Vojta svou vášeň pro kávu objevil již ve 12 letech a poměrně brzy vyústila v řadu významných úspěchů. Na Baristovi roku soutěžil v roce 2016, v roce 2020 získal titul Barista roku ČR a v roce 2021 pak 12. místo na mistrovství světa v Miláně. Je dvojnásobným držitelem titulu vícemistr v cup tastingu z roku 2018 a 2022, trénoval řadu dalších soutěžících a nyní je také porotcem. My jsme měli jedinečnou příležitost s Vojtou probrat jeho cestu ke kávě, soutěžní zážitky, ale i přerod ze soutěžícího v porotce. Samozřejmě jsme se věnovali také zákulisí úspěšného rodinného podniku The Roses.
Kávové začátky a samostudium díky Youtube
„Tvůj vztah ke kávě začal už v dětství. Vzpomínáš si na ten moment, kdy ti káva poprvé zavoněla?” ptám se. „Káva mi voněla už odmala, když jsme jezdili po rodinných návštěvách, ale zlom nastal určitě v době, kdy rodiče domů koupili první jednoduchý pákový kávovar a já začal kávu návštěvám připravovat. Ta první příprava byla samozřejmě z pytlíku namleté kávy udusaná lžičkou, ale začal jsem nad tím víc přemýšlet a pátrat, zkouknul všechna dostupná videa na youtube a už to jelo,” vzpomíná Vojta.
„Ve 13 letech jsem dostal k narozeninám první baristický kurz (u Pavla Kosty z Caffé del Saggio), kde jsem se dostal k profi mašině. Dál jsem se učil sám. Takže zase podle internetu. Zkoušel jsem všecky možné latte arty, hledal inspiraci ve světě. V té době přinášel na světových soutěžích takovou malou kávovou revoluci například Matthew Perger nebo australský barista Sasa Sestic.”
Všechny zkušenosti však jen z internetu načerpat nešlo. K výběrové kávě ho přivedla právě soutěž Barista roku, kde v patnácti letech dobrovolničil. A právě dobrovolnictví na soutěžích se ukázalo jako klíčový krok. „Prvně jsem leštil kávovary a dělal stopky, čuchnul si k tomu adrenalinu, ochutnal skvělé kávy, poznal další lidi, vidět to, zažít to, to je takovej dobrej kopanec k tomu to zkusit taky. A tak jsem se přihlásil a v roce 2016 jsem pak poprvé soutěžil.”
Od soutěžícího k porotci
Co samotné soutěžení Vojtovi přineslo v profesním životě? Opravdu se hodí soutěžit? „Když vezmu kategorii Barista roku, tak to s běžným baristou v provozu zas až tolik společného nemá. Ale ta preciznost a vůbec to zaměření a soustředění se na tu konkrétní věc, snažit se to připravit opravdu nejlépe, jak dokážu, to dá hodně,“ vysvětluje Vojta. „Nejvíc tě na tom ale posune samotná příprava na soutěž. Člověk získá hrozně moc hlubokých baristických znalostí, trénuje dovednosti, na které běžný barista nemá tolik prostoru při denním provozu.“
Vojta se dostal na mistrovství světa až s větším odstupem, protože soutěž byla několikrát posouvána. „Bylo to skvělý, byť trochu komplikovanější. Mně se podařilo Baristu vyhrát v roce 2020. Potom ale přišel covid a svěťák se asi třikrát posouval,“ vzpomíná covidové období. „Ta akce pak ale byla hrozně super. Pandemie povolovala a bylo cítit tu upřímnou radost z toho, že to vůbec je. Lidi byly šťastný, že se mohou setkávat. A z profesního hlediska to byla obrovská inspirace setkat se se světovou špičkou,“ váží si zkušeností z celosvětové soutěže.
A jak se dostal na pozici porotce? Jednoduše se přihlásil. Sám vnímá jako velmi cenné, když má porotce osobní zkušenosti také z pozice soutěžícího, ale nutností to není. „Pro porotce nováčky je super, že mohou dělat ze začátku tzv. stínového porotce. Ten na tu soutěž kouká z povzdálí a v podstatě jenom poslouchá a chytá souvislosti, sbírá zkušenosti.“
Cenná rada pro budoucí soutěžící? „Opravdu se tam podívejte jako dobrovolník, klidně několikrát. Člověk nahlédne trošku do toho zákulisí. Vidí tam ty soutěžící, vidí jak se připravují, jak to celé chodí, jaké detaily hrají roli, jak kdo zvládá stres, to je celé je hodně cenná zkušenost, aby člověk zvážil, zda ho to láká nebo ne.“
The Roses
Přejděme ale k The Roses, rodinný podnik, jehož jednatelé jsou dva bratři spolu s otcem, to jsou v tuto chvíli 3 kavárny, pražírna, import zelené kávy, oblíbený kávový adventní kalendář, barista academy, cateringy – není toho už moc? Má The Roses ještě ambice růst? „Určitě máme kam růst, vždycky je kam růst, ale potřebujeme teď určitě trošku stabilizovat to, co máme, víc se věnovat těm konkrétním projektům, nabrat lidi,“ odpovídá s realistickým pohledem Vojta.
„Ten vývoj byl vždy spíš spontánní záležitostí na základě toho, jaký prostor se nám zrovna naskytl,“ říká Vojta o expanzi The Roses. „Třeba když jsme posledně narazili na Kounicovu. To byla taková srdcovka, táta v tomhle prostoru v podstatě strávil mládí a byla to zase nová výzva, jít do rekonstrukce funkcionalistického prostoru, ale dát mu i nový nádech.“
Role v rodinném byznysu
„Postupem času, jak ty projekty rostly a přibývalo jich, tak jsme si jasně rozdělili naše role a myslím si, že to je to nejlepší, co se v tomhle případě dá udělat. Každý má na starosti tu svou odnož, ty svoje projekty,“ popisuje efektivní model spolupráce. „Neměnil bych a myslím, že mluvím i za ostatní. Myslím si, že jsme za těch 8 let měli všichni tři takovou chvilku, kdy bychom se na to nejradši vykašlali, ale to je myslím přirozený a důležitý je umět si pak sednout a mluvit o tom,“ říká otevřeně Vojta.
Vzkaz pro budoucí kavárníky
Co bys vzkázal kávovým nadšencům, kteří sní o otevření vlastního kávového provozu? „Určitě si to dvakrát rozmyslet, protože takový ten styl »já bych chtěl mít kavárnu, ale vlastně o tom nic moc nevím« v praxi úplně nefunguje. Znám spoustu lidí, kteří do toho byli hodně zapálení a chtěli. Ale vlastně si mysleli, že to funguje úplně jinak,“ varuje Vojta. „Určitě bych se nejdřív, než vůbec otevřu vlastní podnik, snažil o tom kafi a o tom byznysu naučit co možná nejvíc.“
Zdroj fotografií: Archiv Vojtěcha Růžičky
