Roast má být festival, kam bychom sami chtěli jít, říkají jeho organizátoři

Patrik Sláma · 2026-09-02

Z osmi pražíren a tří stovek návštěvníků vyrostl ROAST! během dvou let na téměř třicet pražíren a tisícovku hostů. Jeho organizátoři Josef Kučera a Petr Chaloupek ale nechtějí růst za každou cenu. Proč je pro ně důležitější atmosféra, komunita a festival, kam by sami chtěli jít?

Kompletní a nezkrácený rozhovor si můžete poslechnout v našem podcastu Káva Spojuje na Spotify a Apple Podcasts.

Josef Kučera a Petr Chaloupek patří mezi zakladatele a hlavní organizátory brněnského kávového festivalu ROAST! Josef je mistrem zvuku v činoherním divadle JAMU, takže na festivalu mimo jiné pečuje také o perfektní ozvučení soutěží a koncertů. Petr vystudoval MUNI a jeho doménou jsou čísla, tabulky a organizace. 

Společně s dalšími brněnskými kávomily stojí za festivalem, který od svého prvního ročníku v roce 2023 výrazně vyrostl – z 300 návštěvníků a osmi pražíren na loňských 1 000 návštěvníků a 28 pražíren. Letos nás čeká už čtvrtý ročník a my se teď podíváme trochu pod pokličku toho, jak ROAST! vzniká a co všechno stojí za jeho organizací.

Patrik: Ahoj Josefe, ahoj Petře!

Josef: Ahoj.

Petr: Ahoj!

Váš festival Roast vznikl v roce 2023, kdy se ho zúčastnilo osm pražíren a zhruba 300 návštěvníků. O dva roky později už to bylo 28 pražíren a kolem tisícovky návštěvníků. Co podle vás stojí za tímhle poměrně raketovým růstem? Podařilo se vám něco, co jiné festivaly často nedokážou – jak jste toho dosáhli?

Josef: Já bych to možná maličko otočil. Není to ani tak raketový růst, jako spíš to, že začátek se nám úplně nepovedl. Festival měl původně být v dubnu 2023, ale asi měsíc předem jsme ho odpískali, protože jsme vůbec nestíhali. Nakonec jsme se v srpnu rozhodli, že do toho v září půjdeme, protože když to neuděláme tehdy, už to neuděláme nikdy.

Paradoxně nám pomohlo, že jsme festival dělali trochu narychlo a na koleni. Překvapilo nás, kolik lidí nakonec přišlo, a myslím, že jim sedla návštěvnická orientace a rodinnější atmosféra. Pomohla i šeptanda z prvního ročníku – lidé se vracejí a festival je baví.

Petr: Myslím, že za tím stojí i poptávka Brňáků po kávových akcích. Od konce Týdne kávy jich tady tolik nebylo a zároveň roste zájem o výběrovou kávu. To podle mě vysvětluje, proč máme na tak mladý festival tak hezká čísla.

foto: archiv Roast

Máte představu, kam až může festival růst? Už loni jste naráželi na to, že prostory bývalé káznice jsou pro vás poměrně těsné. Uvažujete proto do budoucna o větším prostoru, nebo je pro vás důležitější zachovat komunitní atmosféru a omezenou kapacitu pražíren i návštěvníků?

Petr: Asi primárně v současné době nechceme růst kvantitativně, ale spíš se zaměřovat na kvalitu. Když jsme to řešili po minulém ročníku, kdy jsme už naráželi na limity Káznice, shodli jsme se, že minimálně letos a možná i v dalších letech chceme zůstat tam. Ten prostor se nám líbí a nechceme se soustředit na to, aby tam bylo víc pražíren a víc lidí, ale spíš aby si festival co nejvíc užili pražírny, návštěvníci i další vystavovatelé a účastníci.

Na webu máte napsáno, že Roast je „anti-boring coffee festival“ a „pure caffeine chaos“. Co vám na tradičních kávových festivalech připadá nudné a od čeho jste se chtěli Roastem odchýlit? Co jste se naopak rozhodli dělat jinak?

Josef: Před nějakými čtyřmi lety jsem byl na zahraničním kávovém festivalu podobného typu a nevyhovovalo mi, že tam byly po celý festival stejné pražírny.

Když je člověk trochu psychopat, zvládne za den obejít 20 nebo 30 pražíren a druhý den už vlastně nemá moc důvod přijít.

Zároveň jsme chtěli, aby měl Roast opravdu hodně doprovodného programu. Káva je samozřejmě hlavní, ale chceme, aby si člověk festival užil od rána do večera a mohl si od ní občas odpočinout. Proto jsme do něj chtěli dostat i koncerty a další prvky z jiných typů festivalů.

Petr: Zároveň si myslím, že popisek „pure caffeine chaos“ totálně vystihuje organizační tým.

Už jsme několikrát zmínili brněnskou Káznici a myslím, že její specifický prostor je pro Roast poměrně zásadní. Pro ty, kteří ji neznají – jde o bývalou věznici s velmi osobitou atmosférou. Proč jste si vybrali právě tento prostor a jak podle vás ovlivňuje charakter festivalu? Působí to tam trochu „hipstersky“, což už dnes možná není ve výběrové kávě tak výrazný trend, ale ke Káznici to podle mě pořád dobře sedí. Jak jste se k tomuto místu vlastně dostali?

Josef: To byl tip Kláry Švandové, dnes Dutkiewič.

Petr: Káznice se nám hrozně líbí a už od prvního ročníku jsme si řekli, že tam chceme zůstat. Je hodně členitá, což je pro náš festival ideální – máme workshopy, cuppingy a další program, takže potřebujeme víc různých prostorů.

Zároveň má úžasný genius loci a dodává Roastu jeho charakter. Hrozně nás baví kontrast mezi historií toho místa a moderní kávovou technikou. Když jsme tam poprvé přivezli nová La Marzocca, bylo krásně vidět, jak to funguje dohromady.

Přesun jsme v jednu chvíli zvažovali, ale nenašli jsme nic, co by se Káznici atmosférou a členitostí blížilo.

Nechceme skončit u klasického veletržního festivalu.

foto: archiv Roast

Vstupenka na Roast zahrnuje neomezenou konzumaci kávy u všech zúčastněných pražíren. Pro návštěvníka je to skvělý model, zároveň ale musí být organizačně i finančně náročný. Proč jste se rozhodli právě pro tento systém a proč jste u něj chtěli zůstat?

Josef: Nám přišlo elegantní rozprostřít náklady mezi návštěvníka a pražírnu tak, aby na tom obě strany zároveň vydělaly. Tenhle model se nám líbí hlavně proto, že díky střídání můžeme na festival dostat velké množství pražíren a udělat ho atraktivnější pro návštěvníky.

Od začátku jsme chtěli festival stavět především na návštěvnících a soustředit se na to, aby si ho co nejvíc užili. Je to jiný přístup než u prodejních festivalů, které jsou více zaměřené na samotné pražírny.

Sbíráte feedback od návštěvníků nebo zapojených pražíren?

Josef: Po každém ročníku posíláme vystavovatelům, přednášejícím i lektorům e-mail s žádostí o feedback a snažíme se ho následně vyhodnocovat a podle něj věci měnit. Například loni jsme zkoušeli nový systém přihlašování na workshopy. Ukázalo se, že vůbec nefunguje, a v feedbacku se to objevovalo poměrně často, takže jsme ho letos výrazně změnili a doufáme, že tentokrát bude fungovat lépe.

Petr: Zároveň se snažíme i v průběhu akce chodit mezi lidi a ptát se pražíren, účastníků doprovodného programu i návštěvníků, jak se jim festival líbí, jestli jsou spokojení a případně co jim nevyhovuje. Snažíme se tak průběžně zjišťovat, kde jsou problémy, a poučit se z vlastních nezdarů.

foto: archiv Roast

Vedle degustací letos stejně jako v předchozích ročnících nabídnete workshopy, cuppingy a přednášky. Jak přemýšlíte nad tím, aby festival nebyl jen jeden obří cupping, ale aby návštěvníci mohli poznat identitu jednotlivých pražíren, dozvědět se něco nového a ochutnat zajímavé věci? Jak vlastně skládáte doprovodný program festivalu?

Petr: Snažíme se, aby káva byla na kávovém festivalu první i poslední věcí, ale zároveň aby tam bylo něco navíc a návštěvník si od ní mohl odpočinout. Velká část programu je samozřejmě kávová, ale snažíme se ji propojovat i s dalšími světy. Letos třeba budeme mít degustaci piva a čajů. Jde nám o to, aby návštěvník po celém dni nebyl zahlcený jen kávou.

Josef: Co se týče cuppingů, ty nabízíme jako prezentační sloty pro pražírny a dramaturgicky do nich moc nezasahujeme. U workshopů je to jiné – zhruba polovinu témat necháváme na lektorech a druhou polovinu si vymýšlíme sami. Třeba si řekneme, že chceme ochutnávku různých druhů mléka v espressu, a pak hledáme někoho, kdo ten nápad dokáže zrealizovat. Naštěstí máme kolem sebe spoustu schopných lidí, kteří naše někdy trochu šílené nápady dokážou posunout ještě dál.

Petr: Program do určité míry odráží i to, co zajímá nás. Když si chceme nějaké téma prohloubit, snažíme se najít někoho, kdo na něj připraví přednášku nebo workshop.

Takže vy jste vlastně takoví motivátoři a máte velké štěstí, že v kávovém oboru je spousta podobně smýšlejících magorů, kteří se dokážou vašich myšlenek chytit, postavit se za ně a dotáhnout je ještě dál.

Josef: Takhle vlastně funguje celý ten festival. (smích)

foto: archiv Roast

Z toho, co jste teď říkali – senzorika, ochutnávání kávy s různými druhy mléka a podobně – to zní, že část programu cílí spíš na lidi, kteří se pohybují v gastronomii nebo se v kávě už trochu orientují. Co ale úplní laici a začátečníci? Přemýšlíte při tvorbě programu i nad nimi, aby si na festivalu každý našel něco pro sebe?

Petr: Myslím si, že se snažíme, aby si z festivalu každý návštěvník odnesl něco svého. Když tam přijde totální kávový nerd, měl by si najít program, který ho zajímá, a dozvědět se něco nového. Zároveň ale chceme cílit i na úplné laiky – třeba na moje rodiče, kteří předtím, než jsem začal pracovat v kavárně, kávu vůbec nepili a dodnes jsou v tomhle směru úplní začátečníci.

Historicky jsme měli třeba základy cuppingu, kde lektorka vysvětlila, co cupping je, proč se dělá, a návštěvníky jím provedla. Měli jsme také přednášku, kterou jsme dělali s Josefem, spíš formou debaty o tom, co vlastně výběrová káva je. Snažíme se tedy program vyvažovat tak, aby si tam něco našel úplný začátečník i kávový nerd – a třeba se z toho začátečníka časem stal právě ten nerd.

Výběrová káva se v posledních letech dostává k čím dál širšímu publiku. Pozorujete tenhle posun i mezi návštěvníky Roastu, když teď pomineme tvoje rodiče, Petře? Vidíte třeba změnu v tom, jaké kávy chtějí ochutnávat, nebo jaká témata je zajímají? Dávají vám i sami návštěvníci feedback na workshopy a přednášky? Vidíte u nich postupně nějaký posun?

Josef: Myslím si, že v některých směrech ano. Je vidět, jak návštěvníci sledují kávové trendy – loni a předloni třeba hodně frčely různé šílené kofermenty a kávy na hranici pitelnosti.

Zároveň ale pozorujeme, že čím dál častěji chodí na čisté filtry a espressa, víc se zajímají o to, co pijí a diskutují s pražírnami. Zatímco na prvních ročnících měl skoro každý druhý v ruce cappuccino nebo jiný mléčný drink, dnes se mnohem víc pracuje s čistou kávou.

Je to vidět i na pražírnách – opadá zájem o espresso stánky a roste zájem o filtry. Poslední dva roky jsme proto měli pět stánků na filtr a jen tři na espresso. Myslím, že je to známka toho, že se návštěvníci o kávu víc zajímají a baví je ji objevovat.

foto: archiv Roast

Když máte na jednom místě kolem třiceti pražíren, může být pro návštěvníka množství možností, co ochutnávat, trochu zahlcující. Máte nějaký ultimátní tip, jak si Roast užít? Kdybyste se odprostili od role organizátorů a přišli na festival jako běžní návštěvníci, jak byste si ho sami prošli?

Petr: Kdybych tam šel jako návštěvník, přišel bych hned v deset a zůstal až do večera. Dal bych si kafe, něco k jídlu, zašel na přednášku nebo workshop a průběžně ochutnával. Určitě doporučuju vzít si s sebou pár banánů.

Josef: Já vždycky začínám u filtrů a obejdu všechny pražírny, přičemž si u každé dám jen jeden filtr. Kde mi něco zachutná, tam se později vrátím.

Ochutnávat všechno, co mají pražírny k dispozici, je smrt.

A rozhodně doporučuju dorazit brzy – kolem poledne bývá festival nejplnější a ráno jsou ještě menší fronty.

Předpokládám, že vzhledem k vašemu renomé a velikosti festivalu se vám dnes už české pražírny hlásí samy, zatímco u zahraničních je stále aktivně oslovujete. Když vybíráte pražírny a další vystavovatele, co je pro vás nejdůležitější? Je to kvalita kávy, rozmanitost, osobnost lidí za značkou, nebo třeba to, jak zapadnou do atmosféry festivalu? Jaký je klíč, podle kterého pražírny vybíráte?

Josef: Svým způsobem je to kousek ode všeho. Tím, že s pražírnami komunikujeme, obzvlášť s těmi, které sami zveme, dokážeme si po telefonu člověka docela dobře poznat. Důležitá je pro nás samozřejmě i samotná káva a snažíme se program poskládat tak, aby v něm byly nějaké větší pražírny a taháky pro návštěvníky, ale zároveň i menší a méně známá jména.

Snažíme se také nebrat příliš mnoho pražíren z Brna. Několik místních stálic samozřejmě máme, ale jsme rádi, když místní komunita podporuje brněnské pražírny přímo na místě a na Roastu může objevovat něco nového. Proto nás baví zvát třeba malé pražírny z jiných měst, které návštěvník běžně nemá možnost poznat – třeba pražírnu z Jičína, která dělá skvělou kávu. Petr mlčí.

Petr: Mlčím, takže souhlasím.

Mohli byste našim posluchačům dát nějaký drobný výčet pražíren, které letos na Roastu můžeme očekávat? Nemusíte samozřejmě jmenovat všechny – zajímaly by mě zajímavé příklady z Česka i ze zahraničí.

Josef: Na co se třeba hrozně těším, jsou Bracia Ziółkowscy. Je to skvělá pražírna, kterou jsme objevili na jednom festivalu. Jsem strašně zvědavý na jičínskou pražírnu Krok. Přijedou Haybi, kteří jsou taková klasika českých festivalů a jezdí k nám rádi.

Pak tady máme naše brněnské stálice – Chci Kofein, Punkt. Samozřejmě přijede i Pražírna Ignác, která je naším hlavním sponzorem techniky, tedy kávovarů a mlýnků. A je toho samozřejmě ještě spousta.

foto: archiv Roast

Máte letos nějaké zajímavé přednášející nebo lektory workshopů, ať už ze zahraničí, nebo nějaká zvučnější jména z Česka?

Petr: Letos budeme mít třeba kolumbijskou farmářku Angelu Rojas, holky z Chicas, přednášku o kofeinu a spánku od paní doktorky Šťastné nebo Martinu Coufalovou, která se bude věnovat fermentacím z chemického hlediska. Z workshopů třeba ochutnávku čajů s Martinem Owarkinem ze Strahovské čajovny pod ČVUT.

Josef: Přijede také kolumbijský importér Cofinet a moc pěkná bude podle mě přednáška Pravého kávičkára o historických kávovarech Lamplot, ke které bude i autogramiáda jeho nové knihy.

Petr: A letos jsme posunuli i naši soutěž. Po dvou letech zjednodušeného Brewers Cupu budeme mít Roast in Good Spirits, celodenní nedělní soutěž, ve které budou soutěžící připravovat vlastní drink z kávy a alkoholu. Bude to dvoukolová soutěž a čeká nás i speciální pozlacená trofej.

Kdybyste se teď mohli na chvíli zastavit, nadechnout a porovnat úplně první ročník Roastu s loňským, případně už i s letošním, pokud máte představu, jak bude vypadat, v čem vidíte největší rozdíl?

Petr: Já si myslím, že hlavně v lidech. Když si vzpomenu na první ročník, bylo nás ani ne deset a každý tam nechal všechno, aby festival vůbec vznikl. Teď už máme desítky dobrovolníků a postupně se z nás stává taková druhá rodina. To je podle mě jedna z největších změn a zároveň největší odměna.

Josef: S tím souhlasím. Strašně jsme se posunuli i po organizační a technické stránce. Na začátku to byl trochu punk, dnes se festival připravuje prakticky celý rok a máme týmy na techniku, propagaci, produkci a další věci. Dřív jeden člověk seděl na deseti židlích, teď na nich sice pořád sedí, ale má k sobě dalších pět lidí.

foto: archiv Roast

Ještě jednou se zeptám trochu jinak: kdybyste srovnali první ročník Roastu s loňským, případně letošním, jakou jednu věc byste chtěli za každou cenu zachovat? Co podle vás funguje tak dobře, že to nechcete měnit – kromě vás dvou, samozřejmě?

Josef: Myslím si, že zrovna my dva jsme na té akci možná ta méně funkční část…

Petr: Asi hlavně tu atmosféru. Od začátku se hodně orientujeme na návštěvníky a chceme, aby se na festivalu cítili dobře a měli se tam čím bavit. Tohle je věc, kterou bych chtěl do budoucna určitě zachovat – přátelskou atmosféru a pocit, že je lidem na Roastu dobře.

Josef: Souhlasím.

A je to vlastně takový přerostlý kávový tábor.

Mám na vás poslední otázku, podcast utekl docela rychle, ale podle mě není úplně jednoduchá. Roast se prezentuje jako festival bez pravidel, bez bílých ubrusů a bez zbytečných skrupulí. Existuje ale něco, přes co byste jako organizátoři nikdy nešli? Něco, co byste na festivalu nikdy nepřipustili, protože už by to podle vás nebylo „roastové“? Něco, co možná běžně vídáte na jiných kávových nebo gastronomických festivalech, ale u vás by to nikdy nefungovalo a přes vás by to jednoduše neprošlo?

Josef: Přes nás by rozhodně neprošla nevýběrová káva. Některé pražírny dělají oba typy, ale na náš festival mohou přijet pouze s výběrovou. To je jeden ze základních principů Roastu.

Zároveň nechceme, aby byl festival prodejním veletrhem. Vyhýbáme se proto velkým sponzorským stánkům a prodejcům kávové techniky. Jednoduše to není styl našeho festivalu.

Petr: Souhlasím. Festival je primárně zaměřený na návštěvníky a chceme, aby na něm byly věci, které jim dávají smysl a odpovídají charakteru akce. V minulosti jsme kvůli tomu odmítli i stánky s produkty, které s festivalem podle nás nesouvisely, přestože by nám za ně zaplatili poměrně velké peníze.

Josef:

Roast vlastně funguje tak, jak bychom chtěli, aby vypadal kávový festival, na který bychom sami chtěli jít.

Má to samozřejmě svá úskalí a je to v některých věcech náročné, ale o to víc si za výsledkem stojíme.

Petr: A hlavně nás baví, když pak vidíme, že si to lidé užívají. Právě proto to děláme.

Josef: A za to patří obrovský dík celému našemu týmu, dobrovolníkům, pražírnám, lektorům, přednášejícím a všem ostatním, kteří s námi Roast tvoří. Bez vás by to nešlo.

foto: archiv Roast

Pojďme možná ještě využít poslední moment – pozvěte naše posluchače na letošní ročník.

Petr: Přijďte, bude to fajn.

Josef: Ne, nebude to fajn, budete hrozně skvělý, boží a úžasný a bez vás to nepůjde, takže přijít musíte. A my se na vás moc těšíme.

Petr: Už máme koupené sudy s pivem a my to sami nevypijem, takže nám musíte pomoct. Ale máme i limči. Máme rádi i lidi, kteří nepijí alkohol a je to v pořádku si u nás nedat pivo. Dejte si hlavně kafe, proto tam jsme.

Díky, pánové, že jste si na nás našli čas a ať se vám ten letošní ročník vydaří! Já tam určitě budu a moc se těším.

Petr: My moc děkujeme za pozvání a pokud by se čtenáři chtěli ještě na něco zeptat, tak si nás budou muset odchytit na Roastu.

Josef: Nebo můžou samozřejmě napsat na sociálních sítích, kde taky jsme. 

Petr: Kafi zdar, V60 zvlášť.

Festival Roast! se uskuteční 12. a 13. září o víkendu v brněnské Káznici. Vstupenky seženete zde.

Partnerský článek.