Mikroplastová past. Pijeme s kávou umělou hmotu? 

Recyklace, snižování množství zbytného odpadu a mikroplasty jsou jedny z hlavních témat současnosti. Zatímco někteří lidé se dobrovolně vzdávají části svého komfortu, aby alespoň minimálně přispěli k řešení environmentální krize, jiní si každý den bezstarostně kupují jednorázové kelímky, které pak bez recyklace končí na stále rostoucí hoře odpadu. Tento koncový problém přitom není jediné riziko, kterého bychom se měli obávat. Co přesně se děje, když pijeme kafe z kelímku? A pijeme pak skutečně jen kafe, nebo k němu máme jako bonus pěknou várku plastu v žaludcích? 

Plasty jsou v naší společnosti velice výhodným materiálem, ze kterého uděláte prakticky cokoli. Jsou totiž levné, antikorozní, dobře izolují, mají stabilní fyzikálně-chemické vlastnosti a jsou lehké. Pouze 10 % z nich se přitom recykluje nebo spaluje. Zbylých 90 % zůstává na skládkách, kde dochází k postupné přeměně velkých plastových jednotek na drobné částice – kvůli povětrnostním vlivům, UV záření apod. 

Proč by nás měly zajímat plasty v gastronomii? Protože se výrazně podílejí na vzniku (nejen) plastového odpadu. Studie pro Evropskou komisi z roku 2018 uvádí, že konkrétně rychlé občerstvení je jedním z hlavních zdrojů jednorázového plastového odpadu a některé fast food řetězce generují desítky tun plastového odpadu ročně na pobočku, pokud nejsou regulovány. Obecný výskyt plastového odpadu ale není tím jediným problémem – máme tu ještě téma mikroplastů, které se z těchto plastových obalů uvolňují přímo do potravy, kterou konzumujeme. 

Kafe z kelímku – plasty v bříšku

O problematice tvorby odpadu z kávových kelímků jsme už hovořili v jiném našem článku, takže už není třeba toto téma více rozebírat. Co se ale přesně děje, když se podíváme na fázi před samotným vznikem odpadu? Možná si říkáte, že kávové kelímky jsou papírové, nikoli plastové. No jo, ale aby se hned nerozpustily, mají tyto kelímky uvnitř právě plastový filtr, který zabraňuje rozpouštění papírové části. V letních měsících jsou pak rozšířenější ryze plastové kelímky. Z těch se během používání průměrně uvolní 1000–5000 mikroplastů na litr nápoje.¹ Evergreenem jsou pak plastové krabičky na jídlo s sebou, které do zkonzumovaného jídla uvolní 3–29 kusů mikroplastů.² Mezi nejčastější druhy plastů patří:

• PE (polyethylen, často se vyskytuje jako lamino v papírových krabicích na mléko), 
• PP (polypropylen, často se z něj vyrábí lahvová mléka), 
• PS (polystyren, často jsou z něj právě takeaway boxy a některé typy kelímků),
• PES (polyethylentereftalát, bývají z něj krabičky na zákusky)
• PTFE (polytetrafluorethylen, známější jako teflon®, hlavně u černého nádobí a v těsněních)

Rozdíl v množství uvolňovaných částic mezi jednotlivými druhy nebyl pozorován.³

Zajímalo mě, jaký je poměr vydaných kelímků a kávy na místě do porcelánu, a tak jsem si na hodinu sedl na kelímkově snad nejvytíženější místo na světě – do Starbucksu (konkrétně toho na náměstí Svobody v Brně). Během 60 minut zde byly vydané pouze 4 nápoje do porcelánu, 5 do papírových kelímků a 27 do těch plastových. Podotýkám, že tento průzkum proběhl v pondělí od 15:30 do 16:30 a bylo významně deštivo, což velmi pravděpodobně počty vydaných nápojů výrazně snížilo. I tak se ovšem nejedná o malé množství plastového odpadu – a zkonzumovaného mikroplastu.

Nespasí vás ani čaj z pytlíku

Riziku se často nevyhnete ani v případě použití hrníčku. Některé čajové směsi se totiž prodávají v plastových čajových sáčcích (typicky čajové pyramidy). Tento materiál totiž obsahuje rayon (viskózu, umělé vlákno z celulózy, které se ovšem nachází na pomezí syntetického a přírodního materiálu). Právě z těch se během 5minutového louhování ve vodě o teplotě 95 °C uvolní do nápoje více než tisíc mikroplastů. Rovněž bylo vypozorováno, že se rayon jednodušeji uvolňuje v momentě, má-li tvar nepravidelný, jde-li o podélný proužek nebo má jednoduše velikost 10–500 µm.⁴ Průměrný roční příjem mikroplastů se ovšem v závislosti na metodiku liší a pohybuje se v extrémních rozdílech od 48 tisíc po 11,6 miliardy zkonzumovaných mikroplastů za rok.⁵

Mikroplasty v těle

Vstřebávání a přesný vliv mikroplastů na lidské zdraví zatím není dostatečně prozkoumán. Se studiemi se pojí analytické problémy – mikroplast menší než 10 µm (mikronů) je stále velice obtížné detekovat, natož ho najít v lidském těle. Kvůli různorodé metodologii výzkumu také existují v otázce výzkumu velmi rozdílné výsledky. I tak už ale nějaké napovídající studie máme. U laboratorních zvířat byla např. expozice mikroplastů spojena s častými záněty, imunologickými reakcemi, endokrinními poruchami apod.⁶ Zároveň bylo vyzkoumáno, že vyšší teplota nápoje podporuje uvolňování mikroplastových částic a rovněž druh nápoje výrazně ovlivňuje jejich množství – např. u kyselých sycených nápojů je toto riziko v porovnání s čistou vodou rapidně násobnější.⁷ Stejně tak hraje přirozeně roli doba louhování – množství mikroplastů soupá s délkou extrakce.⁸

Velký problém je to hlavně u dětí, které jsou ohroženější než dospělí. Proč? Jejich imunitní systém a plíce jsou v raném stádiu vývoje, takže jsou např. na vdechování mikroplastů náchylnější. Malé děti více dýchají a přijímají více potravy a tekutin na jednotku tělesné hmotnosti. To následně zvyšuje riziko zánětů, ale třeba i rakoviny.⁹ Jiné studie ovšem upozoňují na to, že kvůli nedostatku dat nelze dopady konzumace mikroplastů hodnotit zcela jednoznačně.

Nejprozkoumanějšími potravinami z hlediska výskytu mikroplastů je voda, med, cukr, mořské plody a pivo. Vliv na výskyt mikroplastů má primárně způsob zpracování a balení jídla. Ne každý mikroplast má přitom šanci způsobit v těle neplechu. Ty o velikosti 1,5–5000 µm jsou natolik velké, že u nich vstřebání do tkáně potenciálně nehrozí. Asi 90 % mikroplastů o velikosti 50–500 µm se z těla vyloučí.¹⁰ Jiná studie přišla s tím, že se skrze potravu u zdravých lidí našly mikroplasty o velikosti 50–500 µm ve stolici, zatímco menší částečky (pod 1,5 µm) mají údajně schopnost potenciálně proniknout i do orgánů.¹¹

Mléko taky není safe

Ani mléko bohužel neuniklo průzkumům a mikroplasty dnes bohužel najdeme i v něm. Kontaminace mléka byla v evropském prostoru zkoumána pouze ve Švýcarsku a v Polsku. Zjistilo se, že u tekutého mléka je nízké až střední riziko výskytu mikroplastů, zatímco u sušeného (které má náročnější proces výroby, ergo se dostává do většího kontaktu s umělými plochami) je toto riziko vyšší. Důvody výskytu mikroplastů v mléce mohou být následující: 

• nedostatečně čistý proces strojů a používání strojů na dojení,
• stejně tak prostředí,
• použité čisticí vody,
• obecné používání plastových materiálů jakož i balení a gumových rukavic,
• ale také inhalace mikroplastů a jejich konzumace skrze potravu přímo u krav – mikroplasty byly nalezeny totiž i v krmivu

V syrovém mléce byly objeveny desítky až stovky částic na 100 mililtrů mléka, v průmyslově baleném mléce byly detekovány až jejich stovky.¹²

Zdroje

1. Huier CHEN et al.: Release of microplastics from disposable cups in daily use. ↩︎
2. Hao-Peng WANG et al.: Pouring hot water through drip bags releases thousands of microplastics into coffee. ↩︎
3. Cristina DI FIORE et al.: Are Microplastics a Macro Issue? A Review on the Sources of Contamination, Analytical Challenges and Impact on Human Health of Microplastics in Food. ↩︎
4. Wang. ↩︎
5. Di Fiore. ↩︎
6. Wang. ↩︎
7. Chen. ↩︎
8. Wang. ↩︎
9. Tapos Kumar CHAKRABORTY et al.: Microplastics in the commercially available branded milk in Bangladesh: An emerging threat for human health. ↩︎
10. Di Fiore. ↩︎
11. Tamtéž. ↩︎
12. Chakraborty. ↩︎

Zdroj náhledové fotografie: hsph.harvard.edu