Otázka 1: Půjdou ceny kávy stále nahoru?
Otázky týkající se cen kávy slyšíme velmi často. Sami jsme na toto téma už napsali jeden článek. Začalo to někdy v druhé polovině loňského roku: na to se nás ptali zejména naši odběratelé, v posledních měsících už se ale ptají i naše babičky a tetičky. Protože téma „vysokých cen kávy“ se dostalo i do běžných (čti i těch nekávových) médií.
Jednoznačná odpověď? Za nás „ano“.
O kolik, proč a jak – to ale nevíme. A proč si to myslíme? Zdražuje vše, nejen káva – inflace je všude. Vzpomínáte na rohlíky za korunu? Takže proč bychom měli očekávat, že káva je něco jiného a inflace na ni nepůsobí? Naopak, pro produkci kávy je potřeba spousta dalších vstupů, které inflaci podléhají – od spotřebního koše rodiny farmáře po nejrůznější technická zařízení na péči o kávovníky i zpracování zrn. Rostou i mzdy a to i v tzv. „rozvojových zemích“. Pak je tu otázka nabídky a poptávky – poptávka po kávě celosvětové roste, kávu začíná pít i Čína a Indie, nové trhy s mnoha miliony potenciálních milovníků kávy. Do toho zamíchejte nestálé klima, které kávovníkům nesvědčí. Výkyvy teplot a počasí přináší nejistotu, někdy i nižší sklizeň nebo zhoršení kvality. Někdy je to jen jedna sezóna, v některých zemích už se situace stává novým standardem.
Pak tu máme samotnou cenu peněz, tedy úroky. Ty byly za posledních pár let poměrně vysoké. A protože farmy většinou ovlivňují půjčky, jejich náklady se díky tomu také rapidně zvedaly. Je rozdíl, když potřebujete vydělat na úroky 5 % ročně, nebo naopak klidně i 15 %. Na cenu peněz, tedy výši úroků, má vliv i světové dění (situace na Ukrajině, politika USA, situace na Blízkém Východě a samotná situace v největších producentských zemích). Nebudu zabíhat do detailů, jen snad vysvětlím základ tím, že čím větší nejistota ve světě, tím větší i v investicích a tedy i požadavky na vyšší úroky.
Otázka 2: Budeme mít za 10 let co pít?
Nevíme. Vše je dnes tak nějak méně předvídatelné. Úrody kávy v jednotlivých zemích jsou kolísavější než kdysi. Hlavní podíl na tom mají klimatické změny. Kávovník je rostlina, která nezvládá příliš velké změny. V posledních letech je však střídání netypické, zmatené, někdy je příliš dlouhá doba sucha, jindy zase příliš dlouho prší, do toho mrzne v místech, kde by nemělo, nebo je naopak příliš horko v místech, kde donedávna bylo ještě příjemně. Následně kolísá i množství vyprodukované kávy. Zrna jsou příliš malá (velké sucho při dozrávání) a kvůli nedostatečné dužině je chuťový profil plochý, nebo naopak ze stromků padají nedozrálé, vodou nabobtnané třešně (příliš mnoho dešťů v době zrání), které vedou ke vzniku quakerů (nedozrálých nebo defektních zrn, která se špatně praží a chutnají ploše, pozn. aut.).
Musíme si trochu utáhnout opasky a být tolerantní. Výběrová káva je krom poutavého chuťového zážitku také o co největší spravedlivosti ve vztahu farmář–importér–pražič–kavárník–zákazník. Možnou cestou tak je vykupovat horší kvalitu kávy za stejnou cenu. Tím se však stavíme do role, kdy je jen na nás, jak to vykomunikujeme s klienty a jestli ti to akceptují.
Nejde jen o zhoršování kvality kávy. Globální oteplování způsobuje tak prudké projevy počasí – třeba v Kolumbii loni došlo k velkým sesuvům půdy, což mnohdy zavalí už tak velmi těžce přístupnou cestu na plantáže a desítky sběračů musí místo sběru kafe odhazovat hlínu, což jim bere čas, energii a peníze.
Nastavíme-li si udržitelnější praktiky, tím líp pro obor. Zároveň však musíme věřit lidskému důvtipu a brát v potaz to, že…
… veškeré průzkumy, co se dělají nyní, se zakládají na aktuálním stavu – a my nikdy nevíme, jak to přesně bude v budoucnosti.
Možná nám tato cesta zabere víc času, ale když se budeme chovat lépe, tak to krůček po krůčku zvládneme. Už nyní se začínají ve velkém pěstovat zajímavé odolnější hybridy a šlechtí se i robusta. Netvrdíme, že kvalitou zcela nahradí arabiku, ale určitě na tento nový produkt vznikne nový trh.
Pojďme si to ale schválně malovat černě, ať nás to nutí se více snažit!
Evropa má nyní s kávou problémy:
- chceme jí hodně,
- chceme, aby byla dobrá
- a chceme, aby nás stála co nejméně.
Vzhledem k těmto globálním obavám tak vyvstává otázka: nemáme tu nastavený až zbytečně vysoký životní standard? Musíme si uvědomit, že ten, kdo pracuje s kávou v Evropě, si potřebuje zaplatit svůj životní standard, který je ale mnohonásobně vyšší než ten v originu.
V dalším článku čerpajícím z této přednášky se podíváme na pozici farmářů v dnešním světě a na kontrast originů s Evropou.
