Když se v kavárně neřešila jen káva. Jak vypadal život za První republiky

Patrik Sláma · 2026-09-28

Kavárna za První republiky nebyla jen místem, kam se chodilo na kávu. Byla společenským centrem, kanceláří, čítárnou i místem setkávání umělců a intelektuálů. Jakou roli tehdy hrála káva – a co z tehdejší kavárenské kultury zůstalo dodnes?

V Den české státnosti se hodí ohlédnout za naší historií a tak trochu si „zavlastenčit“. Určitě se ale stále budeme držet kávy, slibujeme! A nebojte, taková ta fráze „jó, tehdá bylo líp“ tady tentokrát nepadne. Rozhodně ne co se kvality šálku plného kofeinu týče. 

Jedna z nejdůležitějších historických ér kavárenství u nás probíhala za První republiky, tedy v období mezi lety 1918 a 1938, než u nás nastoupil nacismus. Tyto podniky tehdy plnily trochu jinou funkci, než jakou mají dnes.

Kavárna byla sociálně-kulturním centrem. Něco, co dnes plní spíše hospody – nebo zeď vaší mámy na facebooku.

Kavárenská kultura za První republiky

Především v Praze, Brně, Bratislavě a dalších větších městech existovala poměrně hustá síť kaváren. Praha byla v tomto směru výrazným centrem. Kavárny byly přirozenou součástí městského veřejného prostoru a měly své stálé hosty – tzv. štamgasty.

Typická kavárna nabízela už tehdy nejen kávu, ale také:

• čaj a kakao,

• limonády a další nealkoholické nápoje,

• alkohol – především pivo, víno a destiláty,

• zákusky a cukrářské výrobky,

• lehká jídla,

• někdy také doutníky a cigarety.

Kdybych tady definování kavárenského života utnul, možná si řeknete, že se to příliš neliší od dnešní podoby a nabídky kaváren. Velkým a poměrně podstatným rozdílem ale bylo to, že host u jednoho šálku mohl sedět velmi dlouho a nikomu to nepřipadalo nevhodné. Kavárna vydělávala i na společenském provozu – host si objednal kávu a následně třeba hodinu četl noviny, diskutoval nebo pracoval. Čas od času dokonce za doprovodu hrající a zpívající kapely. No nezní to přímo báječně? 

Existovaly luxusní a prestižní podniky, ale také řada obyčejnějších kaváren, cukráren a hostinců. Návštěva kavárny tedy nebyla výhradně záležitostí nejbohatších vrstev. Současně ale platilo, že

... pravidelné dlouhé vysedávání v prestižní kavárně bylo určitou formou společenského kapitálu.

Člověk tam nechodil pouze „na kafe“. Šel tam také proto, aby byl viděn, potkal určité lidi nebo patřil k určitému okruhu.

Kavárna jako „veřejný obývák“

Kavárny byly elegantním místem s opravdovým geniem loci, kde se četl denní tisk (myšleno noviny, tehdy je totiž lidé ještě četli), diskutovalo o politice, literatuře a kultuře, psalo, scházelo s přáteli nebo obchodními partnery. Některé podniky měly desítky titulů novin a časopisů, které byly hostům k dispozici. No představte si to – police plné našich magazínů Okafi! 

Celkově to bylo místo velice bouřlivé oproti dnešnímu typickému kavárenskému klidu. Pražské kavárny byly také důležitými místy pro umělce, spisovatele, novináře, intelektuály a studenty. Například Café Slavia, fungující dodnes, se stala jedním ze symbolů pražské kavárenské kultury. Podobnou roli měla Café Louvre, taktéž fungující dodnes. Nebylo přitom neobvyklé, že určitý podnik měl poměrně jasně definovaný okruh hostů. 

Kavárna tak byla svého druhu sociální síť – před vznikem sociálních sítí.

„Pražská kavárna“

Malá odbočka: Za zajímavý ohled stojí také vývoj pojmu „Pražská kavárna“, který s vývojem kavárenství přímo souvisí. Ten původně označoval pražské intelektuální, kulturní a společenské prostředí, tedy lidi, kteří se scházeli v kavárnách a diskutovali o kultuře, politice a společnosti. V tomto smyslu navazoval na starší představu kavárny jako místa městské inteligence.

Do současného politického slovníku výraz výrazně vstoupil zejména za Miloše Zemana, který jím označoval své kritiky a část médií, intelektuálů, umělců či dalších veřejně činných lidí, jimž přisuzoval elitářství a odtrženost od „obyčejných lidí“. Nejde o skutečně vymezenou skupinu ani organizaci – význam označení se liší podle toho, kdo jej používá – a dnes může být používáno hanlivě, neutrálně i ironicky. Vraťme se ale zpátky k tématu.

Kavárny a umění

Významná byla vazba na divadlo, literaturu a výtvarné umění. V Praze se kolem kaváren formovaly různé umělecké a intelektuální okruhy. Některé podniky byly spojovány s konkrétními autory či skupinami. Například Devětsil, avantgardní umělecké sdružení, měl velmi úzký vztah k pražskému kavárenskému prostředí. Kavárna byla místem, kde se lidé nejen scházeli, ale kde se doslova rodily kulturní kontakty a projekty.

Kavárna jako kancelář

Překvapivě moderní prvek je pojetí kavárny jako místa, kam chodíme pracovat. Přesto se i tento důvod k návštěvě kavárny našel už v období První republiky. Kavárna mohla být pro novináře, spisovatele nebo obchodníka pracovním místem. Psalo se zde rukou, domlouvaly schůzky a vedla obchodní jednání. Takže představa dnešního člověka s notebookem v kavárně má svého předka právě tady – jen místo MacBooku měl host psací potřeby, noviny a zápisník.

Ženy a kavárny

V průběhu První republiky se také výrazně měnil vztah žen k veřejnému prostoru. Zatímco tradiční kavárenské prostředí bylo dlouho silně mužské, ve 20. a 30. letech se ženy stávaly stále běžnějšími samostatnými návštěvnicemi kaváren. Souviselo to s širší společenskou emancipací, zaměstnaností žen a změnou životního stylu. Neznamená to ale, že by všechny kavárny byly automaticky rovnostářské nebo že by muži a ženy měli identické společenské postavení. Kavárenský svět měl stále poměrně výrazné společenské konvence.

A jaká vlastně byla tehdejší káva?

Oproti dnešnímu třetivlnnému přístupu to pro vás možná bude šok. Káva ale nebyla primárně gastronomickým produktem, jehož původ, odrůda, zpracování a chuťový profil by se hostovi podrobně vysvětlovaly. Existovaly samozřejmě rozdíly v kvalitě a prestiži podniků, ale dnešní koncept informovanosti byl samozřejmě úplně mimo tehdejší kavárenský svět.

Důležitější než kvalita kávy byla reputace podniku, servis, prostředí a společenský status.

Káva se připravovala různými způsoby, přičemž v československém prostředí hrála významnou roli silná černá káva a turecká káva, tedy káva připravovaná zalitím mleté kávy horkou vodou. „Turek“ ovšem tehdy znamenal něco trochu jiného než dnešní český stereotyp zalití Jihlavanky ve sklenici. V českém prostředí se turecká káva původně vztahovala k orientálnímu způsobu přípravy kávy: jemně mletá káva se vařila přímo ve vodě, typicky v džezvě, a podávala se i s kávovou sedlinou. Tento způsob měl v Evropě dlouhou tradici a označení „turecká“ odkazovalo především na způsob přípravy spojovaný s Osmanskou říší a Blízkým východem.

Současně se používaly různé kávovary a existovaly i podniky inspirované západoevropskou kavárenskou kulturou. Postupem času došlo k rozmachu espresso kávovarů, které značně urychlily servis.

Praha nebyla jediná

Bylo by ale chybou představovat první republiku jako čistě pražský fenomén. Výrazná kavárenská kultura existovala například v Brně. To ostatně dobře zapadá do jeho tehdejšího postavení průmyslového, obchodního, univerzitního a kulturního centra. Brněnským symbolem modernistické kavárenské kultury je například Café Era, otevřená v roce 1929. Její funkcionalistická architektura dobře ukazuje, jak moc tehdejší kavárna souvisela s moderním životním stylem. Café Era byla nedávno znovuotevřena a můžete tak navštívit i toto místo s bohatou historií.

Co zůstalo a co se změnilo?

Tehdejší kavárna tedy byla výrazně více společenskou institucí než gastronomickým podnikem. Kvalita kávy byla důležitá, ale identita podniku se vytvářela hlavně prostředím, personálem, klientelou a tím, kdo tam sedával a o čem se tam mluvilo. Do jisté míry tedy určité vzorce přebíráme dodnes. Focus na kvalitu kávy ovšem dnes hraje prim – a to je dobře.

Náhledová fotografie: Bohuslav Škil