V sobotu 20. prosince, těsně před adventní nedělí, jsme na Mlýnské v Brně zorganizovali dobrovolnický happening v Centru sociálních služeb Josefa Korbela. Společně jsme tři hodiny vydávali horkou kávu a čaj lidem bez domova a lidem v sociální tísni. Nešlo o nic okázalého – jen o přítomnost, teplo a chvíli normálnosti v období, kdy je zima nejtvrdší. Akci navštívilo okolo 50 osob.
Kávu na akci věnovala zcela zdarma šumperská pražírna Pikola. Jejich blend Pauza – kombinace 70 % Brazílie Sul de Minas a 30 % Nikaragua Papagayo – se ukázal jako ideální volba: přístupná, kulatá, zahřívající. Pikola navíc dodala i kelímky, takže jsme mohli kávu rozdávat bez dalších bariér.
Za tři hodiny jsme vypotřebovali jeden kilogram kávy, tedy zhruba 13 litrů filtrované kávy, k tomu desítky porcí horkého ovocného čaje. Zbylá zrnka jsme darovali lidem, kteří si ji rovněž zaslouží a mají náš respekt – zaměstnancům Armády spásy.
Na místě byli také tři dobrovolníci z neziskové organizace Medici na ulici, kteří poskytovali základní zdravotní ošetření a podporu těm, kteří ji potřebovali. A potřebovali ji mnozí.
Oblečení mizí rychleji než káva
Ještě před samotnou akcí pomohla tiskárna Copy General, která zdarma vytiskla letáky a plakáty. Ty jsme roznesli po brněnských kavárnách s prosbou o pomoc – teplé a čisté oblečení, ponožky, boty, deky, drogerie. Výsledek? Jeden jutový pytel od kávy plný pouze ponožek a další dvě velké tašky oblečení. Medici na ulici navíc přinesli další várku jimi sesbíraných věcí.
Jakmile se oblečení začalo rozebírat, bylo jasno, že zmizí bleskurychle. A to se potvrdilo: během patnácti minut bylo téměř všechno pryč. Ne proto, že by se lidé rvali. Ale proto, že teplé ponožky, mikina nebo čepice nejsou samozřejmost. Jsou luxus.
Cukr a mléko jako vzácnost
Jedním z nejsilnějších momentů celé akce bylo nenápadné, ale o to výmluvnější sociální uvědomění:
Jak vzácné jsou pro tyto lidi věci, kterými kdejaký kávový fajnšmekr pohrdá – cukr a mléko.
Minimum příchozích si dalo čistou černou filtrovanou kávu. Drtivá většina chtěla trochu mléka a sacharin – ne z rozmaru, ale protože věděli, že funguje jako rychlý zdroj energie. Dokonce jsme několikrát servírovali samotné mléko, bez kávy.
Většina lidí si přišla pro dvě až tři dávky kávy, často zakončené ještě horkým ovocným čajem. Nešlo o „kávový zážitek“, ale o posílení, zahřátí, chvíli klidu.
Zdraví jako tichá prosba
Medici na ulici během akce ošetřili více než deset osob. Část lidí přišla se zraněními, další si chtěli nechat změřit tlak nebo hladinu cukru v krvi. Všem příchozím byly rozdány vitamíny. Bylo znát, že možnost zdravotní péče bez odsuzování a bez nadbytečných otázek má obrovský význam.
Budeme moc rádi, když Medikům na ulici přispějete na jejich transparentní účet: 2701855780/2010. Jejich práce dává smysl a skutečně pomáhá a dělají ji zcela nezištně, takže si to zaslouží.
Rychle padající předsudky
Velkým překvapením – a vlastně ani ne tak překvapením, spíš potvrzením – byla vděčnost a otevřenost lidí, kteří přišli. Okolo bezdomovectví a sociální tísně se točí spousta předsudků, ale realita je mnohem vrstevnatější. Komunikace s nimi byla bez problémů. Lidé byli zpočátku opatrní, slušní, usměvaví. Děkovali. Prosili. Bylo vidět, že tenhle drobný akt lidskosti pro ně opravdu něco znamenal. S časem se trochu otrkali, ale stále byli velice vděční a při odchodu nám spousta z nich vřele děkovala a přála krásné svátky.
Vyslechli jsme řadu silných příběhů. Jeden z nejpoutavějších patřil Janě, romce žijící v sociální tísni. Dříve studovala a zároveň pracovala v kavárně – scénář, který je v gastronomii až bolestně běžný. Co přesně se v jejím životě zlomilo, říct nechtěla (a vlastně je to jedno). Dnes žije s partnerem v chatce u Brna, bez elektřiny, vaří a topí na otevřeném ohni. Sdílela s námi tradiční romské recepty připravované na ohništi, mluvila klidně a s nadhledem, byla velice milá, inspirativní, lidská a bořila jeden stereotyp za druhým.
Poděkování, která nejsou formalita
Na závěr je fér říct nahlas, že tahle akce by nevznikla bez lidí a organizací, kteří přiložili ruku k dílu:
- Děkujeme Verči Adamové za organizaci celé akce.
- Děkujeme Armádě spásy za důvěru.
- Děkujeme pražírně Pikola za darování kávy a kelímků.
- Děkujeme Copy General za pomoc s tiskem a marketingem.
- Děkujeme Lindě Tihlaříkové za vyzvednutí letáčků a pomoc s jejich distribucí.
- Děkujeme Kateřině Bilíkové za sbírku teplých ponožek.
- Osobní dík patří Tadeášovi, který jel jeden batch za druhým a držel tempo celé akce.
- A největší díky Medikům na ulici, kteří se postarali o ty, kteří to potřebovali nejvíc.
Pokud má mít káva nějaký hlubší smysl než jen chuť v šálku, pak je to třeba právě tohle.
Věřím, že se nám podařilo dokázat, že káva opravdu spojuje – a že to pro nás není jen slogan, ale čin, který se snažíme každým řádkem naplňovat.
