EUDR (EU Deforestation Regulation), česky nařízení Evropské unie o odlesňování, je nová legislativa, jejímž cílem je omezit přispívání EU k celosvětovému odlesňování a znehodnocování lesů. Evropská unie tímto krokem reaguje na dlouhodobé environmentální problémy spojené s rozšiřováním zemědělské produkce na úkor přirozených ekosystémů, zejména tropických lesů.
Základní myšlenka EUDR je poměrně jednoduchá. Na evropský trh by se měly dostat pouze takové komodity a výrobky, které nepocházejí z půdy odlesněné po stanoveném datu a jejichž původ je možné doložit. Nařízení se tak nesoustředí pouze na samotnou kvalitu výrobku, ale především na způsob a místo jeho vzniku.
EUDR se vztahuje na vybrané tzv. rizikové komodity, mezi které patří například káva, kakao, sója, palmový olej, hovězí maso, kaučuk a dřevo, včetně celé řady výrobků z nich odvozených. Právě káva je jednou z komodit, u nichž se otázka původu a využití půdy v posledních letech intenzivně řeší. Zejména v souvislosti s pěstováním v citlivých oblastech Latinské Ameriky, Afriky a jihovýchodní Asie. Nařízení se netýká pouze pěstitelů, ale celého dodavatelského řetězce – tedy importérů, zpracovatelů i subjektů, které výrobky uvádějí na trh EU.
Dříve než se pustíme do představ o podniku, který je připravený na EUDR, je nutné podívat se bez iluzí na to, co by taková připravenost ve skutečnosti znamenala.
Původ už není příběh. Původ by se mohl stát souřadnicemi
Importér nebo direct trade pražírna připravující se na možné budoucí požadavky EUDR musí znát přesné místo, kde káva rostla – ne region, ne kooperativu, ale konkrétní parcelu.
To by znamenalo, že by ke každé várce kávy existovalo:
GPS umístění nebo polygon plantáže;
informace o vlastnictví či užívání půdy;
datum sklizně a množství kávy, které z pozemku přišlo;
návaznost na exportní dokumenty;
a k tomu satelitní potvrzení, že zde po roce 2020 nedošlo k odlesnění.
Tohle zatím není realita – je to možný model, kterým se evropský trh plánuje ubírat. Je to systém. Přesný, technický. A přitom – káva nikdy nebyla jen systém.
Farmáři to „neřeší“ – a ani není divu
Jakmile vejde EUDR v platnost, jedno z největších břemen by padlo právě na farmáře. A právě oni jsou ti, kdo o mapách, polygonech a digitálních potvrzeních často vůbec neuvažují. Jejich představa „původu“ není číslo v souřadnicích. Je to svah, který znají poslepu, strom, který pamatují od dětství. Kus země, o který se starají jako o součást rodiny. A pak by po nich evropský svět chtěl PDF dokumenty, satelitní mapy a digitální polygony – ideálně v angličtině, kterou mnohdy ani neovládají. Ne proto, že něco dělají špatně, ale proto, že se kávový svět mění.
Pojem „připravená pražírna“ pod drobnohledem
Existují pražírny, které pracují transparentně, sledují původ každého lotu, zapisují informace, archivují data. Poklona. Ty by do EUDR systému vstupovaly jako „ti, co předčasně podchytili“. Ale ani pro ně by to nebylo jednoduché. Papíry, čas, odpovědnost navíc. Méně spontaneity, méně objevování, více administrativy. Pražírna připravující se na EUDR by byla trošku unavená. Trošku soustředěná. Trošku smutná. A pořád by se ptala, jestli to nové nenahlodává to staré – to, kvůli čemu tu práci začala dělat.
Jak to bude asi vypadat?
Pokud by EUDR vešel v platnost v plném rozsahu, čekal by nás svět dokumentace.
Ne metaforicky – skutečně. Bez spisu by to nešlo. A čím tlustší, tím klidnější spaní. Káva by sice voněla stejně, ale její skutečná hodnota by se posuzovala podle obsahu dokumentace. Ke každé várce by existoval „spis“ obsahující GPS souřadnice, doklad o vlastnictví či užívání půdy a výnos z konkrétního místa. A pražírna by musela vyhodnocovat rizika – tedy jestli nákup nepřináší „nepřijatelné riziko“. Kdyby se objevila nejistota, musela by podniknout „opatření ke snížení rizika“ – kontroly, překlady, satelitní ověřování. Teprve potom by mohla vystavit Prohlášení o bezodlesněném původu a pokud by tyto podmínky nesplnila, káva by se nemohla do EU ani dovézt. Tohle všechno je pravděpodobná budoucnost. Nejde o jistotu, ale o směr, jehož platnost se kvůli nedostatkům neustále odsouvá, ačkoli je již několik let předmětem debat.
Možná teď potřebujeme něco úplně jiného
Možná v téhle době nepotřebujeme přehodnocovat nabídky. Možná jako kavárny, pražírny a zákazníci potřebujeme hlavně trpělivost, pochopení a méně soudů.
Když káva podraží, nemusí to být proto, že pražírna chce vydělat.
Když příběhy začnou ustupovat do pozadí, není to proto, že vymizely.
Možná do nich jen vstoupí svět administrativy, který neumí vyprávět.
A tak by pražírny stály mezi dvěma póly – mezi touhou zachovat vztahy a nutností splnit podmínky, aby jejich káva mohla dál existovat na trhu.
Pražírny a importéři připravení na EUDR: tři pohledy z praxe
Evropská regulace EUDR vstupuje do světa výběrové kávy postupně, ale její dopady se už nyní výrazně promítají do fungování pražíren i importérů. Zkušenosti jednotlivých aktérů se liší podle velikosti firmy, role v dodavatelském řetězci i regionů, ze kterých kávu dovážejí.
První setkání s EUDR: od nezájmu k urgentní realitě
Jan Komárek (vývojář aplikace Georoots na zpracování požadavků EUDR, pozn. red.) se začal regulací zabývat už poměrně brzy: „EUDR jsem se začal zabývat a zjišťovat si o něm informace někdy v létě 2023. Přečetl jsem si tu legislativu a dával jsem si postupně dohromady, co to pro naši firmu bude znamenat.“ Zároveň přiznává, že tehdy šlo spíš o individuální iniciativu. „Z naší firmy to víceméně nikoho jiného nezajímalo.“
Podobně popisuje začátky i Jarda Tuček z pražírny Doubleshot: „Upřímně si moc nepamatuji, ale asi cca 3–4 roky zpátky. Příliš jsem tomu zpočátku nevěnoval moc pozornosti, jelikož bylo spuštění plánováno až na konec roku 2024.“ Zlom přišel na podzim 2024. „Na podzim 2024 už jsme EUDR řešili vehementně, především, abychom dostali kontejnery z Brazílie a Bolívie do ČR před koncem roku. Tím pádem jsme se spuštění EUDR na pár měsíců ještě vyhnuli.“
U importérů z Chicas Industry převažovala od začátku nejistota: „Měli jsme takový ten typicky začátečnický strach z něčeho neznámého, co se bude kontrolovat. Ta atmosféra by se dala nazvat jako ‚strach z nepředvídatelnosti‘ a značná skepse.“
Nastavování systému: vlastní cestou, bez drahých platforem
Jan Komárek dnes říká, že jejich systém je z velké části hotový. „Už máme víceméně všechno připravené a poslední importy už jsou pro nás v souladu s EUDR a deklarované.“ Za nejtěžší považuje změnu myšlení. „Nejtěžší bylo pochopit, že to můžeme udělat sami.“
Stejnou zkušenost popisuje i Jarda Tuček. „Zjistili jsme, že už toho je na trhu poměrně dost, ale za hodně velké peníze, které vůbec nekorespondovaly s naší velikostí.“ Doubleshot se proto vydal vlastní cestou. „Systém máme již nastavený.“ Konkrétní stav popisuje velmi detailně: „Už jsme zaevidovali 2 kontejnery z Brazílie a Bolívie do produkční verze systému EUDR. Z těchto zemí máme vytvořenou databázi polygonů všech farem, od kterých nakupujeme pravidelně kávu.“
Chicas Industry popisují EUDR jako proces neustálého učení: „Na každém kroku se toho stále dost učíme.“ Za uplynulý rok věnovali regulaci obrovské množství času. „Nejtěžší bylo udržet pozornost, protože je to hodně politiky, hodně práva a hodně informatiky – což jsou tři oblasti, ve kterých se nepohybujeme na odborné úrovni.“
Dokumentace: zvládnutelná agenda, ale s otazníky
Podle Jana Komárka není dokumentace zásadním problémem. „Většina z toho je dokumentace, kterou bychom stejně měli mít, pokud chceme být dobrá a zodpovědná firma.“ Zároveň upozorňuje, že při kontrolách nepůjde o detaily v terénu. „Úředníky nebude zajímat, jestli jedna parcela byla odlesněná, ale jestli váš postup na ověřování informací je dostatečný.“
Jarda Tuček to vidí podobně pragmaticky: „Systém EUDR tady není nijak složitý. Následná možnost evidence EUDR u jednotlivých lotů v Cropsteru je taky fajn. Nevidím zde pro nás příliš velkou zátěž.“ A na otázku časové náročnosti odpovídá jednoznačně: „Rozhodně ne.“
Importéři vyjadřují k dokumentaci větší skepsi: „Teď už si nemyslíme, že je vedení dokumentů k EUDR něco extrémně komplikovaného. Spíš to vnímáme jako značně neprůkaznou věc.“ Otevřeně popisují možnou slabinu systému: „Pořád nám není jasné, kdo a jak bude kontrolovat, že jsme zadali správné polygony k jednotlivým lotům kávy.“
Producenti a geolokační data: regionální rozdíly
Zatímco v Latinské Americe se systém daří zavádět relativně hladce, Afrika zůstává výzvou. Jarda Tuček to shrnuje jasně: „Nejsložitější situace je určitě v Africe – Etiopie, Burundi, Keňa – tam je každý lot kávy excelovská tabulka o 1000 a víc geolokačních bodů. To už je hodně práce.“ Komunikaci s producenty popisuje realisticky. „Většina našich partnerských producentů se pohybuje ve světovém trhu s výběrovou kávou a ty informace o EUDR již dlouho zná.“ Zároveň ale zpochybňuje načasování regulace. „Načasování spuštění EUDR bylo asi to nejhorší možné.“
Tereza Prejdová z Chicas Industry zmiňuje konkrétní zkušenost z Kolumbie: „Farmáři jsou většinou v klidu. Vnímají to jako vrtoch evropského trhu.“ Dodává však, že problém často není v absenci dat, ale v jejich formátu: „Podklady jsou, jen nejsou ve formátech, které vyžaduje EU.“
Obavy: byrokracie vs. smysl regulace
Jan Komárek upozorňuje na možné krátkodobé výkyvy: „Některé země nebudou mít dostatek kávy, která bude v souladu s EUDR. Možná ceny půjdou nahoru, ale z dlouhodobého hlediska se to srovná.“
Jarda Tuček se obává jiného scénáře. „Aktuálně se bojím spíš toho, že do toho spousta lidí investovala značné finanční prostředky a energie a ve své podstatě dobrá myšlenka regulace bude ve výsledku kompletně zrušena.“
Importéři se obávají spíše systémového selhání: „Nejvíce se obáváme toho, že EUDR nebude fungovat k účelu, ke kterému vzniklo, a zůstane pouze byrokratickou zátěží.“
Má EUDR i pozitivní stránku?
V jednom se všichni tři shodují – transparentnost je krok správným směrem.
Jarda Tuček to formuluje takto: „Určitě jde o zvýšení transparentnosti dodavatelského řetězce, která je důležitá.“ Zároveň ale upozorňuje na sociální rozměr: „Zamezení odlesňování je mnohem komplikovanější záležitost. Je něco jiného to vyžadovat po velké bohaté brazilské farmě a chudém farmáři někde v Indonésii.“ Jeho shrnutí pro zákazníky zní velmi přímočaře. „EUDR je snaha Evropské unie zajistit, aby káva, kterou pijete, nevedla k ničení lesů a pocházela od producentů, kteří berou vážně dopady změny klimatu na pěstování kávy.“
Importéři z Chicas Industry shrnují svůj pohled dvěma větami. „EUDR má chránit lesy, ale zatím působí spíše jako chaotická a snadno obejitelná administrativa, která může víc zatížit férové importéry než skutečné viníky odlesňování, kterých se tento zákon nedotkne. Uvidíme, jak se to vyvine.“
Závěrem
Nevíme, jestli je to dobře, nebo špatně. To ukáže až čas. Ale víme, že mezi šálkem kávy a farmou by mohla v budoucnu stát mapa. A někdy mezi tou mapou a člověkem sedí ticho, které se nedá vyřešit razítkem.
A tak jestli můžeme něco udělat, možná je to tohle – dívat se na kávu s větším respektem. S vědomím, že je to víc než nápoj. Je to stopa krajiny. Stopa rukou. A výhledově i stopa, která bude muset být viděna na satelitním snímku. A ta stopa má svoji cenu.
