Sociální kavárny: káva, která boří bariéry

Kultura, káva a porozumění: Café Práh slaví dvacet let

V samotném srdci Brna, jen kousek od hlavního nádraží, funguje už dvacet let kavárna, která je výjimečná nejen svou nabídkou, ale i posláním. Café Práh poskytuje dětem, dospívajícím i dospělým jedincům s vážným duševním onemocněním pomoc v začleňování do běžného života. Svým klientům kavárna nedává jen práci, ale pomáhá také při hledání samostatného bydlení, vzdělávání, péči o zdraví, s mezilidskými, partnerskými i rodinnými vztahy a využitím volného času. Hlavním posláním je prosazovat a hájit práva duševně nemocných a zlepšování vztahu veřejnosti k nim. 

„Zaměření kavárny vychází z činnosti organizace Práh jižní Morava, která její vznik v roce 2005 iniciovala,“ vysvětluje kulturní produkční Café Práh Michal Šimíček.

Zaměstnanci Café Práh často přicházejí přímo z podpůrného systému organizace. Na některá místa se pořádá výběrové řízení a jiná jsou obsazena klienty, kteří už jsou ve struktuře podpory Práh jižní Morava. „Máme nízkou fluktuaci, někteří u nás pracují řadu let a později pokračují v jiných provozech,“ říká Šimíček. Kavárna funguje jako každá jiná – kvalitní servis, přátelská atmosféra a pestrý kulturní program. Předsudky? S těmi se za čtrnáct let, co zde Šimíček působí, vůbec nesetkal. „K předsudkům snad ani není důvod. Fungujeme jako každá jiná kavárna a lidé si k nám chodí hlavně odpočinout,” dodává.

Jako největší výzvu tedy produkční nebere setkávání konceptu kavárny s veřejností, ale systematické zvládání stovek kulturních akcí za rok v celkové třech prostorách, které má Práh k dispozici. „To by ale byla výzva v každém jiném provozu,” směje se Šimíček.

Místo, které žije

Prostory Café Práh umožňují pořádat pestrou škálu koncertů, divadelních představení, cestovatelských přednášek i výstav. „Každý měsíc chystáme přes třicet veřejných kulturních akcí, každý si u nás přijde na své. Diváci i účinkující se k nám vrací opakovaně. Škoda, že brněnská nezávislá kultura nemá více takových prostorů, které by mohla využít, protože naším limitem je 300 kulturních akcí ročně a více jich nezvládneme uspořádat a podporovat,” vysvětluje Šimíček. Aktuální program je k vidění na kavárenském webu.

Kromě kávy a zákusků si návštěvníci mohou koupit i výrobky z chráněných dílen, které udělají radost a přitom pomáhají chráněným dílnám udržet se v provozu. „V obchůdku nabízíme široký sortiment zboží… dřevěné a textilní hračky, kabelky, šperky a jiné poklady.

Jsme jiní?

„Snažíme se nijak zvlášť nelišit. Výjimečné je u nás hlavně to, že nabízíme spoustu možností kulturního využití času a že se nacházíme v samotném srdci Brna. Máme blízko vlakové i autobusové nádraží, takže je kavárna snadno dostupná návštěvníkům z celého regionu.

Kavárnu můžete podpořit jako zákazník, koupí kávy, zákusku či předmětu s chráněné dílny. O další podpoře se dozvíte na webových stránkách. „Nejdůležitější ale je, aby byli naši návštěvníci spokojení a nacházeli do Café Práh cestu opakovaně,” končí rozhovor Šimíček.

Kavárna u Žambocha: Znakový jazyk není překážkou, ale mostem

Další sociální kavárnou, na kterou se dnes podíváme zblízka, je brněnská Kavárna u Žambocha. Ta funguje pod Unií neslyšících Brno už dvanáct let a na celé Moravě nemá obdoby. Provozní manažerka Jana Poláčková vysvětluje, že právě díky Unii neslyšících mohli vytvořit služby, které poskytují neslyšící zaměstnanci kavárny, a zároveň se mohou věnovat prodeji kompenzačních a komunikačních pomůcek pro neslyšící a nedoslýchavé.

Obsluhu v kavárně tedy tvoří převážně neslyšící, kteří komunikují znakovým jazykem, a díky tomu se zde lidé se sluchovým postižením nemusí obávat komunikačních překážek. „Naše zaměstnance školí již zkušení pracovníci a tlumočníci znakového jazyka,” říká Jana Poláčková. 

Ani slyšící hosté však nepřicházejí zkrátka – dorozumět se dá ústně, písemně nebo s pomocí základních znaků, s jejichž osvojením zákazníkům pomůže personál. „U nás je vše pod jednou střechou, není problém vždy někoho z komunikačních pracovníků zavolat. Není to tak, že by se neslyšící nemohl domluvit se slyšící osobou. Pokud je snaha na obou stranách, domluví se hosté se zaměstnanci vždycky. Je to pak pro obě strany zážitek,” dodává s úsměvem manažerka.

Spojujeme svět slyšících a neslyšících

Kavárna leží v klidné lokalitě jen pár minut tramvají z centra. Kolem chodí spousty lidí a ne každý je s konceptem podniku seznámen. „Někdy k nám přicházejí hosté, kteří netuší, že u nás obsluhují neslyšící, což některé hosty může překvapit a vést k nedorozumění. Svět není jednobarevný a s tím musíme neustále pracovat,” říká Poláčková.

V boření bariér mezi světem slyšících a neslyšících si však u Žambocha vedou dobře. Vyrábí například tištěné materiály informující o tom, jak co nejlépe komunikovat s osobou se sluchovým postižením.

„Každoročně také pořádáme kurzy znakového jazyka pro veřejnost. Ty se konají třikrát týdně pod vedením neslyšících lektorů, kteří svůj jazyk předávají a učí zábavnou formou. Aby se mohli přihlášeným věnovat co nejvíce individuálně, ideální skupina čítá do deseti lidí,” vysvětluje manažerka.

Proč u Žambocha?

Unie neslyšících Brno svou činností navazuje na to, co neslyšící vybudovali v Brně za první republiky. Poskytuje moderní služby a projekty pro neslyšící a širokou veřejnost se znalostí místního prostředí. „Pan Svatopluk Žamboch je v komunitě neslyšících významnou osobou, která se dlouhodobě zasazovala o práva jejích členů, proto jsme pana Žambocha požádali, aby své jméno propůjčil naší kavárně,” povídá Jana Poláčková. Svatopluk Žamboch nás bohužel opustil v loňském prosinci.

Zisk či osvěta?

Kavárna není a podle její manažerky nikdy ani nebude zisková. Personál podniku jej vnímá jednak jako prostředek pro šíření osvěty o komunitě neslyšících a také jako místo, kde neslyšící seženou pomůcky, které jim usnadní život.

U Žambocha mají otevřeno každý den od devíti ráno do osmi večer. „Jsme malá, útulná kavárna, kterou rádi navštěvují lidé všech věkových kategorií.  Posedět u nás můžete v útulném interiéru, nebo na naší venkovní terase,” zve k návštěvě podniku jeho manažerka.

V letošním roce Žamboch připravuje ve spolupráci s Technickým muzeem v Brně výstavu historických sluchadel a pomůcek pro vzdělávání neslyšících dětí. „Měl by to být vhled do toho, co tu neslyšící v Brně v minulých stoletích vytvořili a co nás asi v budoucnosti čeká. Připravujeme k výstavě doprovodný program. Časem budeme zájemce informovat, až bude mít náš program jasnější obrysy,” dodává Poláčková.

Koláče (jako) od babičky: pomozme pražské seniorské kavárně

Když na pražském Smíchově vyrostla kavárna Stará škola, nebyla to jen další kavárna s výběrovou kávou a koláčem „jako od babičky“. V tomto případě ho totiž opravdu peče babička. A flat white vám připraví třeba bývalý bankéř v důchodu. Jedinečný podnik zaměstnává výhradně seniorky a seniory – a mění zažité představy o stáří, práci a komunitě.

„Kavárna vznikla pod hlavičkou Elpidy, neziskovky, která už přes dvacet let podporuje aktivní stárnutí,“ vysvětluje Iveta Čížová, PR manažerka Elpidy, která je ve Staré škole od úplného začátku. „Když lidé odejdou do důchodu, často přijdou o rutinu, kontakt s lidmi i pocit potřebnosti. U nás si znovu zaplní diář – angličtinou, kurzem šití i směnou za barem,“ říká Čížová s úsměvem.

První zkušenosti s propojením práce a seniorského života získala Elpida už před více než deseti lety s projektem Ponožky od babičky. Kavárna byla dalším logickým krokem. „Říkali jsme si – kdo umí nejlíp péct koláče? No přece babička.“

Začátky byly dobrodružné. „Trouba přestala péct pár dní po otevření, buchty jsme dělali ve dvou remoskách,“ vzpomíná Iveta. Interiér jsme tvořili po večerech, o víkendech objížděli bazary. Moc nám pomohlo partnerství s Ambiente, kteří nám pomohli se základním profesionálním vybavením, ale také odbornými konzultacemi a školením.

Stará škole aktuálně zaměstnává 16 seniorů, z toho tři muže. Ti nebyli nabráni podle životopisu a předchozích zkušeností, ale na základě toho, jestli chtějí být součástí týmu a učit se nové věci. „Většinou u nás pracují lidé, kteří předtím pracovali v jiném oboru, takže se vše učí od základu. Díky Ambiente a Nordbeans u nás baristi prochází baristickým kurzem. A jedním kurzem to nekončí, vzdělávají se pravidelně dál. Ať už jde o kávu nebo třeba o zvláštní situace za barem,“ povídá Iveta.

Koláče podle prababiček

Nabídka podniku se opírá o poctivost a autenticitu. „Máme recepty, které pekařky zdědily od svých babiček – nebo ty, které už pekly svým vnoučatům třeba 250krát,“ směje se Iveta. Specialitou jsou kynuté koláče, ale hosté si oblíbili i palačinky, polévky a kváskový chleba s vajíčkovou pomazánkou. „A k tomu flat white z výběrovky… nebo třeba vídeňská káva. U nás si dáte obojí.“

Co se týče kávy, klasická nabídka od espressa až po flat white je ve Staré škole základem, můžete si zde však objednat také vídeňskou kávu nebo třeba turka. A to vše, samozřejmě, z výběrovky.

Bez předsudků – s respektem

Překvapivě se senioři častěji potýkali s vlastními pochybnostmi než s předsudky okolí. „Nejdřív nám nevěřili, že k nim budou chodit mladí lidé. A teď jsou z mezigeneračních setkání nadšení,“ říká Iveta. Zákazníci chodí cíleně, jsou vstřícní a oceňují atmosféru. „Když někdo přijde s předsudkem, odzbrojí ho úsměv paní Marie nebo milý rozhovor s panem Václavem.“

Poslání Elpidy je měnit pohled na stáří a věříme, že se nám to ve Staré škole daří.

Osud kavárny v ohrožení

Jak to u nových podniků často bývá, chvíli trvá, než si vydělají na veškeré náklady. Pražská seniorská kavárna nemá žádné úlevy ani finanční podporu od státu, takže je na tom podobně. „Elpida si bohužel nemůže dovolit držet ztrátový projekt, a to ani dočasně. Věřili jsme, že to utáhneme sami a bez sbírky, ale naše průměrné tržby nám nestačí. Proto jsme nakonec poprosili o pomoc veřejnost,“ říká Iveta.

Kavárna pro babičky a dědečky není jen prací. Mnozí z nich si ve Staré škole plní sny. „Hanka vždycky chtěla vlastní kavárnu, ale místo toho pracovala 40 let v bance. Jana si tady našla nejlepší kamarádku. Dává jim to smysl a vidí se v tom. Mají ráno proč vstávat, učí se – a to i sami, třeba podle videí na YouTube. Dělají věci navíc, chodí vyzvedávat čerstvou mátu k farmářům, mají spousty nápadů, které chtějí realizovat. Jsou součástí týmu,“ čítá Iveta důvody, proč je Stará škola pro její zaměstnance tak moc důležitá. Tři z baristů už svůj příběh pustili do světa. Můžete si je přečíst na stránce Babi nebude sedět v koutě.

Vzkaz pro čtenáře

„Všem čtenářům Káva spojuje bych ráda vzkázala, aby se u nás zastavili. Aby si dali něco dobrého a zažili atmosféru Staré školy. Pokud nás máte hodně z ruky, věřím, že i tak má smysl přispět na kavárnu, která je v Česku jediná svého druhu. Dáváme příležitost současným seniorům a seriorkám, ale věřím, že měníme pravidla hry i do budoucna. Je to boj o podmínky, díky kterým nebudou muset podobné kavárny bojovat o přežití a senioři a seniorky najdou uplatnění, možnost se realizovat v každém věku,“ zakončuje Čížecká.

Na Starou školu můžete přispět v jejich sbírce na Darujme. A že jdou s dobou, jako každá jiná kavárna, se můžete přesvědčit na jejich Instagramu.

Sociální kavárny jako Café Práh, Kavárna u Žambocha nebo Stará škola nám ukazují, že podnikání může mít smysl nejen ekonomický, ale i lidský. Ať už jde o podporu lidí s duševním onemocněním, vytváření bezpečného prostoru pro neslyšící komunitu, nebo začlenění seniorů zpátky do akčního pracovního života – všechny tyto podniky boří bariéry a ukazují, jak může obyčejná káva měnit společnost k lepšímu. Návštěvou těchto míst podpoříte nejen poctivé řemeslo, ale i lidskou důstojnost. A to za to stojí.