Coffee Belt neboli kávový pás
Kde přesně se káva pěstuje? Jde o oblast tzv. kávového pásu, území mezi obratníky Kozoroha a Raka. Jsou to oblasti s tropickým a subtropickým klimatem, které poskytují dostatek tepla a srážek, ale také dostatečnou nadmořskou výšku, která je při pěstování mnohdy klíčová.
Pěstování kávy a dnešní svět
Jako běžní kávoví spotřebitelé si dnes můžeme na trhu vybrat ze dvou nejznámějších druhů kávy: z arabiky a robusty. Každá z nich má vlastní chuťová specifika. My se dnes však zaměříme na to, jaké jsou rozdíly v jejich pěstování a jaký je rozdíl mezi kávovou farmou a plantáží.
Nadmořská výška hraje klíčovou roli
Káva se stává stále oblíbenějším nápojem a samozřejmě i z poptávky se musí odvíjet obnos produkce. Nejvýnosnějším způsobem, jak kávu pěstovat, může být její pěstování na kávových plantážích.
Robusta obvykle roste v nižších nadmořských výškách, kde umožňuje intenzivnější produkci. Představte si pole, tak jak ho v našich zeměpisných šířkách známe. Na takových polích například v Brazílii se nepěstuje řepka, ale právě kávovníky. Jeden za druhým hezky v řádcích a někdy i tak daleko, kam až naše oko dohlédne. Nacházíme se totiž v poměrně nízké nadmořské poloze, kde lze pole mechanicky obdělávat. Stroje například zabezpečují střih kávovníků, ale také sběr a celá produkce je tak rychlá a nenáročná na náklady, hlavně pak na lidskou sílu. Samozřejmě se mohou tyto „úspory“ projevit na kvalitě sklizené kávy. Stroje jednoduše a na jeden zátah sklidí plody, které jsou zralé, ale někdy i přezrálé nebo naopak nedozrálé. O tom, že tento postup nemusí být zrovna šetrný ke kávovníkům není pochyb, a tak jsou s plody „sklizené“ například i listy, mnohdy dokonce celé větve.
Dalším z diskutovaných témat je u plantáží monokulturní pěstování. Na jednom místě po dlouhé roky pěstujete stále stejnou plodinu. To dlouhodobě vysiluje půdu, není zde dostatečná biodiverzita a objevují se vám stále stejné nemoci a škůdci, na které kávovníky trpí. S těmi se na plantážích vypořádají jednoduše – pomocí chemických postřiků, s jejichž opakovaným použitím si můžeme zadělat zase na další problémy.
Arabika vyžaduje vyšší nadmořskou výšku. Běžně se pěstuje v rozmezí 900–2200 m n. m. A právě nadmořská výška udává specifické potřeby, které určují, jak je možné arabiku pěstovat. Do těchto nadmořských výšek již stroje nedostanete, veškerá práce je tak zastávána především lidmi, kteří udržují nižší střih u kávovníků, sklízí zralé plody v pravidelných intervalech a obdělávají půdu. Kávové farmy bývají menší, což farmářům usnadňuje organizaci práce a zajištění pracovníků na sklizeň.
Na farmách v horách se často mimo kávu pěstují další plodiny, které poskytují větší finanční jistotu a soběstačnost majitelům farem. Kávovníky často rostou v podrostu banánovníků, které poskytují stín a lepší mikroklima. Ale běžně se na farmách setkáte se stromy avokád, manga nebo třeba s pěstováním fazolí. Díky těmto krokům se na farmách přirozeně vyskytuje mnoho živočichů, kteří mohou například pomáhat s regulací nechtěných škůdců.
Větší zastoupení lidské práce samozřejmě celý proces sklizně zpomaluje a také prodražuje. Tato péče se však může promítnout také do vyšší kvality sklizené kávy. Náklady se však projeví i ve výsledné ceně kávy na regálech obchodů, kam se káva dostává do pár měsíců po její sklizni. Terén farmy proto může úzce ovlivňovat jak a jaký druh kávy bude pěstovat.
Kávové velmoci
Tím největším producentem kávy je Brazílie. Rozlehlost země i její nadmořská výška jí umožňuje pěstovat kávy na plantážích, stejně tak jako pěstovat arabiku ve vyšších nadmořských výškách. Na druhém místě je Vietnam, ten má však své prvenství v pěstování robusty. Robusta často končí v instantních směsích, na kterých běžně jako spotřebitel nenajdeme informaci o původu kávy.
Ekologická stopa
Pokud bychom se měli zaměřit na ekologičnost pěstování kávy, bez ohledu na její dopravu, obalový materiál a další kroky, které jsou nutné k jejímu vývozu, představuje pěstování na kávových farmách „tu ekologičtější cestu“. Mnohdy jsou jednotlivé farmy rodinným businessem, kdy farmáři v blízkosti farmy žijí a o blaho rostlin jako o svůj majetek se starají důsledněji. Menší farmy přispívají rozdílnému zastoupení rostlin, živočichů a také lepší kondici půdy. Lidská práce s sebou nese také určitou „omezenost“ v časových možnostech produkce, a právě ekologii může hrát do karet. V neposlední řadě jde také o využívání odpadního materiálu, jako je například cascara (dužina plodu kávovníku), která na farmách může skvěle posloužit jako hnojivo nebo krmení pro dobytek.
