Základní omyl, který je potřeba hned na začátku rozbít: cílem není udělat kávu slanou. Pokud káva chutná slaně, je něco špatně. Sůl se v tomto kontextu používá v mikromnožství – tak malých, že je chuťově jako slanost nezaregistrujete, ale přesto dokážou ovlivnit celkový vjem z chuti.
Princip je přitom podobný jako u vaření. Špetka soli v dezertu nezpůsobí, že bude slaný, ale naopak zvýrazní jeho sladkost a potlačí nepříjemné tóny. V kávě hraje sůl velmi podobnou roli.
Co se děje na jazyku
Z vědeckého hlediska je to překvapivě přímočaré. Hořkost v kávě je vnímána specifickými receptory na jazyku. Ty reagují mimo jiné na kofein a na některé sloučeniny vznikající při pražení, například fenylindany, které jsou typické hlavně pro tmavé pražení.
Sodné ionty, které sůl obsahuje, mají schopnost potlačovat vnímání hořkosti tím, že tyto receptory částečně blokují nebo přehlušují. Neodstraňují hořké látky z kávy – jen mění způsob, jakým je mozek interpretuje. Výsledkem je kulatější, méně agresivní chuť.
Zároveň dochází k sekundárnímu efektu: když ustoupí hořkost, dostanou se víc ke slovu jiné chuťové složky – sladkost, karamelové nebo čokoládové tóny, případně jemná acidita. Káva může působit vyváženější, i když se její chemické složení nijak nezměnilo.

Zdroj fotografie: Espresso Works
Kdy to dává smysl
Zcela na rovinu: sůl je spíš záchranný nástroj než univerzální vylepšovák.
Nejlépe funguje v těchto situacích:
- káva je přepražená nebo výrazně hořká,
- extrakce je lehce přestřelená a chuť je svíravá,
- pracujete-li s levnějšími zrny, u kterých je hořkost dominantní,
- pijete-li kávu bez mléka a cukru a nechcete-li do ní nic „viditelného“ přidávat.
Naopak u kvalitní výběrové kávy s dobře zvládnutou extrakcí může sůl udělat víc škody než užitku. Jemné aromatické vrstvy – květiny, ovoce, acidita – se mohou částečně utlumit nebo sjednotit do méně čitelného celku. Jinými slovy: to, co dělá dobrou kávu dobrou, tak můžete nechtěně přikrýt.
Jak sůl používat (a nepřehnat to)
Nejčastější a nejjednodušší metoda je přidat opravdu minimální špetku soli přímo do hotového šálku. Bavíme se o množství, které byste normálně mezi prsty sotva cítili.
Druhá možnost je přidat sůl do mleté kávy před přípravou. Tohle řešení může dát rovnoměrnější výsledek, ale je méně kontrolovatelné a snáz se přežene.
V profesionálním nebo experimentálním prostředí se někdy používá i solný roztok s přesně danou koncentrací, ze kterého se do kávy přidává jen pár kapek. To už je ale spíš laboratorní přístup než každodenní praxe.
Klíčové pravidlo je jednoduché: sůl má být neviditelná. Jakmile ji začneš v chuti rozeznávat, celý experiment ztrácí smysl.

Zdroj fotografie: beanground.com
Tradiční praktika, ne moderní výmysl
Zajímavé je, že přidávání soli do kávy není žádný hipsterský výstřelek poslední dekády. V různých podobách se objevuje v několika kulturách – od severských zemí až po Blízký východ. Ve Vietnamu se dnes znovu objevuje tzv. „salt coffee“, kde sůl hraje roli kontrapunktu ke sladkému kondenzovanému mléku. V tureckém prostředí má slaná káva dokonce rituální význam.
To všechno naznačuje, že sůl v kávě není chyba, ale vědomý chuťový nástroj, který se jen v moderní kávové kultuře na čas vytratil.
Takže: ano, nebo ne?
Sůl v kávě není kouzlo ani univerzální recept. Je to jednoduchý senzorický trik, který může fungovat překvapivě dobře – ale jen v konkrétních situacích. Pokud máte problém s balancováním chutí v šálku, může pomoct. Pokud tam ale máte chuťově parádní kávu, pravděpodobně ji už více nevyladíte, ale spíš zabijete veškerý její potenciál.
Možná je na celé věci nejdůležitější něco jiného: připomíná nám, že chuť není absolutní hodnota, ale interpretace. A že někdy stačí opravdu malý zásah, aby se celý chuťový obraz změnil.
Zdroj úvodní fotografie: Uno Casa