Nejpodivnější způsoby přípravy kávy v historii
Klára Jedličková · 2026-10-23
Káva se dá připravit na stovky způsobů – a lidstvo při jejich vymýšlení rozhodně netrpělo nedostatkem fantazie. Někde se vaří v rozpáleném písku, jinde dostane špetku soli, kus sýra, vejce nebo dokonce trochu tuku. Některé metody mají překvapivě dobré chemické vysvětlení, jiné jsou především výsledkem tradice, dostupných surovin a pořádné dávky experimentování. Vydejme se proto na malou cestu kolem světa za způsoby přípravy kávy, u kterých si možná několikrát řeknete, kdo tohle proboha zkusil jako první?
Káva s máslem
Představte si šálek kávy, který je zároveň obědem. Ne, bulletproof coffee nevymyslel internet. Už po staletí se v Tibetu do čaje přidávalo jačí máslo a podobný zvyk se časem objevil i u kávy v Etiopii a dalších horských oblastech. Tuk dodal nápoji energii, zasytil a v chladném počasí měl navíc hřejivé účinky. Dnes se máslová káva vrátila jako hit mezi příznivci low carb stravování.
O bulletproof coffee se mluví ve spojitosti s energií, lepším soustředěním nebo rychlejším hubnutím. Asi není potřeba takové věci popírat a ano, opravdu může takové účinky vykazovat.
Je ale zcela na místě popřemýšlet nad tím, zda opravdu chceme, aby naše tělo fungovalo jen z tuků a jaká jsou zdravotní rizika ketodiet. Nicméně bulletproof coffee je zcela jistě dobrým experimentem a obzvláštněním vašeho rána, nikoliv však automatickou každodenní rutinou.
Příprava tohoto nápoje není nijak složitá. Máslové kafe sestává překvapivě z kávy, nejlépe lunga, do kterého se přidá máslo, ghí, popřípadě i MCT olej a vše se vyšlehá do hladké, krémové textury. Máslo dodá nápoji těžší a hustší tělo. Co se týče chuti, zřejmě to nebude to pravé ořechové pro každého, jelikož se jedná o velice specifickou úpravu. Ale zkusit se má všechno... kromě věcí, které začínají větou: „Hele, podrž mi pivo.“
Vaření kávy v horkém písku
Na Blízkém východě se džezva nezahřívá nad plamenem, ale v rozpáleném písku. Ten předává teplo rovnoměrněji a barista může velmi přesně kontrolovat extrakci.
Na první pohled to vypadá, jako kdyby někdo zapomněl džezvu na pláži. Ve skutečnosti je rozpálený písek překvapivě chytrý způsob přípravy kávy. Džezva se do něj částečně ponoří a písek ji zahřívá nejen zespodu, ale i ze stran, takže teplo přichází pozvolněji a rovnoměrněji než nad přímým plamenem. Hloubkou ponoření navíc lze rychlost zahřívání poměrně dobře regulovat – čím hlouběji džezva zapadne, tím intenzivnější teplo dostává. Jemně namletá káva se tak pomalu přibližuje k varu a na povrchu vytváří charakteristickou hustou pěnu.
Vypadá to efektně, skoro jako pouliční kouzelnický trik, ale písek tu není pro parádu. Je to vlastně velmi starý termostat, jen bez displeje a tlačítek.
Vaječná káva
Vietnamci vytvořili slavnou Egg Coffee. Nápoj pochází z Hanoje, ale podává se v kavárnách po celém Vietnamu. Tento, řekněme, spíše dezert sestává ze šlehaných žloutků, vietnamské překapávané robusty a kondenzovaného mléka.
Žloutky se šlehají s cukrem (někdy i mlékem) a poté se vaří. Do rozšlehaných vajec se nalije horká nebo ledová vietnamská káva, která vytvoří aromatickou pěnu. Ke kávě se přikládá čajová lžička, aby se dala pěna sníst ještě před vypitím kávy. Šálek se podává v misce s horkou vodou nebo se postaví na malou svíčku, aby zůstal horký. Recept na tento nápoj byl ve Vietnamu vymyšlen na konci 40. let 20. století z důvodu nedostatku mléka a jeho nahrazení právě žloutkem. Tento nápoj je sladký, velice jemný a krémový.
Existují i odlišné recepty na kávu, do které jsou přidávána vejce. Mezi ně patří švédská vaječná káva, která navzdory svému názvu pochází z Ameriky. Zde se mletá káva vaří přímo s celým syrovým vejcem (včetně rozdrcené skořápky), což odstraňuje hořkost díky schopnosti vaječných bílkovin vyvazovat hořké látky a sedlinu a dodat tak nápoji dokonale jemnou a čirou chuť.
Káva se solí
V některých částech Skandinávie, Turecka nebo Vietnamu se do kávy přidává špetka soli. Ne proto, aby byla slaná, ale protože sůl potlačuje vnímání hořkosti a zvýrazňuje sladkost.
Jinými slovy – než do špatné kávy nasypete tři cukry, možná by stačila jedna špetka soli.
Sůl do kávy zní jako omyl člověka, který si po ránu spletl dvě dózy. Přesto má tato kombinace docela dobré senzorické vysvětlení. Malé množství soli dokáže potlačit vnímání hořkosti, protože sodné ionty ovlivňují odpověď našich chuťových receptorů a výsledný chuťový vjem. Káva pak může působit méně hořce a její přirozená sladkost nebo jiné chuťové tóny mohou lépe vystoupit. Se solením kávy se přitom v různých podobách setkáme v několika kulturách a nejde tedy jen o moderní internetový trik. Důležité je ovšem slovo špetka. Cílem není, aby espresso chutnalo jako voda na špagety, ale aby sůl zůstala téměř nepostřehnutelná.
Káva se sýrem
Ve Finsku existuje nápoj zvaný kaffeost. Do hrnku se vloží kostky čerstvého sýra leipäjuusto nebo jednoduše juusto. Název juustoleipä v překladu znamená „sýrový chléb“. Toto označení odkazuje nejen na pevnou, suchou konzistenci sýra, ale i na způsob jeho konzumace – sýr totiž slouží jako jakýsi chlebový základ pro džem, sirup či právě kávu. Při výrobě se mléko (dříve sobí, dnes často kozí či kravské) nechá srazit, poté se peče a suší do podoby tenkých bochníků.
Tento postup sýr nejen konzervuje a umožňuje jeho skladování až po dobu jednoho roku, ale zároveň vybízí ke specifickým způsobům přípravy před samotnou konzumací – a jedním z nich je právě kaffeost. Kostky sýra se vloží do dřevěného hrnku původně z březových nádorových hlíz a zalijí se horkou filtrovanou kávou.
Ano. Finové se prostě jednou podívali na český eidam a řekli si: „Tohle patří maximálně do špatné kávy.“
Sýr změkne, nasákne kávou, ale nerozpustí se a převtělí se do podoby sýrové houbičky. Takto vzniklá hmota se z kávy vyjídá za tepla lžičkou. Ačkoliv se tato kombinace může někomu zdát nezvyklá, pro Sámy v Laponsku i obyvatele dalších oblastí severního Finska, Norska, Švédska a Ruska představuje sdílení kaffeostu vítaný a přátelský rituál, který jistojistě zahřeje.
Pražení v másle nebo tuku
Než existovaly moderní pražičky, lidé experimentovali téměř se vším. Máslo na chleba, olej na pánev a tuk… ke kávovým zrnům? Pražení kávy s přídavkem tuku má v některých částech světa dlouhou tradici. Tuk během pražení obalí povrch zrn, ovlivňuje přenos tepla a zároveň může výsledné kávě dodat plnější pocit v ústech i specifické aroma. Setkat se lze například s máslem, přepuštěným máslem nebo různými rostlinnými tuky.
Známým příkladem je vietnamská tradice tmavého pražení, při němž se historicky používaly i tukové přísady. Z pohledu dnešního výběrového pražení, kde se pečlivě hlídá každá sekunda a teplotní křivka, působí přihazování másla do pražičky poněkud divoce. Ale lidé zkrátka experimentovali s kávou dávno předtím, než jsme jejich experimentům začali říkat „profil pražení“.
Český unikát – zalít a čekat
Na světě existují stovky metod přípravy kávy. My Češi jsme si řekli: „A co kdybychom prostě nasypali mletou kávu do hrnku a zalili ji?“
Česká klasika – Škoda v garáži… a v hrnku.
Ano, to je legendární český turek.
Není to turecká káva. S Tureckem má společné asi tolik jako francouzské brambory s Francií. Český turek je trochu jako Škodovka mezi kávami. Je tu s námi tak dlouho, že ho považujeme skoro za součást národního kulturního dědictví, a i když dnes máme k dispozici modernější technologie, pořád se ho odmítáme vzdát. Princip je přitom odzbrojujícím způsobem jednoduchý – namletá káva se nasype do hrnku, zalije horkou vodou a čeká se, až lógr poslušně klesne ke dnu.
Žádný filtr, žádný přesně hlídaný čas extrakce a často ani velké přemýšlení nad teplotou vody. Jenže právě v tom je jeho kouzlo i problém. Káva zůstává s vodou v kontaktu po celou dobu pití, takže extrakce nekončí ve chvíli, kdy bychom si přáli, ale pokračuje dál – spolu s chladnutím šálku a naším postupným prokousáváním se k sedimentu.
A tak zatímco česká Škoda za poslední desetiletí prošla poměrně působivým technologickým vývojem, český turek zůstal věrný původní konstrukci.
Škoda bez filtru by dnes byla problém. U turka tomu pořád říkáme tradice.
Závěr
Historie kávy je plná nápadů, které dnes působí bizarně. Jenže většina z nich vznikla z velmi praktických důvodů – aby káva lépe chutnala, vydržela déle, dodala více energie nebo se připravila z dostupných surovin. Až vám tedy příště někdo objedná cappuccino bez mléka nebo espresso s konvičkou mléka, aby si do něj mohl sám nakreslit labuť, vzpomeňte si, že proti sýru v kávě nebo vaření v písku to vlastně není zas taková extravagance.