Když půda nestačí: proč klima rozhoduje o budoucnosti kávy
Švýcarští vědci se rozhodli vymodelovat 14 potenciálních scénářů globální cirkulace založených na třech emisních scénářích. Zkoumali hlavně dopady na plodiny, jako je káva, kešu a avokádo. Brali v potaz dva důležité faktory – počasí a půdu. Tyto spolu souvisí a jsou na sobě závislé. Káva může být pěstovaná na velmi kvalitní půdě, ale pokud není dobré počasí, neporoste.
Přísněji se posuzovaly klimatické faktory, jako jsou dlouhá období sucha, nízké nebo příliš vysoké srážky, vysoké roční teploty a nízké minimální teploty. Parametry půdy jsou o něco méně důležité, káva je na půdu docela nenáročná. Přesto jí ale nevyhovuje například půda s nízkým pH, která je moc kyselá, nebo špatná textura půdy či strmé svahy. Tohle vše se ale dá řešit, jen to není ideální.
Kvalitu půdy dokáže farmář částečně ovlivnit hnojením nebo pracnou údržbou terénu, proti klimatu je však bezmocný. Studie ukazuje, že káva je v otázce počasí extrémně vybíravá. Jakmile začnou být léta příliš suchá nebo noci příliš teplé, ani ta nejlepší brazilská červenozem kávovníky nezachrání. Přizpůsobení se změně klimatu bude nezbytné ve většině hlavních kávových produkčních oblastí. Do roku 2050 se očekává pokles globálně nejvýhodnějších oblastí pro pěstování o více než 50 % a u méně vhodných oblastí o 30–50 %.
Kde káva mizí – a kde má ještě šanci přežít
Brazílie je největší producent kávy na světě. Podle předpokladů studie přijde země o 76–79 % ploch ideálních pro pěstování kávy. Problémem je kombinace extrémně vysokých teplot a dlouhých období sucha. Pěstování se bude muset přesunout na jih, do brazilských spolkových států, jako je Paraná nebo Santa Catarina. Tam je dnes na kávu příliš velká zima, ale v roce 2050 bude teplota ideální.
Vietnamu dominuje trh s robustou. Je to země neustále bojující s nedostatkem vody a drastickým suchem v centrální vysočině, hornaté oblasti u hranic s Laosem. Očekávaná ztráta vhodných kávových ploch je 48–50 %. Vietnam má dvě možná řešení, buď investuje miliardy do vodohospodářství, nebo musí z kávy přejít na jinou, méně náročnou plodinu.
Pro vysoce kvalitní horskou kávu je známá především Kolumbie. Tam kávové plochy nezmizí, ale čeká je vertikální migrace. Budou se muset posouvat do vyšších nadmořských výšek, do And, nejdelšího pohoří světa. V horách však nenajdeme tak rozlehlé plochy, jako v údolích, takže se pěstování jistě zredukuje. Produkce se sníží a cena kolumbijské kávy drasticky stoupne.
Navzdory špatným očekáváním máme naději v budoucnost kávy, a to je Etiopie a Keňa. Etiopie je genetickým domovem kávy, což je velkou výhodou. V pralesích tam rostou divoké a dosud nepopsané kávové odrůdy. Každá z nich má jiné vlastnosti a je odolná vůči jiným věcem. Káva je v Etiopii „domorodcem“, a proto tam existuje její přirozená rovnováha. Když jedna odrůda onemocní, jiná bude imunní. Oproti tomu v Brazílii může jedna choroba zlikvidovat celé plantáže.
Nízko položené etiopské oblasti budou příliš horké a suché, obrovské plochy ve výškách kolem dvou tisíc metrů nad mořem se však pro kávu stanou ideální. Pokud se farmy podaří přesunout, Etiopie může očekávat nárůst vhodné plochy pro kávovníky o 10–20 %.
Z Keni pochází jedny z nejvíce ceněných a nejdražších káv na světě. Díky sopečné půdě a vysokohorským podmínkám produkuje velmi kvalitní zboží. Se zvyšující se teplotou budou nízko položené plochy v Keni čelit chorobám a škůdcům, kterým se daří v teplejším klimatu. Káva se bude stejně jako v Etiopii stěhovat výš. Nabízí se úpatí hory Mount Kenya a pohoří Aberdare, kde bude v roce 2050 ideální biofyzikální vhodnost.
Ačkoliv má Keňa oblasti pro přesun kávových farem, některá rizika zůstávají. Horko sice nebude tak hrozné jako v jiných zemích, srážky jsou ale velmi nepředvídatelné. Srážková nestabilita může narušit pěstování i ve vysokých oblastech – místo pravidelných dešťů mohou přijít povodně. Také se setkáváme s dilematem – při posouvání farem do vyšších poloh se ocitneme na hranicích národních parků a lesů.
Je opravdu důležitější pít kávu z Keni, než chránit její poslední horské lesy?
Nový domov kávy
Ne každá kávová velmoc má hory, kam může přesunout své farmy. Káva se bude muset vydat za hranice svého nynějšího domova. Jako první se nabízí Čína. Její obrovské hornaté oblasti na jihu jsou teď sice pro kávu chladné, brzy však budou pro její pěstování perfektní.
A dostáváme se do Spojených států amerických, kde se dnes káva komerčně pěstuje jen na Havaji a v Kalifornii. S rostoucími teplotami můžeme očekávat vznik farem třeba na Floridě, v Texasu nebo v Louisianě. Půjde však spíš o průmyslové pěstování, s vysokohorskou prémiovou arabikou nebudeme moct americkou kávu srovnávat.
Jižní Amerika má také východisko: z Brazílie se farmy mohou přesunout do severní Argentiny a Uruguaye. Tyto státy mají kvalitní půdu a hlavním problémem pro pěstování kávy jsou tam dnes mrazivé zimy. Afrika posune farmy ze středu na jih do Jihoafrické republiky, Zimbabwe a Malawi. Káva by se také mohla stát novou vývozní plodinou pro některé menší ostrovní státy v Oceánii.
Co můžeme dělat proti kávové krizi?
Podle švýcarských vědců nějaké možnosti máme. Všechny ale vyžadují peníze, čas, ochotu farmářů adaptovat se rychlým změnám a zapomenout vše, co o hospodaření doteď ví.
Místo stěhování farem je můžeme vylepšit a změnit styl farmářské práce. Bude potřeba kávovníky víc stínit, lépe hospodařit s vodou a nenechat půdu vyprahnout. V ne úplně nejlepším, přesto představitelném scénáři, začneme pěstovat robustu tam, kde je teď arabika. Robusta je na počasí méně náročná a zvládne přežít i v horších podmínkách.
Druhou možností je tedy samotné stěhování. Vzniknou nové trhy v zemích, které do kávového průmyslu doteď nebyly zapojené.
Taky můžeme vykácet spoustu lesů a místo nich vybudovat kávovníková pole. Tahle možnost vám, doufám, nezní jako správná. Kávový průmysl už tak stál naši planetu miliony hektarů lesního porostu. S lesy navíc ztrácíme divočinu. Jestli nechceme změně klimatu napomáhat, tato možnost by měla být automaticky zamítnutá.
Co na to MENDELU?
Výzkumná pracovnice Lenka Ehrenbergerová se svými kolegy z ústavu botaniky, dendrologie a geobiocenologie při LFD MENDELU již 15 let zkoumá, jak můžeme odvrátit nebo zpomalit ty nejhorší scénáře kávové budoucnosti. Výzkum provádí na kávových plantážích na celém americkém kontinentu a v Asii.
Studie MENDELU navrhuje návrat k agrolesnictví – pěstování ve stínu mezi stromy. Stromy vytváří mikroklima, které kávovníky chrání před extrémními teplotami. Zároveň vyvrací mýtus, že by stín způsoboval kávovou rez. Za tu může hlavně přílišná hustota kávovníků a jejich stáří. Stín naopak pomáhá rostlině být v lepší kondici.
Z této metody mohou profitovat i farmáři. Když pěstují kávu v lese, stromy pohlcují oxid uhličitý. Farmář může získat uhlíkový certifikát, který mu zaplatí firmy z celého světa za to, že stromy chrání.
Ne v každém lese je možné kávu pěstovat. Vědci zjišťovali, které stromy jsou pro kávovníky dobré a došli k závěru, že nejlépe se kávě daří pod původními (nativními) druhy stromů. To jsou stromy, které do dané krajiny patří přirozeně a vyvíjely se s tamním ekosystémem. Tyto stromy fungují jako dokonalý slunečník pro kávovníky, protože propouští přesně tolik světla a tepla, kolik káva potřebuje, a zároveň zvládají plnit další svoji primární roli – fotosyntézu. Nevhodné jsou pro kávu hlavně borovice, které mají až moc hustý stín, nebo eukalypty, které kávovníkům kradou vodu.
Vědci doporučují dvě důležité věci – snížit hustotu výsadby, aby měly rostliny více vzduchu a mohly lépe odolávat chorobám a dříve obnovovat kávovníky. Ty starší jsou na změny klimatu náchylnější, mladší se lépe přizpůsobí.
Slovo na závěr
Káva, jak ji známe dnes, se nezadržitelně mění. Globální oteplování kreslí novou mapu světa, kde Brazílie ztrácí své prvenství a kávové farmy se stěhují do hor nebo dál na sever.
Budoucnost neleží v rezignaci, ale v adaptaci.
Ať už jde o návrat k agrolesnictví, hledání zapomenutých odolných druhů v pralesích Etiopie, nebo technologické inovace na farmách… Možnosti tedy máme, jen nesmíme zaspat. Možná budeme v roce 2050 pít kávu z Číny nebo Argentiny a možná za ni zaplatíme o něco více, ale díky úsilí farmářů a vědců se káva z života konzumenta nemusí vytratit.
