáme jednu negativní zpětnou vazbu, je někdy těžké zjistit, jestli šlo jen o jednu špatnou návštěvu, nebo jestli je za tím nějaký trend. Některé funkce, které chceme přidat, proto budou směřovat právě tímto směrem.
Začínali jste ve dvou a osobně jste navštěvovali všechny ty kavárny. Při dnešní velikosti aplikace je to prakticky nemožné. I proto máte nastavený docela dost jemný filtr. Mě by zajímalo, jak se musel za tu dobu změnit tvůj vztah k projektu samotnému a nakolik mu ještě dokážeš dát svůj osobní otisk. Sám nevím, jak bych se smířil s tím, že musím udělat ten krok vzad a nechat kavárny schvalovat webový formulář.
Dobrý dotaz. Popravdě se pro mě nezměnilo tolik. Dnes už se díváme na systém, který funguje deset let, takže to není nedávná změna od doby, kdy jsme jen cestovali a ukazovali kavárny, které jsme navštívili. I v každodenní práci se skoro každý den dívám na nějaký profil kavárny nebo pražírny a pracuji s tím, takže pořád mám tu zkušenost a pocit, že to společně s týmem ovlivňuji.
Zároveň už dlouho nemám pocit, že Aleš Pospíšil se rovná European Coffee Trip. Já jsem byl jen určitý nástroj – bylo jednodušší, abych byl ve videích nebo osobně navštěvoval kavárny.
Postupem času ale stále víc lidí používá naši aplikaci, aniž by věděli, že děláme YouTube nebo Instagram, nebo dokonce kdo jsem já. A to je úplně v pořádku, protože používají náš produkt a naše průvodce, které jim pomáhají. A to je pro mě nejdůležitější.
Říkal jsi, že se vám to v určitém bodě rozjelo do více směrů. Kde pro tebe – pro tebe osobně – dnes leží hlavní hodnota projektu?
Kde je největší hodnota, to je složité říct, protože pro každého může být někde jinde. Pro mě osobně je největší zadostiučinění asi to, co se nám daří skrze aplikaci. Od chvíle, kdy ji máme, jsme podle mě otevřeli výběrovou kávu ještě většímu množství lidí.
Když si to vezmu, kdo půjde na YouTube a bude se dívat na kávová videa, na Instagram nebo číst rozhovor s pražičem či baristou? Je to menší skupina lidí než těch, kteří cestují a při cestování si rádi dají dobrou kávu a nechají si poradit, kde ji najdou.
Pro každého může být „dobrá káva“ něco jiného.
Pro někoho soutěžní lot připravený na V60, pro jiného dobré cappuccino v příjemném interiéru kavárny. A to je možná něco, v čem jsme ani na začátku neviděli ten potenciál.
Náš největší komunikační a marketingový nástroj je přitom word of mouth. Když za vámi přijde kamarád a řekne: „Ty jdeš tam? Zastav se tam, vím, že máš rád kávu.“ Pořád nás překvapuje, kolik lidí European Coffee Trip nově objevuje. A pro mě je krásné, že stejně jako tady na festivalu může někdo tu cestu objevit třeba skrze jedinou návštěvu kavárny, kterou jsme mu doporučili v aplikaci.
Na chvíli se odkloníme od tématu samotné aplikace. Když jste začínali, výběrová káva v Evropě byla opravdu poměrně malá komunita, dnes je mnohem větší a komerčnější, už je to v podstatě samostatně fungující svět. Co podle tebe růst specialty coffee jako oboru přinesl a co naopak z té kávové kultury vzal?
Přinesl určitě to, že tady můžeme sedět a že už není jeden nebo dva festivaly v Česku nebo v Evropě, ale třeba deset, patnáct. Nedávno jsem jel autem a v rádiu byl rozhovor z nějakého kávového festivalu v Chomutově nebo Litvínově. Podíval jsem se pak do aplikace a zjistil, že tam nemáme ani jednu kavárnu. Přitom tam měli výběrovou kávu, mluvili o Nitro Coffee a podobně. A to je paráda.
Přineslo to jednodušší přístup k dobré kávě a informace se k lidem dostávají skrze YouTube, Instagram nebo akce.
Co nám to vzalo, to je trochu sentimentální pohled člověka, který se v tom pohybuje přes deset let. Na začátku jsme se všichni znali a byla tu taková domácí atmosféra. To se změnilo i proto, že je víc lidí, firem a kaváren.
Zároveň pokud chcete projekt nebo firmu posouvat, musíte se jí věnovat a nemůžete jen chodit po kavárnách. Já sám většinu času netrávím v kavárnách, ale v kanceláři. A podobné je to pro pražírny i kavárníky – pokud se chtějí rozvíjet, musí tomu věnovat víc času a mají ho možná méně na akce.
Náročnější je podle mě také najít lidi, které to bude bavit a kteří pro to budou dýchat. Když bylo kaváren pět, lidí, kteří se chtěli vzdělávat a objevovat nové věci, bylo pořád dost. Dnes od kaváren nejčastěji slyším, že je těžké najít nejen někoho, kdo vůbec přijde do práce, ale i někoho, kdo ji bude naplňovat a dál rozvíjet. To je podle mě ta smutnější část rozvoje.
Díky aplikaci máte obrovské množství dat z kaváren napříč celou tou Evropou. Tím pádem de facto můžeš i sledovat nějaké trendy, kam se to kavárenství ubíhá, kam se vyvíjí. Vnímáš to a pracujete s tím nějakým způsobem?
Určitě se o tom bavíme a zjišťujeme to tím, jak sbíráme velké množství informací. Vidíme vlastně každou kavárnu, která se u nás zaregistruje a chce otevřít, takže tím postupně nasáváme, co se děje. Nemáme ale nějakou složitou metodiku, kterou bychom to zpracovávali. Spíš než konkrétní čísla nás zajímá regionální vývoj a moment, kdy se někde najednou něco zlomí a začne tam být velký růst.
Samozřejmě máme trochu zkreslený pohled, protože to, že se u nás kavárny registrují, může znamenat i to, že se o nás v daném místě víc mluví. Příkladem je teď Paříž, kde jsme zaznamenali obrovský růst. Když každý měsíc zveřejňujeme nové kavárny, které jsme přidali, vždy nám někdo napíše: „A máme dalších třicet kaváren v Paříži.“ Takže je zajímavé sledovat, jak se scéna rozvíjí regionálně.
Baví nás také geografický pohled a to, jak v různých zemích fungují různé koncepty. Příkladem je Španělsko, kde se nám někdy těžko pracuje s tím, že se hlavně na jihu a východě rychle rozvíjejí malé kavárny zaměřené na take-away, často jen s místem na stání nebo úplně bez prostoru k sezení.
Víme, že tam ten koncept funguje, ale někdy s tím bojujeme, protože člověk, který přijede třeba z Brna nebo Prahy, je pak trochu smutný, když přijde do takové kavárny. Chce si sednout, dát si dobrou kávu a trochu si ten zážitek užít, ale tam mu to není dopřáno.
Takže v roce 2026 trendují pařížské a španělské kavárny.
Ano. Co bych možná zmínil jako trend, který je typický spíš pro high-end kavárny, je koncept omakase. Nepřijdete do kavárny a neobjednáte si cappuccino nebo filtrovanou kávu, ale necháte baristu, aby vás obsloužil a připravil to nejlepší, co nabízí.
Vznikají tak více bary nebo oddělené části kaváren, kde si můžete zažít něco podobného jako u soutěžních baristů. Barista vás provede svou rutinou a připraví vlastní nápojové menu, které často dokáže přizpůsobit vašim preferencím.
Nemyslím si, že by tento trend byl v počtu kaváren nějak velký, ale objevuje se čím dál víc. Myslím, že to bude určité rozdělení scény: máme běžné výběrové kavárny s jídlem, standardní nabídkou kávy a nějakým menu, a pak máme ten vrchol, který často směřuje právě tímto směrem.
Když zůstaneme u těch trendů a zeptám se na to z druhého úhlu pohledu. V momentě, se k vám registruje denně několik nových kaváren a vy následně projíždíte jejich profily, stává se vám někdy, že si řeknete: „Ježiš, už zase se tu opakuje tento interiérový tren“? Co se až přehnaně moc opakuje?
Možná tím, že máme rozstřel po celé Evropě a skrze naše aktivity i po celém světě, to není až tak výrazné, ale samozřejmě se podobné příklady objevují.
Když jsme teď otevírali kavárnu Pikola v Praze, všimli jsme si jednoho vizuálního prvku – dřevěné stěny s vinily. Usmáli jsme se tomu, protože jen pár týdnů předtím jsme otevřeli Kimono tady v Brně, které má velmi podobný prvek. Je to zajímavý příklad toho, že se některé věci v kavárnách opakují, někdy dokonce úplně nevědomky. Podniky a kavárníci k podobným řešením mohou dospět nezávisle na sobě, jen třeba díky inspiraci z okolí nebo ze světa.
Podobné je to i s názvy kaváren. Nedávno jsme otevřeli Fika Espresso Bar v Brně a o pár měsíců později Fiku v Hradci Králové. Když jsem se podíval do naší databáze, zjistil jsem, že název Fika má po celé Evropě asi dvacet kaváren.
Je to vlastně takový úsměvný trend, který bychom možná mohli přetavit i do nějakého obsahu – třeba nejpopulárnější jména kaváren.
Když už se bavíme o datech, mám otázku, která se týká potenciálního sledování. Při stažení aplikace uživatel souhlasí se sledováním polohy. Vyhodnocujete nějak i tato data? Například kam vaši uživatelé v nějakém daném období cestují, jaké destinace jsou v daném roce trendem, nebo co třeba v těch jednotlivých lokalitách nejčastěji vyhledávají?
To je možná dobrý námět, abychom to začali dělat. Sdílení polohy je primárně kvůli tomu, abychom mohli naplnit základní funkci aplikace – najít nejbližší dobrou kavárnu a co nejvíc to uživateli usnadnit.
Musím se přiznat, že teď nedokážu říct, jak přesně technicky polohu sbíráme nebo zaznamenáváme. Myslím, že je to omezené množství dat. Když jsme aplikaci vydali, největší práce paradoxně nebyla technická, ale naplnit ji daty, aby dobře fungovala.
Určitě ale sledujeme počet zobrazení profilů kaváren, což nám dává představu, kolik lidí do nich potenciálně přivádíme. Logicky jsou z pohledu zobrazení nejpopulárnější kavárny ty, které jsou blízko centra nebo nádraží, protože tam člověk často otevře aplikaci a hledá, kam jít.
Co nám ale trochu chybí, je informace, jestli tam člověk opravdu šel. Jednou z dalších funkcí by proto mohl být nějaký check-in nebo zaznamenání návštěvy. Uživatel by si tak mohl evidovat, kde už byl, a pro nás by bylo zajímavé zjistit, kolik lidí do kaváren skutečně přišlo a případně jestli byli spokojení.
Z pohledu našeho kurátorství by nám to hodně pomohlo. Je to možná trochu nevyužitá příležitost.
Nemáte za co. Byl to nápad naší redaktorky Markéty Sladkovské, abych jí připsal kredity. Když tak se s ní domluv na provizi potom.
Samozřejmě sledujeme i to, odkud si lidé aplikaci stahují a odkud máme uživatele. S těmito daty pak můžeme pracovat, hlavně když zjistíme, že některé trhy nebo země nemáme dostatečně pokryté.
Příkladem je Velká Británie. Historicky jsme ji brali jako jednu z nejlépe pokrytých zemí v Evropě, protože se tam mluví anglicky, psalo o ní hodně lidí a informace se daly dobře dohledat. Trochu jsme ji proto paradoxně neúplně vynechávali a nedávali jí takový důraz. Dnes ale víme, že ji nemáme dostatečně pokrytou i z pohledu kaváren. A právě to nám občas data pomůžou odhalit.
Jsou nějaké aktivnější destinace, které vás třeba v množství výběrových kaváren překvapily víc, než byste očekávali?
Historicky nás vždycky překvapovala Ukrajina. I teď, paradoxně během konfliktu, tam kavárny pořád fungují a nové se otevírají. Je to vlastně jeden z příkladů, kdy nám data ukazují, že tamní kávová scéna dál žije a rozvíjí se.
Zároveň je zajímavé sledovat, kolik Ukrajinců přišlo do Evropy a jak významnou roli dnes hrají v pražírnách a kavárnách po celé Evropě. Zároveň sami kavárny otevírají. To pro mě bylo za posledních pár let asi jedno z největších překvapení a uvědomění.
Zajímaly by mě i nějaké podpultové informace. Jaké rozhodnutí bylo pro European Coffee Trip za tu dobu nejdůležitější a naopak, vybavíš si nějaké téměř fatální chyby, které jste udělali, které vás stály hrozně moc času, peněz nebo energie?
Já právě nemám nějaké fatální historky, které by byly úplný průšvih nebo nás úplně vystřelily. Spousta slepých uliček ale byla k něčemu dobrá. Je to asi o tom, že někdy naplánujete něco, čemu věnujete spoustu času a energie, a ono vás to nakonec nikam neposune. Zpětně ale zjistíte, že to přesto mělo nějaký význam.
Třeba když jsme začínali, měli jsme spoustu snů a ambicí. Jednou z nich byla mobilní aplikace, což se nám povedlo. Chtěli jsme si ale vyzkoušet i nějaký fyzický produkt, takže jsme vytvořili vlastní balíček kávy. Vymysleli jsme ho hrozně komplikovaně a krásně, ale realizace byla složitá a pravděpodobně jsme na tom ztratili spoustu času i nějaké peníze. Když ale dneska ten balíček vidím v kanceláři, tak si uvědomuju, že jeho design a barevnost vlastně předznamenaly, jak později vypadala vizuální identita European Coffee Trip. Takže i věci, které tehdy nedávaly smysl, nás někam posunuly.
Těch případů máme hrozně moc. Třeba jsme si na začátku mysleli, že budeme velcí YouTubeři. V roce 2014 nebo 2015 navíc ještě v podstatě neexistoval dnešní koncept toho, jak na YouTube vydělávat, takže jsme si ho museli sami nějak definovat.
V tomhle jsme určitě dosáhli úspěchu, třeba podle počtu odběratelů, ale člověk si až při samotném tvoření uvědomí, že 400 tisíc odběratelů nebo velká sledovanost videí ještě neznamená, že se to jednoduše přenese do fungování byznysu. Neznamená to automaticky tolik peněz, abyste z toho mohli pokrýt náročnou produkci a cestování. Nebyl to úplný fail, protože díky tomu vznikla spousta věcí, ale museli jsme ten původní plán upravit.
Když se ale zpětně podívám na to, co pro nás bylo od začátku opravdu důležité, jsou to asi dvě věci.
První je nadšení – pustit se do něčeho, co vás opravdu baví, ne jen do něčeho, co dává smysl na papíře.
A druhá je najít si parťáka, který vám s tím pomůže. Většina projektů totiž trvá déle, než si na začátku myslíte, než se dostanou do stavu, kdy opravdu dobře fungují. A na to potřebujete hodně energie i podpory. To byly asi dvě stěžejní věci pro European Coffee Trip.
Ty jsi mi hezky navázal na další otázku. V jednom rozhovoru jsi mluvil o tom, že nechcete být závislí jen na reklamě a sponzorech. Zajímalo by mě proto trochu zákulisně, jak dnes přemýšlíš o ekonomice European Coffee Trip. Je pro vás důležitější růst počtu uživatelů, příjmy z partnerství, nebo hledáte úplně jiný obchodní model? Na čem dnes vlastně ECT stojí a jak si taková aplikace, z pohledu člověka, který nikdy žádnou aplikaci nevyvíjel, vůbec vydělává sama na sebe?
Přemýšlím, kde začít. Když se dnes bavím s někým, kdo vymýšlí aplikaci nebo nějaký projekt, říkám si, že se spousta věcí dá naplánovat kratší cestou. Pro nás to ale bylo dlouhé, protože nám dlouho trvalo, než jsme k některým věcem dospěli.
Když jsme se rozhodli udělat aplikaci, oslovil nás další nadšenec do kávy a kávového vybavení, který měl shodou okolností vývojové studio. Řekli jsme si, že spojíme síly. Pak přišel covid a chvíli jsme si říkali, že to asi nebude fungovat, ale zároveň díky tomu měli oni čas aplikaci vyvinout.
Původně jsme počítali s tím, že aplikaci budeme financovat hlavně marketingem a spolupracemi s partnery. Když jsme ji ale spustili, zjistili jsme, že v aplikaci mnohem víc vyniknou všechny nedostatky v datech. Každá chybějící fotka nebo informace je tam mnohem víc vidět než na webu. Museli jsme proto strávit spoustu času doplňováním informací a následně jsme vytvořili administraci, aby si každá kavárna mohla svůj profil spravovat sama.
A právě v tom jsme postupně našli jednu z našich hlavních konkurenčních výhod. Udělat dnes technologicky aplikaci už není tak složité. Mnohem náročnější je udělat dobré kurátorství a zároveň zajistit, aby data byla správná nebo co nejblíž pravdě, a to ve velkém geografickém měřítku. I k tomu jsme ale museli postupně dospět tím, že jsme zjistili, co nám v aplikaci chybí.
A tím se dostávám i k té byznysové části. Když jsme věděli, že potřebujeme tohle všechno dál vyvíjet, museli jsme trochu opustit původní plán. Řekli jsme si, že kavárny a pražírny nebudou ty entity, kterým budeme samotné zalistování zpoplatňovat. Dnes tedy kavárna neplatí za to, že je v aplikaci uvedená, ale může si zaplatit prémiový profil – má větší viditelnost, více fotek a více informací.
Ukázalo se, že to pro udržitelnost našeho fungování bylo a pravděpodobně bude klíčové. Dává nám to totiž větší nezávislost na spolupracích se značkami, které chtějí prostřednictvím nás oslovovat lidi, kavárny nebo pražírny. Díky tomu máme větší volnost dělat věci podle toho, jak bychom je chtěli dělat my a jak to podle nás dává smysl pro uživatele.
Kdybychom se tady potkali znovu za dalších deset let, co by podle tebe musel European Coffee Trip udělat, aby měl pořád důvod existovat a co by naopak mohlo způsobit, že jeho původní mise přestane dávat smysl?
Já bych to možná obrátil.
Co bychom museli udělat, aby European Coffee Trip přestal existovat? Asi bychom museli ztratit důvěru uživatelů.
Čím déle European Coffee Trip budujeme na úrovni kurátorství a aplikace, tím víc si uvědomujeme, že právě důvěra lidí, kteří ji používají, je to nejdůležitější, ale zároveň nejkřehčí, co máme. Takže důvod, proč bychom jednou nemuseli existovat jako aplikace nebo projekt, je právě ztráta téhle důvěry.
Je to něco, o čem se každý den bavíme a co řešíme. A myslím, že právě to nás odlišuje od čistě technického produktu. Není to jen aplikace, ale produkt s určitou identitou a hlavně důvěrou lidí.
Chceš na závěr poděkovat nějakým důležitým lidem, bez kterých bys tady dneska neseděl a nemluvil se mnou o aplikaci?
Určitě bych chtěl poděkovat Radku Nošíčkovi, mému co-founderovi, který už sice není součástí European Coffee Tripu, ale byl jeho velkou součástí osm nebo devět let. Bez něj by to určitě nešlo.
A potom mojí ženě Evči. Teď už máme částečně takový rodinný business, protože je součástí European Coffee Tripu, ale hlavně jí patří velké díky za to, že vytváří prostředí a zázemí, bez kterého by to určitě nešlo.
A možná bych ještě na závěr pozval čtenáře k ECT Awards. Je to věc, kterou jsem zmínil na začátku. Už třetím rokem se v rámci European Coffee Tripu snažíme z těch spousty dobrých kaváren najít ty nejlepší. Chceme tím pomoct lidem, kteří mají třeba čas jen na jednu nebo dvě kavárny, vybrat ty, které opravdu stojí za návštěvu.
15. září spouštíme letošní hlasování. Takže vás zvu, abyste hlasovali a podpořili svoje oblíbené kavárny – ať už tady v Brně, nebo kdekoliv po Evropě.
A dokdy mohou hlasovat?
Hlasuje se měsíc, takže od 15. září do 15. října.
Aleši, já ti moc děkuju za tvůj čas a za to, že ses k nám připojil a otevřel se našim čtenářům. Bylo to moc fajn a držím vám palce, ať se tady za těch 10 let znovu potkáme a dáme nějaké repete a reflexi toho, co se za tu další dekádu událo.
Moc díky za pozvání, užil jsem si to. Díky za skvělé otázky a přeju také Káva spojuje, aby se rozvíjela a přinášela spoustu zajímavých věcí a témat pro scénu výběrové kávy.