Vietnamské Cà phê 1: Jakou kávovou kulturu má velmoc robusty?
Veronika Adamová · 2026-11-21
S kamarádkou jsme se vydaly do Vietnamu – zmapovat místní kávovou kulturu. Pro evropské milovníky výběrové arabiky se tato země může zdát nevyhovující. Rychle jsme však zjistily, že rozhodně stojí za prozkoumání – tolik pestrých kávových chutí jsem totiž jinde nezažila.
Velmoc robusty
Příběh vietnamské kávy se začal psát roku 1857 s příchodem francouzských misionářů. Dnes je Vietnam hned po Brazílii druhým největším vývozcem kávy na světě. Většina vyvážené kávy je robusta, pro kterou jsou vietnamské Central Highlands naprosto vyhovujícím prostředím. Období dešťů je zde půl roku a půda je velmi úrodná. Většina vietnamských kávových farem je položená níže než 1000 metrů nad mořem, proto by tu arabika ani růst nemohla.
Káva hraje v historii země velmi významnou roli. Po dvaceti letech pustošivé vietnamské války byl její export jedním z hlavních pilířů, které postavily národní ekonomiku zpátky na nohy. Dlouhodobý nedostatek čerstvého mléka navíc vedl k používání mléka kondenzovaného, které je dnes pro vietnamskou kávu zcela typické.
Naše kavárenské toulky
Úplně první káva, kterou jsme ve Vietnamu ochutnaly, byla klasická ledová silná káva se sladkým kondenzovaným mlékem. Koupily jsme si ji v přepočtu za 18 korun ve vlaku po cestě do hlavního města, Hanoie. Právě tam se odehrává veškeré následující dění, o kterém se tu dnes dočtete.
Tiem Cafe
Naše první zastávka byla v kavárně Tiem (Tuka), kterou jsme našly úplnou náhodou při ranních toulkách městem. Nachází se ve Staré čtvrti města (Old Quarter), asi kilometr a půl od velkého jezera Ho Tay (West lake). Na první pohled maličká kavárna, jejíž vchod byl samozřejmě zcela zastavěný zaparkovanými motorkami a skútry, se ukázala jako obří podnik s místy v prvním, druhém, třetím a šestém patře budovy. Paní v sedm ráno teprve otevírala a s úsměvem nás poslala do druhého patra, kde jsme objevily klimatizovanou místnost s pohodlnými židličkami. Obsluha nám navíc zapnula i větrák, když viděla, že se na místní počasí nezvládáme moc dobře adaptovat.

Objednaly jsme si Milk cream coffee, klasickou, již zmíněnou kávu s kondenzovaným mlékem. V létě se nás nikdo neptal a kávu jsme vždy dostaly na ledu. Pokud byste si chtěli dát teplou, je nutné o to obsluhu přímo požádat.

Dejte si pozor – ledová káva je sice na osvěžení tou nejlepší možností, ale led ne vždy bývá z velkovýroby. Ledy dělané přímo v podnicích z kohoutkové vody mohou být pro nezvyklý evropský žaludek náročné.
V této konkrétní kávě byl také kokos. Někde je možnost kávy s kokosem přímo vypsaná v nápojovém lístku, jinde je toto, pro Vietnam typické ovoce, v kávě automaticky. Ke kávě jsme si také objednaly vajíčkovou bagetu (bahn mi) na snídani. Byla výborná a sytá a stála nás v přepočtu 16 korun. Za kávu jsme každá daly 28 korun.
Ačkoliv jsou ceny kávy ve Vietnamu velmi nízké, většinou za ni v podniku zaplatíte víc nebo minimálně stejně jako za jídlo.
Prý abychom měly z kavárny co nejlepší možný zážitek nás paní po krátkém rozhovoru nasměrovala do sedmého patra na krásnou střešní zahrádku, která byla po celou dobu naší návštěvy úplně plná. Dokonce se zde vystřídalo i pár fotografů a vlogerů s kamerami. Výhled ze zahrádky je jedinečný hlavně díky Vlajkové věži (Flag tower), která stojí pouhých několik desítek metrů od budovy. Je to jedna ze signifikantních budov města. Byla postavena na počátku 19. století jako část Hanoiské citadely. Věž je i s vlajkou na vrcholu vysoká 41 metrů.


Když se nám podařilo na zahrádce ulovit dvě místa, rozhodly jsme se pro druhou várku kofeinu – cold brew a černou kávu na ledu. Cold brew vypadalo stejně jako u nás, chuť se však lišila. Káva byla hořkokyselá a chutnala trochu jako vietnamská zálivka do salátu, tedy po koriandru a petrželce. Navzdory tomuto rozporuplnému popisu byla moc dobrá. Černá káva byla silná a připomínala klasického turka, ve kterém se na dně koupe lógr.

Egg coffee and more
Jako druhou kavárnu jsme v Hanoi navštívily podnik hodně kontrastní k Tiem cafe. Už na první pohled šlo o kavárnu modernější a více přizpůsobenou zahraničním turistům. Zatímco v Tiem cafe jsme potkaly pouze Vietnamce, v Egg coffee and more bylo složení návštěvníků rozmanité.
Za barem se leskne dvoupákový kávovar a dva mlýnky. Podnik je malý a má dvě patra. První vypadá jako klasický espresso bar, vrchní patro je otevřené a podobá se spíš čajovně s nízkými stolečky a polštářky na zemi.


Kavárna leží blízko turistické „nákupní uličky“ (nebo tak jsme ji alespoň pojmenovaly... jde o ulici plnou obchodů s levnými napodobeninami značkového oblečení a pravděpodobně největší koncentrací turistů ve městě), ve čtvrti Khu Pho Ko, která je taktéž součástí historického centra.
Objednaly jsme si místní specialitu – vajíčkovou kávu. Barista nám donesl cortadový hrníček ve větší misce plné horké vody, která nápoj udržovala teplý po celou dobu jeho konzumace. Latte art v podobě kytiček byl zasazen do tmavé pěny, ve které se skrývalo zašlehané vajíčko. Barista Trung nám k přípravě drinku pověděl více:
Ve vajíčkové kávě je pěna z čerstvého mléka a vajíčkového žloutku. Tmavě pražené espresso smíchané s kondenzovaným mlékem je předpřipravené dopředu a uchovávané v lednici. V nápoji je také trocha whiskey.

Ke kávě vám ve Vietnamu vám ve většině případů místo vody donesou studený zelený čaj. Z naší zkušenosti je to to nejlepší, co můžete ke kofeinovému nápoji připíjet.
Druhou kavárnou naše toulky nekončí... ještě jsme nezjistily, jak chutná slavná jogurtová káva, slaná káva, nebo kokosový kávový kokjtejl. Na zbytek naší kofeinové vietnamské cesty se tak můžete těšit v navazujícím článku.