Pavel Černý je v Brně fenomén. Jeho instagramový profil Kam v Brně není jen sbírkou tipů na kavárny, bary a podniky – je to osobní deník člověka, který miluje své město, ale zároveň si nebere servítky. V době, kdy většina „creatorů“ honí spolupráce a statistiky, Pavel sází na upřímnost, autenticitu a vlastní názor. V rozhovoru jsme se bavili nejen o Brnu, kávě a etice na sítích, ale i o tom, co ho spolehlivě vytočí, jaké je jeho kávové guilty pleasure a ze kterých spoluprací mu stojí hlava.
Otázky na rozehřátí
Ahoj, Pavle. Tvoje „Kam v Brně“ dnes patří k nejsledovanějším lokálním účtům na instagramu. Co byl tvůj úplně první impulz, kdy sis řekl: ‚Tohle chci dělat‘?
Byla to náhoda. Přidával jsem skvělá místa na soukromý profil a pak jsem si řekl, že to asi mé lidi nezajímá. Tak vzniklo „Kam v Brně“, které rostlo a rostlo. V tu dobu tady byly vlastně už dva profily. Skvělá Míša z Foodloveru a také Simča, co měla dříve profil Brnolife.
Kdybys musel smazat všechno, co jsi kdy postnul, a zachovat jen jeden reel nebo příspěvek – který by to byl a proč?
Záleží, z jakého úhlu se na to podíváš. Vybíral bych asi mezi dvěma. Buď by to byl příspěvek z mého soukromého života, kdy jsem se oženil, protože je to něco, co mě dělá opravdu šťastným, a je to vázáno neskutečným příběhem, kdy jsme si prošli ne úplně veselými momenty, které nás bohužel doposud tíží. Nebo by to byl reel z Momenty, kde jsem naservíroval pravdu, která vedení nechutnala. Jsem člověk, co nejede spolupráce jako jiné profily, ale servíruje upřímnost.
Určitě znáš Brno líp než tým z Google Maps. Máš ale někdy chuť z toho všeho na chvíli vypadnout a začít odznova jinde? Kam bys jel a co bys tam pil?
Mám, protože už to není, co to bývalo. Každý je creator, ale každý hledá jen spolupráce. Nedělá to srdcem, jak jsme to dělali my prvotní. Odjel bych na pustý ostrov, něco ve stylu show Survivor, takže bych neměl moc na výběr v jídlu a pití. Ale kdyby to měla být cesta za gastrem, tak by mě zajímala Brazílie, Kostarika nebo jiný stát Jižní Ameriky, který produkuje skvělou kávu a má exotické plody.
Kafe, kafe, kafe!
Na tvém profilu často hraje prim káva. Ještě aby ne, Brno je kavárenské velkoměsto. Máš ale i tak nějaké kavárenské guilty pleasure?
Tak teď třeba mám – frappé se slaným karamelem na čerpací stanici Orlen. To mě baví, ale je to sladký jak blázen (smích). Jinak si běžně dávám klasické espresso, když vím, že je kvalitní zrno na mlýnku. Když nejsem přesvědčen nebo chci pěknou fotku, je to cappuccino, ale i to musí umět.
Vzpomeneš si na svůj nejhorší zážitek s kávou v Brně? Prosím bez zmínky konkrétních jmen a názvů – spíš mě zajímá, co se podle tebe fakt nepovedlo a byl to fail na plné čáře.
Bylo jich více, ale to se prostě stává.
Nejhorší zážitek je nezkušený personál, který nehlídá extrakci kávy a doslova ti udělá průplach páky.
To je asi největší problém, který vnímám. Toto je fail, který nestrpím. Spousta lidí vnímá jako fail, když jim barista do kávy neudělá latte art. To je podle mě ale vedlejší, pokud má mikropěna správnou konzistenci a espresso teklo tak, jak mělo. A samozřejmě je důležitá teplota cappuccina, abys nedostal nápoj tak horký, že ještě týden potom máš spálený jazyk.
Jak se tvoje vnímání kávy změnilo od doby, co jsi začal objevovat podniky více systematicky? Udělal sis nějaké kurzy?
Nikdy jsem neabsolvoval žádný kurz. Učím se kreslit do kávy sám, protože mě to baví a chci to mít dokonalé – a ono to jde. Vše je jen o pochopení a tréninku. V rámci kávy poslouchám občas zkušenější, ale hlavně ochutnávám a zkouším. Jsem amatér a vždy budu, ale baví mě to a miluji to.
Podle čeho osobně poznáváš „dobrou“ kavárnu – co je ten faktor X, který tě donutí ji zařadit do svých stories?
Kamaráde, je to vždy o přípravě. O kvalitě zrna. Brno má skvělý kávový základ, ale je pravdou, že někdy přidám něco, co je méně posh. Vše je o nabídce a zpracování.
Influencing a etické otázky
Máš dnes obrovský dosah. Cítíš zodpovědnost za to, koho doporučuješ? Jak často nad tím denně přemýšlíš?
Nemusím si vůbec dělat hlavu, koho doporučuji, když pak všude kolem vidíš ty placené spolupráce, které kolegové z branže ani neoznačí. Já si za svým doporučením stojím a vím, že jsem k lidem upřímný, a proto o sobě v tomto ani nepochybuji. V hlavě mám tolik věcí, že kdybych přemýšlel ještě nad tím, tak se asi zblázním…
Dostáváš nabídky na spolupráce? Odmítl jsi někdy takovou, která byla fakt lukrativní, ale prostě ti nesedla?
Ano, dostávám. A poznám, že je to zpráva ve stylu ctrl+c/ctrl+v, což mě uráží. Počkám týden, a pak to vidím všude dokola (dívčí profil, profil města Brna). Nechci být ovce, co jde za penězi a barterem. Pak si řeknu, že podnik zaplatí 29 500 Kč bez DPH za stránku v novinách a k tomu má bonus v podobě videa na městském profilu. Ty kráso, 30 tyček. To je plat pro jednoho slušného zaměstnance, co chce práci. A toto ti vezme marketing města, které by tě mělo podporovat nezištně… Jsem fakt vytočený z toho, že si jiní neváží toho, co v Brně máme, a nedělá to pro lásku k Brnu stejně jako já nebo např. Foodlover.
K té odmítnuté nabídce – ano, charitativní projekt Daruj kelímek. Nabídnutý honorář 3 000 Kč. Kdyby to město dalo radši na nějakou organizaci, udělal bych jim to rád, protože pomáhat je lidské. Styděl bych se, kdybych si vzal ten honorář. A našli se přesně ty profily, které jsem čekal, že to udělají. Asi proto město nemusí můj profil, ale čert to vem. Jsem svůj a jsem za to rád. Dává mi to svobodu.
Cítíš se jako influencer, nebo je ti to slovo spíš nepříjemné? Jak bys vysvětlil, co v rámci svého profilu děláš, třeba svým prarodičům?
Nejsem influencer. Jsem Pavel Černý, co rád sdílí tipy z Brna a klidně i zbytku ČR.
Miluji to a jsem normální obyčejný člověk. Tak bych to řekl i prarodičům.
Na tělo
Dokáže tě dnes v Brně vůbec něco ještě skutečně překvapit?
Ano, dokáže. Právě výše zmíněná nenažranost influencerů. A taky to, že si některé podniky neumí zamést před vlastním prahem.
Dobře, a co třeba nějaké tvoje „comfort místo“, kam zajdeš, když nechceš být @kamvbrne, ale jen Pavel? Máš ještě možnost takové místo v Brně vůbec mít?
Ano. Jednoznačně QB Coffee na Veslandě. Tam to milujeme a to je naše místo, kde dokážeme vypnout.
Nepovažuješ se za influencera, ale bezpochyby jsi v Brně veřejnou figurou. To mnohdy znamená, že tě lidi vnímají zploštěle, ne jako komplexní lidskou bytost. Co si o tobě lidi nejčastěji myslí špatně?
Že jsem arogantní. Kdo mě nezná, nemůže vědět, jaký doopravdy jsem. Spousty lidí mě poznalo a změnilo názor, zjistili, že jsem srdečný a pokorný člověk. Ale já si prostě nenechám kálet na hlavu v komentářích, když se někdo chová jako dobytek.
Sociální sítě se staly útočištěm skupiny lidí, kteří jsou za displejem hrdinové.
Ale když jej pak náhodou v Brně potkáš, radši odvrátí zrak, než aby sebrali odvahu a naživo se se mnou střetli. Takoví lidé jsou pro mě zbabělci. O takových věcech je potřeba se bavit. Mnohem radši upřednostním komunikaci a nějakou výměnu názorů, byť jsou zcela odlišné, než abych dělal pouhého hrdinu za telefonem. To tak prostě je.
Díky, Pavle, za tvůj čas. Moc si toho vážím.
Taky děkuji. Je to rozhovor, který je tak trochu bez servítky, ale charakterizuje mě – jako Pavla Černého – a můj názor na tuto scénu.
Zdroj fotografií: Nikola Tesařová
