Nejsem si úplně jist, zda ve mně nedřímá čurač stydlivka. Přesně to iniciovalo můj nápad na první sadu toaletních recenzí, které nedělají z lidské přirozenosti žádné tabu, ale s humoreskou popisují onu kavárenskou zkušenost, která přichází po kávě tzv. ex post.
Pikola
Na ulici Jakubská přímo naproti Pivnice Pegas, která jistě bude také zaměstnávat své hosty pijanýdou a následným vyprázdněním, stojí již rok kavárna od oblíbené Pikoly. Při pohledu na krásný vchodový portál i po vejití dovnitř vás překvapí jasný důraz na jedinou barvu – černou. Jasná „mesič“, a tedy, že káva je černá a dobrá – a že Pikola je rovněž černá a dobrá. Zdálo by se, že tady k záchodu vedou dveře černé (a dobré), avšak nelze jich vidět, neboť se tam někde vzadu stáčejí pouze schody nahoru.
„Nebojte, záchod je po schodech nahoru a hned doprava; a čikas si nevšímejte“ říká mi milá baristka, když vidí, jak se na židli nepřirozeně ošívám z potřeb tělesných. S určitou ostražitostí před těmi čikas (ať už to je kruci cokoli) stoupám tedy nahoru, kde zjišťuji, že Chicas jsou importérská firma na kafíčka a že to znamená španělsky „dívky“ – no už to dává smysl!
Záchod nacházím hnedle vedle vpravo. Ano, jsou čisté. Ano, jsou celé bílé. Ale tady logická pravidla fungují jinak a, i když černá a dobrá, v tomto záchodovém případě je dobrá, i když bílá. Velmi standardní toalety, což čurače stydlivky může jedině uklidnit.
Kvalita nabízeného toaletního papíru neurazí ani nenadchne – tenčí profil nás nutí si odtržený kousek vícekrát přeložit, než by bylo standardno, ale samotnou práci udělá dobře tak i tak.
The Miners
U Miners neboli horníků na vás dýchne trochu jiná atmosféra. Automatické šoupací průhledné dveře, které mají i třeba v Albertu – to ale nemusí být nic proti ničemu a i když to třeba ubírá pár bodů samotné duši kavárny, zároveň vcházíte s pocitem, že tady jste už někdy byli (pokud jste už v jiných Miners byli) a že pokud vám tam chutnalo, bude vám chutnat i tady. A to je fajn. Nemusí to být pro každého, ale je to fajn.
Kavárna je hezky osvětlena, barevně sladěna a táhne se spíš na daleko než na široko. Pravá strana vás uvítá ukřičenými světelnými tabulemi, kde se promítá jedno promo video za druhým. Aspoň se dají upravovat ceny a nabídka prakticky in-real-time.
Postupujme dále do vozu, kde se rozprostírá část kavárny, která přeje všem posedníkům štěstí v partiích, kde se zadek setkává se židlí. A na konci toho více dlouhého než širokého se točí schody dolů. Pro jistotu jsem se ale zeptal baristy, abych nešel někam do sklepa – i když pokud by to byl vinný sklep, tak bych se ani neostýchal zeptat a už bych tahal víno z bečky do koštýřa. Nicméně mě obsluha navedla: „Po schodech dolů, pak 3× rovně a na konci té dlouhé chodby doprava.“
Tak jsem se vydal (bez koštýřa), na cestu za záchodem. Schody standard, ale chodbu museli stavět nějací tři: dlouhej, dlouhej (širokej) a dlouhej (bystrozrakej), protože je na tzv. „first-feel“ opravdu dlouhá. Nicméně záchody pěkné, čisté, bílé a s prvky dřeva (asi abychom si nepřipadali jako pod zemí).
Toaletní papír stará dobrá šestka, lehce nadprůměrně uspokojivý. 🙂
Kafe Friedrich
Tahle malebná kavárnička, která na vás dýchne dojem prožitého dětství u babičky, záchod má. Ano. Při příchodu do kavárny, která by se německy dala označit za „klein aber fein“ (malá, ale pěkná), se před vámi rozprostře bar a pár míst k posedku. Záchod nikde k nalezení, ale stačí pouze zajít k baru a hned si vás z pravé strany přeberou tři schody žádající mírně vyšší krok. Při konfrontaci místního baristy komentuje jejich záchodovou situaci jako – „do naší komůrky, vedou jen tři schůdky“.
Záchod je sice jen jeden (pro všechny <3), ale za to je „klein aber fein“! Otevírá se před vámi almara jako do Narnie, která ale funguje opačně a je v ní trochu méně světa, než se na pohled zvenčí zdá. „Klein aber fein“!
Designově pěkně zvládnuté a pokud rádi navštěvujete útulnou toaletu, přesně tohle tady najdete. Černé kachličky, které narušují jen ty zelené v tvaru písemene F na obou stranách místnůstky. F jako „klein aber (F)ein“; tedy… F jako Friedrich.
Kvalita nabízeného toaletního papíru je nadprůměrně uspokojivá a rozhodně nepoškrábe… nervy, neboť takový se jistojistě neprotrhne.
Milady
U zastávky Náměstí 28. října najdeme cool kavárnu s dobrým sound designem a plejádou hudby, která vás udrží na židli, dokážete se při ní soustředit na práci a konverzaci, ale také vás dokáže rozrošťačit. Děcka, počkejte si na ten lustr. Ideální čas na návštěvu právě Milady jsou dva časy: když je 28. října a když není. Vcházím dovnitř a sleduji plenér rostlin rozprostřený za oknem. Pravá strana rozprostírá velmi pohodlný měkký pohovkový Sitzung ve tvaru L a kontrastní železné stoličky, které jaksi v celku hrají hezkou písničku. Děcka, ten lustr, no vydržte!
Záchod i v tomto případě spíše na vyžádání, neboť ho také těžko nalézti. Naštěstí jsou všichni baristé velmi příjemní, a tak se nemusíme bát, že by bylo nějak nepříjemno po spěšném zeptání se na cestu. Ukazujíc za sebe mi barista dovoluje protáhnout se kolem baru, kde se nachází právě to, co potřebuji. Otevírám dveře a, děcka, ten lustr na tom záchodě, bomba! Prostorný tak akorát, že se tam člověk i natáhne a v takovém mírně potemnělém kabátku, který rezonuje s celou kavárnou. Čisté, pěkné a ten LUSTR!
Kvalita toaleťáku jest opět nadprůměrně uspokojivá a společně s luxusním osvětlením a hudbou znějící až na záchod se z denní rutiny stává kulturní oddych.
Au Lait
Nejmladší přírůstek z tohoto výběru kaváren do brněnského (již tak) koncentrovaného portfolia zařízení, která umožňují s kávou pojit tabu, které přichází až tak nějak po dopití. Káva je zajisté mírně laxativní, ale ani v Au Lait [olé] se nemusíte bát, že by se o vás nepostarali – ¡olé! (skvěle!).
Kavárna se pyšní opravdu dobrou kávou, osobitým designem a krásným a krásně velkým komunitním stolem. Komunitní pro celý dům se může zdát i toaleta, která se nachází ve vchodu do domu, kde se normálně bydlí, ale nebojte – žádné domovní infiltrátory tam nepotkáte. ¡olé!
Stačí si v kavárně u baristy (nemluví ani francouzsky ani španělsky, takže se dorozumíte) vyzvednout klíček a vydat se na hustohustou výpravu, kde si otevřete čipem. Zprvu si připadáte sice jako narušitel. Nicméně vás ujišťuji, že se nemusíte bát ani tohohle a na vaši „Au Pipi et Au Caca“ [opipi e okaka] nikomu vadit nebudete.
Záchod je sice menší, ale zato roztomilý a přivítačný. Dimenzionálně trochu rozmarný, ale na druhou stranu plný všeho, co je potřeba. A má i krásné kachličky! Toaletní papír je nadprůměrně uspokojivý a celé „Au Pipi et Au Caca“ jen podtrhne a přidá k jedničce i hvězdičku. ¡olé!
Před pikolou, LUSTR, [opipi] a „klein aber fein“!
Brno se nevyjímá pouze dobrou kávou a zajímavými prostory, ale také je (na základě těchto pár ukázek) jasným držákem v oblasti, kterou bych nazval právě jako „kvalita pohostinských služeb ex post“. Bylo velké dobrodružství tento typ recenzí dělat a na textu jsem se opravdu s chutí vyřádil.
Nicméně vězte, že je tento celý článek pouhým aprílovým žertem; že jsem se snažil popsat kavárny co nejpozitivněji a s lehkým humorem; také to, že se situace může v kavárnách velmi různit návštěva od návštěvy. Všechny podniky se snaží udržovat toaletu v tom nejlepším stavu, ale nikdy neovlivní, jak se samotní hosté k této místnosti, která zůstává nejméně na očích, chovají.
