Velmi dobře Kamilu poslouchejte, co vám dnes chce říct.
V polovině dubna se v rámci festivalu Barista roku odehrál po boku hlavní baristické soutěže také turnaj Cup Tasters. Soutěžící mají 8 minut na to rozluštit z 8 jednotlivých sérií šálek, který je jiný. Každá série má 3 šálky dvou stejných káv a jedné odlišné. Ten, který má ve finále nejvíce šálků správě za co nejkratší čas, je vítězem. Tou se letos stala Kamila Nováková.
Ahoj, Kamilo, gratulujeme k titulu Cup Tasters a také ke krásnému výsledku na světovém kole, kde jsi byla na začátku května. Než se vrhneme k těmto skvělým úspěchům a tvým pocitům na celé té cestě – mohla bys nám prosím o sobě něco povědět? Jak ses dostala k práci s kávou? Na soutěžní scéně jsi přece jen docela nová tvář.
K práci s kávou jsem se sice dostala už během studia na vysoké škole, ale naplno jsem se jí začala věnovat až 3 roky zpátky. Vždycky jsem vnímala kavárny jako bezpečný prostor, kde se člověk cítí vítán a může zde na chvíli najít své zázemí. Když mi jeden známý pověděl, že jeho kamarádka pracuje v malém espresso baru a hledá za sebe záskok na letní dovolenou, hned jsem si řekla, že tam chci. Poprvé jsem se dostala do kontaktu s výběrovou kávou. Začala jsem se o kávový svět trochu zajímat a brigádničila po různých kavárnách.
Když jsem dokončila školu, kávě jsem se vzdálila a věnovala se na volné noze svým oborům – grafický design, knižní vazba, lektorování kurzů. Brzy jsem z toho začala být rozlítaná. Chtěla jsem práci, která bude živá, budu se v ní moci posouvat, ale zároveň mi poskytne stabilní zázemí.
Vzpomněla jsem si na vysněnou práci v kavárně a osud mě zavanul do Doubleshotu a jejich espresso baru v Alze. Strávila jsem tu 2 roky a cítila, že potřebuju nějaký nový impuls. Přesunula jsem se do papírnictví s kavárnou, kde jsem zjistila, že mě to čistě ke kávě táhne víc. A tak teď kotvím jako baristka v EMA espresso baru.
Cup Tasters není vůbec jednoduchá disciplína. Kolik hodin si strávila tréninkem? A řekla bys, že máš pro to talent a šlo ti to přirozeně, nebo je to věc, se kterou jsi ze začátku bojovala?
Na hodiny to spočítané nemám, ale když se nad tím zamyslím, společně s tréninkem na sveťák to mohlo být třeba více než 20 hodin. Co se týče talentu, myslím si, že ke Cup Tasters je potřeba se trochu „propít”. Vzpomínám na svoje první produkční cuppingy před lety v Doubleshotu, kdy mi po vysrknutí čtvrtého vzorku přišlo, že všechny další kávy chutnají stejně. O pár měsíců později jsem mezi vzorky rozpoznávala espresso roasty nebo decaf a měla jsem z toho radost.
Co mi může v Cup Tasters přinášet určitou výhodu je fakt, že přirozeně nemám moc ráda výrazné chutě. Naopak si libuju v pokrmech, které mnoho lidí označí jako mdlé či bez chuti. Solím minimálně, skoro nekořením a když sním něco, co prý mírně pálí, už u toho brečím. Takže dietu na Cup Tasters držím neplánovaně v podstatě celý život.
Vzpomeň si prosím na vyhlašování finále před celou Královkou. Je to vždy velmi napínavé z pohledu diváka, ale ještě více nervy drásající to muselo být pro vás. Byl tam pro tebe nějaký moment, kdy jsi začala věřit, že je to letos tvé?
Upřímně, já jsem tomu nevěřila, ani když jsem zvedla poslední, tedy osmý a správný šálek. V ten moment už bylo dávno jasné, že kluci mají ve finálovém kole horší skóre. Na tréninku mým nejlepším výsledkem bylo 7 z 8 šálků. Zbyněk i Kuba v předešlých kolech během soutěže 8 šálků dali, Kuba dokonce dvakrát, takže jsem šla do finále s tím, že budu čtvrtá a že je to skvělý výsledek. Celé vyhlašování mi připadalo, jako bych byla ve snu a měla se každou chvilku probudit.
Mezi nároďákem a svěťákem jsi měla pouhé tři týdny. Jak ses připravovala v tomto čase? Měla si nějakou strategii?
Čas na přípravu byl pro mě výzvou. V pondělí po finále jsem začala zjišťovat, jak se dostat do Bangkoku, protože letenky do Thajska bych běžně sháněla místo tří týdnů před odletem, tři měsíce dopředu. Zjistila jsem, že pokud chci mít v Thajsku čas se aklimatizovat (časový posun, vysoké teploty), tak musím přesně za dva týdny už sedět v letadle. Tréninky jsem si naplánovala na každý volný den, kdy jsem nebyla za barem. Během nich mi hodně pomohli kolegové, kteří připravovali kávy tak, abych dopředu nevěděla, co mám na stole. Speciální díky taky patří Jitce z InConexus, která mi pomohla uvědomit si, které kávy mě dovedou při hledání impostera nejvíce potrápit.
Při posledních trénincích jsme se zaměřili hlavně na naturální kávy a postupy, jak si pomoci, když v určité trojici necítím rozdíl.
Minulý víkend jsi byla v Bangkoku na světovém šampionátu v Cup Tasters, kam ses dostala po výhře v národním kole. Jaké pro tebe bylo stát na tak velké stagi? Mohla bys nám popsat, co se ti odehrávalo v hlavě těch necelých 7 minut, kdy jsi srkala?
Bylo to neskutečný. Pociťovala jsem lehkou nervozitu a zároveň hroznou radost, že můžu být součástí tak velké události. Ráno před soutěží jsem si na hotelu říkala, že se mi nikam nechce a na co jsem se to dala, že mě ochutnávání kávy dostalo až na druhou stranu světa. Když jsem ale dorazila na místo soutěže a viděla nadšené soutěžící a krásně připravenou stage, těšila jsem se, až tam budu stát u svého stolu a v klidu si srkat.
Ve chvíli, kdy stojím na stagi před svým stolem a zazní start, snažím se co nejrychleji zkoncentrovat a nevnímat nic víc, než svůj stůl. Ideálně se snažím nemyslet na nic než na kávu, kterou zrovna ochutnávám, ale samozřejmě se to nepodaří vždycky. V prvním kole jsem šla na řadu mezi posledními. V tu chvíli už jsem věděla, že pokud chci postoupit do druhého dne mezi prvních 16, musím mít uhodnuto aspoň 7 šálků za rychlý čas, ale nejlépe mít 8 šálků. Jelikož je rychlost stále mojí slabinou, řekla jsem si, že půjdu po co největším počtu správných šálků. Protože dát 8 správných šálků na světovém šampionátu je skvělý výsledek, i kdybych se nedostala dál. A ono to vyšlo. Zpětně mě jen mrzí, že jsem si tenhle mindset neudržela i ve čtvrtfinále.
Měla jsi možnost si užít Bangkok a Thajsko? Je něco, co tě tam učarovalo?
V Bangkoku jsem strávila něco málo přes týden, z toho 3 dny na World of Coffee. Lákalo by mě podívat se i mimo město, na jih k pobřeží či na sever na místní kávové plantáže, ale to jsem bohužel nestihla. Z Bangkoku mám nejhezčí vzpomínky na procházky v místních parcích a na malebné uličky poblíž kavárny Craftsman Roastery. Přišlo mi, že kavárny s výběrovou kávou tu jsou na velmi dobré úrovni a poskytnou příjemný odpočinek od rozpálených rušných ulic.
Také mě napadá, zda jsi cítita nějakou změnu úrovně v šálcích a kávách, které jste na stagi srkali. Dokázala bys říct, kde ti kávy chutnaly více?
Za zmínku určitě stojí, že některé kávy na stagi v Bangkoku měly z mého pohledu nezvyklý charakter a jejich chutě byly odlišné od káv, které jsem zvyklá pít. Vysvětlení je prostě v tom, že mezi originy byly zahrnuty například kávy z Thajska. Dříve než v Thajsku jsem se s nimi ani nesetkala, jelikož se téměř neexportují.
Nedokážu říct, kde mi chutnaly kávy více či méně, protože je to parametr, který pro mě v danou chvíli není důležitý a ustupuje do pozadí.
Během srkání se soustředím hlavně na charakter kávy, její hlavní rysy a co ji odlišuje nebo naopak spojuje s dalšími vzorky v rámci trojice. Můžu však říct, že jak na české, tak celosvětové stagi jsem narazila na šálky, u nichž jsem si řekla: mňam, to bych si klidně ještě dala. Na druhou stranu jsem na obou stagích ochutnala i kávy, kdy jsem si řekla pravý opak.
Chtěla bys někomu něco vzkázat? Kávové komunitě, kamarádům, komukoliv? Teď je na to prostor.
Chtěla bych ještě jednou moc poděkovat všem, kdo mě na téhle cestě od tréninků až po světový šampionát v Bangkoku podpořili. Ať už šlo o zprávu, přání, fandění u live streamu, přípravu tréninků nebo o pomoc v práci, kdy někdo z kolegů nastavil espresso, abych aspoň chvilku nepila další kafe. Jsem vděčná za každé sebemenší gesto, které mi potvrdilo, jak je kávová komunita super.
Moc děkujeme za tvůj čas, Kamilo, měj se!
—
A to by bylo tentokrát vše.
Zdroj titulního obrázku: SCA CR
