Mandarinkový svařák, který voní jako dětství a chutná jako dospělost

Hlavní hvězdou našeho receptu bude mandarinkový džus z Lidlu (ano přesně ten), pár kapek kvalitního balsamica, decentní vánoční koření a trocha kuléru, který dodá bohatou jantarovou barvu a karamelovou notu. Výsledek? Svařák, který chutná jako sváteční večer pod dekou, jen o trošku „chef’s kiss“.

Svařák: zimní klasika, která provoněla dějiny

Svařené víno patří k zimě stejně neodmyslitelně jako vůně perníčků nebo první sníh (před pár dekádami). Přestože ho dnes bereme jako samozřejmou součást adventu, jeho historie sahá až ke starověkým civilizacím. První horké kořeněné víno připravovali už Římané. Zahřívali víno s medem, kořením a bylinkami nejen kvůli chuti, ale také proto, aby prodloužili jeho trvanlivost. Nápoj nazývaný conditum paradoxum byl symbolem luxusu i zdraví, protože se věřilo, že koření v horkém víně má léčivé účinky. Odtud se zvyk zahřívat víno rozšířil do celé Evropy a stal se součástí středověkých trhů i domácích kuchyní.

Svařák napříč Evropou

Tradice svařeného vína se postupně vyvinula v různé regionální podoby. V Německu vznikl Glühwein, nejslavnější evropský svařák, který dodnes dominuje vánočním trhům. Každý advent se zde vypijí desítky milionů litrů a téměř každé město má vlastní recept. Rakouské verze bývají méně sladké a více citrusové, zatímco švédský glögg je výrazně aromatický, sladší a často se podává s rozinkami a mandlemi. Francouzské vin chaud klade důraz na kvalitu vína a eleganci chuti, často se sladí medem. Maďarský forralt bor je kořeněný, někdy až lehce pikantní, a patří k zimním slavnostem i novoročním tradicím. Každá země tak dala svařáku vlastní duši a charakter.

Český svařák: mezi tradicí a modernou

V Česku má svařák lehce rozpolcenou pověst. Na vánočních trzích se často setkáme s příliš sladkými verzemi, ve kterých víno ustupuje do pozadí. Přesto však domácí příprava zažívá velký návrat. Lidé čím dál častěji sahají po kvalitních vínech, čerstvých citrusech a celém koření místo instantních směsí. Vznikají tak čistší a aromatičtější verze, které mají blíž k moderní gastronomii než ke kompromisním tržním receptům. Objevují se citrusové inovace, bílý svařák, svařené růžové víno nebo signature svařáky v kavárnách, například s cascara sirupem, kardamomem nebo dokonce propojení espressa a glühweinu. Tento trend ukazuje, že svařák může být stejně kreativní a variabilní jako výběrová káva.

Moderní redakce a nové varianty

Současná gastronomie přináší svařáku zcela nový rozměr. Velký zájem je o nealkoholické varianty založené na hroznovém moštu, rooibosu, jablečném cideru nebo nealko vínech. Díky tomu si mohou zimní atmosféru užít i ti, kdo alkohol nepijí. Stále populárnější je také bílý svařák s jemnou citrusovou aromatikou. A úplnou specialitou je glühbier, tedy svařené pivo, které v Německu získává čím dál větší pozornost a pomalu se objevuje i v zahraničí. Trendy ukazují, že svařák už není jen tradicí, ale i prostorem pro moderní interpretace.

Fun facts, které potěší každého milovníka svařáku

Historie svařeného vína je plná zajímavostí. Málokdo ví, že původně byl rozšířenější bílý svařák než červený. Ve Švédsku se glögg tradičně podává tak, aby v hrníčku plavaly rozinky a mandle, protože to symbolizuje hojnost. Ve středověku byl svařák nápojem bohatých, protože koření bylo vzácné a drahé. V Německu se konají soutěže o největší hrnek glühweinu, přičemž jeden z rekordů přesáhl devět set litrů. A maďarská tradice pít forralt bor při novoročním koupání v ledové vodě Dunaje je zvyk jen pro otrlé.

Proč svařák nevymřel

Svařák přežil tisíce let a pořád je stejně populární. Důvod je jednoduchý  – zahřeje tělo, provoní okolí a spojuje lidi.

Je to nápoj, který funguje na třech rovinách – fyzické, aromatické i sociální. Vždy se pije v situacích, kdy společně sdílíme čas, a právě to mu dává jeho kouzlo. Stejně jako u kávy nejde jen o samotnou chuť, ale i o atmosféru, rituál a společné momenty.

Svařák je jedním z těch nápojů, které nám připomínají, že chvíle strávené spolu mají opravdovou hodnotu.

A nyní k samotnému receptu – proč mandarinka a balsamico?

Klasický pomeranč je už sázka na jistotu – ale mandarinka má jemnější, veselejší sladkost a nepatrně květinový tón. Takový ten typ vůně, co ti připomene první rozbalování adventního kalendáře. A balsamico? To není kyselý ocet, ale hustá, sladko-ovocná esence, která dodá vínu hloubku a zaoblí kyseliny.

V chuti se tak objeví jemný dotek sušených švestek, čokolády a hřejivého karamelu. Je to malý trik, který z běžného svařáku udělá nápoj, který chceš lidem podávat ať už nad mísou bramborového salátu, nebo tácem cukroví, které už klasicky od 25. nikdo „nežere“.

Recept na nejlepší vánoční svařák

Svařákový sirup:

• 1 kg cukru
• 500 ml vody
• 500 ml mandarinkového 100% džusu
• 25 g badyánu
• 20 g hřebíčku
• 30 g celé skořice
• 10 g nového koření
• kůra z jednoho citrónu
• kůra z 1 pomeranče
• 250 ml balsamikového octa

Postup:

Cukr v co největším hrnci nechte nasucho a pokud možno bez míchání rozpustit. Poté nalijte vodu a mandarinkový džus. POZOR, bude to prskat a vřít!! Vodu s džusem a karamelem promíchejte a nechte chvíli povařit, než se všechno beze zbytku rozpustí. Do vroucího sirupu přidejte koření a nastrouhejte kůru z omytého pomeranče a citronu. Přilijte balsamiko. Vařte 10 minut, pak vypněte a nechte vychladnout. Druhý den směs přeceďte a nalijte do uzavíratelných lahví a uložte do chladu. V lednici sirup vydrží až 2 měsíce.

Jdeme do finále…

A právě teď přichází na scénu víno. Ne že by to nebyla důležitá součást našeho receptu… ale potenciál vysoce kvalitního vína se sladkým sirupem se nám trochu vytrácí. Proto nechám výběr červeného vína čistě na vás. Naše svařené víno připravíme v poměru 3 : 1 (víno – sirup). Zahřejeme maximálně na 70 °C a podáváme s nakrájenými plátky pomeranče.

Co říci závěrem… Nechte si chutnat a užijte si klidné vánoční svátky bez stresu s teplým hrnkem v ruce.

Autorem fotek je Michal Kollert.