Jackie Tran opět na vrcholu českého Brewers Cupu

Do Paláce Liebig se opět po roce vrátila prestižní soutěž Brewers Cup. Dvanáct nejlepších soutěžících, kteří se probojovali z pražského compulsory předkola, se o víkendu 24.–25.1. utkali o titul mistra v přípravě filtrované kávy. Tím se nakonec stal Jackie Tran, a míří tak na svěťák do Bruselu, který se koná na konci června. My jsme se ho zeptali na pár otázek ohledně soutěžení a jeho dalšího kávového života.

Jackie Tran je také ostřílený soutěžící – je několikanásobným finalistou českého Baristy roku, šampion v Latte Artu 2023 a již jednou nás na světové stagi reprezentoval v Brewers (2024), kde se dostal také do finále a vybojoval 6. místo. 

Ale teď už k rozhovoru:

Ahoj, Jackie, v první řadě moc gratuluji k obhájenému titulu českého Brewers Cupu. Jaké byly tvé první pocity hned po vyhlášení? 

Když jsem uslyšel své jméno, necítil jsem euforii, nebyl jsem ani happy. Ale spíš tichou úlevu. Úlevu z toho, že jsem tu cestu dokázal dojít až do konce s tím, co jsem v tu chvíli měl. Pocit zastavení. Protože jsem věděl, že ne všechno bylo dokonalé, hlavně práce s časem. Pro mě vítězství není konec. Je to moment, kdy se člověk na chvíli nadechne a podívá se, kde právě stojí.

Mezi profíky a baristy jsi známá osobnost – mohl by ses ale i tak prosím představit pro naše ostatní čtenáře? Kdo je Jackie Tran?

Ke kávě jsem se dostal v roce 2017 otevřením Cafefinu. Plán byl ale jiný než kafe. Původní myšlenka byla pouze jako galerie. Postupně přibyl Mazelab, Format, Ăn Quán a později May Cafe. V květnu 2023 jsem začal pražit kávu a zároveň se věnovat přímému sourcingu. Čím blíž jsem ke kávě byl, tím víc jsem cítil, že potřebuji jít ještě hlouběji.

Představil bys nám krátce své jednotlivé kavárny? 

Cafefin je můj sen z mládí. Je v něm kousek domova, mix věcí, co jsem v té době věnoval. Byl to můj první projekt – jak gastronomický, tak i interiérový design. I po téměř deseti letech jsou tyhle vrstvy pořád cítit v každém detailu. Je to místo, kde si lidé mohou dát barevný brunch nebo signature drink úplně přirozeně.

Mazelab je můj playground, prostor soustředění. Místo, kde si s kávou hraji a bere se tam všechno seriózně.

Format je každodenní rytmus, takový coffee neighborhood, espresso po cestě, jednoduchost, známé tváře. Původně to měla být odlehčená verze Mazelabu, ale časem jsme to malinko změnili.

Ăn Quán propojuje to, odkud pocházím, s tím, kde dnes žiju.

May Cafe je svět mé ženy. Je svobodnější, kreativnější, velmi osobní a cute living room.

Teď brzy otevřeme Pleiku a také Cafefin Karlín. Beru to jako další krok, ne jako cíl.

Dopracoval ses ve své kariéře tak daleko, že žiješ takovým životem, kterým by chtělo žít spousta kávových profesionálů. Jak ses dostal ke kafi úplně na začátku a byl na tvé cestě milník, který tě nejvíce posunul?

Upřímně řečeno, těch devět let v gastru nikdy nebylo lehkých. Udělal jsem spoustu chyb, přišel o hodně peněz a byly dlouhé momenty, kdy Mazelab nebyl a vlastně dodnes není projekt, který by byl finančně výdělečný. Byly chvíle, kdy jsem chtěl všechno prodat a začít dělat něco úplně jiného. Únava a pochybnosti. Postupně jsem dokonce ztratil důvěru v lidi, zklamání a situace, které vás naučí být opatrnější. Ale nikdy jsem se nezastavil. Ne proto, že bych byl silnější než ostatní, ale protože jsem si uvědomil, že tahle cesta má smysl.

Těch deset let nevidím jako úspěch, ale spíš jako základ, čas, který mě naučil trpělivosti, pokoře a hlavně vytrvalosti.

To, co mě žene dál, není rychlý výsledek, ale touha budovat něco co zůstane. Aby Mazelab jednou nebyl jen projekt, ale stopa.

Pojďme se podívat na letošní Brewers – jaký byl tvůj koncept? Popřípadě jakou kávu a jaké drippery jsi používal?

Myšlenka letošního vystoupení přišla velmi brzy, hned po návratu ze sezóny 2025. Upřímně řečeno jsem tehdy ani nevěděl, jestli se do soutěže budu chtít vrátit. Cítil jsem, že pokud znovu půjdu, musí to mít silný důvod. Nechtěl jsem přijít s něčím generickým nebo basic. To by pro mě nemělo smysl. Musel jsem přijít s něčím novým, s myšlenkou, která tu ještě nebyla a která by mě osobně posouvala dál.

Nehledal jsem složitost. Hledal jsem pravdivost. Chtěl jsem jít k samotné podstatě kávy. A právě tam se pro mě otevřelo téma vlhkosti: je to nenápadný faktor, který se často přehlíží, ale má obrovský vliv na chuť i charakter šálku.

Současně jsem cítil, že samotná myšlenka nestačí. Nestačilo přijít jen s dalším nástrojem. Pokud měl vzniknout nový dripper, musel nést i jinou filozofii. Začal jsem vyvíjet novou verzi. Vývoj byl náročný, technicky i myšlenkově. V hlavě jsem měl velmi konkrétní detaily, které musel dripper splnit, a dlouhou dobu jsem si nebyl jistý, jestli je vůbec reálné je přenést do skutečného produktu.

A paralelně s tím jsem hledal kávu, která by s tou myšlenkou dokázala mluvit stejným jazykem. Nakonec to byla Panama Geisha Honey z Alto Bambito. Nebylo to okamžité rozhodnutí. Pracoval jsem na tom postupně, vracel se k tomu znovu a znovu, vlastně už od chvíle, kdy skončil Brewers Cup 2025.

Teprve když se propojil nástroj, káva a myšlenka v jeden celek, začalo mi to celé dávat smysl.

V roce 2024 ses dostal na 6. místo na světovém šampionátu, což je krásné. Letos si v Bruselu svěťák zopakuješ. Co si tentokrát přinášíš na světovou stage? Nový mindset, přípravu, konkrétní zkušenost?

Finále v Chicagu v roce 2024 pro mě bylo důležitou lekcí.

Uvědomil jsem si, že soutěž není jen o technice, ale i o tom, jak pracujete sami se sebou, s energií, emocemi a únavou.

Letos jsem se vrátil klidnější. Ne proto, že bych si byl jistější výsledkem, ale proto, že jsem si byl jistější sám sebou. A i když tam ve finále zůstal malý detail, který nebyl ideální, beru ho jako připomínku, že je pořád na čem pracovat.

Před pár lety jsi vytvořil svůj vlastní dripper Solo – jak probíhaly rané fáze tohoto projektu; co byl ten nejtěžší krok? 

Solo vlastně vzniklo z neúspěchu. Z momentu, který opravdu bolel. Na začátku tomu projektu téměř nikdo nevěřil, a to je v pořádku. V dnešním světě vzniká každou chvíli něco nového. Nejtěžší nebylo vymyslet dripper. Nejtěžší bylo nevzdat se. Věřím, že když myšlence dáte čas a trpělivost, najde si svou cestu.

Tvá pražírna Mazelab nabízí u nás často velmi zajímavé a ne tak moc vídané kávy. Jak probíhá tvůj sourcing? Spolupracuješ s nějakým konkrétním importérem? 

Kávu vybírám osobně. Jezdím na farmy, cuppuju, rozhoduji se sám. Věřím v osobní vztah ke kávě. Znalosti jsou důležité, zkušenosti taky. Ale nakonec musí přijít i intuice a osobní preference.

To mě přivádí i k otázce – objevila se v posledním roce káva, kterou bys považoval za tu nejlepší? 

Ano, vlastně jsou dvě. Jedna z nich je Alto Bambito. Tu druhou si zatím nechám pro sebe.

Co bys poradil, ať už začínajícím nebo i již zkušeným baristům, aby dokázali dělat lepší kafe nebo mu ještě lépe rozuměli? 

Osobně si myslím, že nejdůležitější je vědět, co chutná vám.

Dobrá káva není ta, která se líbí všem, ale ta, ke které se vy chcete vracet. Ochutnávejte, zpomalte, buďte otevření.

Všechno, co má skutečnou hodnotu, potřebuje čas.

Moc díky, Jackie, za tvůj čas a za inspirativní rozhovor. Budu se moc těšit příště. Měj se! 

Světový šampionát se bude konat 25.–27. června v Bruselu – zapište si to a určitě Jackiemu fanděte. My rozhodně budeme! 

Přečtěte si také rozhovor s loňskou šampionkou Brewers Cupu – Barborou Mařákovou.