Módní šperky z recyklovaných kávových zrn

Lucie Bulová · 2026-09-16

Kávová sedlina nemusí být poslední zastávkou po vypitém šálku. Designéři ji proměňují v nový materiál, ze kterého vznikají náušnice, prsteny i další originální doplňky. Jak se z běžného kávového odpadu stává designový prvek a proč může mít své místo i v současném šperkařství?

Z použité sedliny vznikají módní šperky

Co mají společného ranní espresso a oblíbené náušnice? V některých případech překvapivě hodně. Zatímco většina vypité kávy končí v šálku a následně použitá kávová sedlina v odpadu, designéři hledají způsoby, jak dát kávě druhý život. Jedním z nich je proměna použité kávové sedliny v materiál pro šperky.

Na první pohled může znít představa náušnic nebo prstýnku z kávového odpadu trochu zvláštně. Ve skutečnosti ale nejde o žádný futuristický koncept. Šperky z použitých kávových zrn, přesněji řečeno z kávové sedliny, už skutečně vznikají.

A právě tady začíná zajímavý příběh – z něčeho, co jsme ještě před chvílí považovali za odpad, se může stát designový objekt.

Z kávové sedliny designový materiál

Použitá kávová sedlina obsahuje řadu organických složek a vědci už několik let zkoumají možnosti jejího dalšího využití. Odborná literatura popisuje například její využití při výrobě kompozitních materiálů, bioplastů nebo při získávání dalších látek. Nejde tedy jen o efektní nápad designérů – kávová sedlina je skutečně předmětem materiálového výzkumu.

Jedna z možností spočívá v tom, že se vysušená sedlina smíchá s pojivem a vznikne pevný kompozitní materiál. Právě podobný princip využívá například australské studio Atelier Cayelle. Jeho zakladatelka Marie Lefebvre začala s použitou kávovou sedlinou experimentovat už v roce 2015 při studiu designu nábytku v Melbourne. Z původního experimentu s materiálem vznikl nejprve nábytek a později šperky. V roce 2017 pak vznikla její šperkařská značka.

Její materiál nazývaný „coffee-stone“ vzniká z recyklované kávové sedliny, zlatého prášku a malého množství pryskyřice, která jednotlivé složky spojuje. Výsledkem je tmavý kompozitní materiál s charakteristickou strukturou a zlatavými detaily.

A právě vzhled je jedním z důvodů, proč může být kávová sedlina pro šperkaře zajímavá. Nemusí se snažit napodobit klasické materiály. Její přirozeně tmavá barva, drobné částečky a nepravidelnosti mohou být součástí výsledného designu.

Od ranního espressa k náušnicím

Ráno si připravíte espresso a pak si vychutnáte kávu. Káva se vypije, sedlina zůstane. Místo aby byla jednoduše vyhozena, může být vysušena a připravena pro další zpracování. Následně se smíchá s dalšími složkami podle konkrétní receptury materiálu. Vzniklá hmota se dá tvarovat, opracovávat a dokončit podobně jako jiné kompozitní materiály.

Samotný proces se samozřejmě liší podle výrobce. Nemůžeme tedy potvrdit, že všechny „coffee jewellery“ vznikají stejným způsobem. Někteří výrobci využívají pryskyřice, jiní pojiva na přírodní bázi a jiní kombinují kávovou sedlinu s dalšími recyklovanými materiály.

Například španělský designér Raúl Laurí vytvořil materiál decafé, který podle informací od výrobce vzniká z použité kávové sedliny, přírodních pojiv a minerálních složek. Výrobní postup zahrnuje sušení, smíchání, působení tlaku a tepla a následnou povrchovou úpravu.

Proč právě káva?

Kávová sedlina je zajímavá především proto, že vzniká ve velkém množství. Vědecké studie upozorňují na značný objem tohoto vedlejšího produktu kávového průmyslu a zkoumají způsoby, jak jej dále využít místo pouhého odstranění.

Výzkum publikovaný v časopise RSC Advances například popisuje možnosti získávání kávového oleje a využití zpracované sedliny jako součásti kompozitních materiálů.

Z pohledu designu má navíc káva jednu velkou výhodu: je vizuálně rozpoznatelná. Tmavý odstín a jemná struktura mohou být součástí identity produktu. U šperků se tak může spojit materiálový experiment s příběhem.

A ten je jednoduchý – něco, co mělo skončit jako odpad, dostalo další využití.

Je „z recyklované kávy“ – automaticky ekologické

To, že výrobek obsahuje recyklovanou kávovou sedlinu, samo o sobě neznamená, že je automaticky ekologičtější než každý jiný šperk. Pro skutečné posouzení bychom museli znát celý životní cyklus výrobku. Vědět, odkud materiály pocházejí, jak se sedlina sbírá a suší, jaké pojivo se používá, kolik energie vyžaduje výroba, jak dlouho šperk vydrží a co se s ním stane na konci jeho životnosti.

Proto je přesnější mluvit o upcyclingu nebo využití odpadního materiálu než automaticky každému takovému šperku přidělit nálepku „100% ekologický“.

Kávový šperk nemusí vypadat „eko“

Možná nejzajímavější na tomto trendu je, že výsledný šperk nemusí na první pohled působit jako recyklovaný výrobek.

Právě naopak.

Kávový kompozit může mít minimalistickou podobu, geometrické tvary, výrazné náušnice, prsteny nebo další doplňky. Atelier Cayelle například pracuje s tmavým materiálem a zlatými detaily. Díky tomu vznikají šperky, které se pohybují někde mezi současným designem a přírodně působícím objektem.

Existují ale i další tvůrci. Například britská šperkařka Rosalie McMillan vytvořila kolekci Java Ore, v níž kombinovala materiál vyrobený z recyklované kávové sedliny se stříbrem a dalšími materiály.

To ukazuje jednu zajímavou věc, a to, že kávový odpad nemusí být pouze hlavním materiálem. Může fungovat také jako součást luxusního šperku v kombinaci s klasickými materiály.

Nejlepší způsob, jak předpovědět budoucnost, je ji vytvořit.

— Peter Drucker

Zpracování kávové sedliny v Česku

Kávová sedlina se samozřejmě nestane přes noc novým zlatem. Je ale fascinující sledovat, jak se mění hranice mezi odpadem a materiálem.

Ještě před několika lety bychom na použitou kávovou sedlinu pravděpodobně pohlíželi jako na konec příběhu. Dnes ji najdeme ve výzkumných laboratořích, kompozitních materiálech, designových předmětech a také ve špercích. Evropská komise ostatně v roce 2025 představila příklad českého projektu Coffee!Up, který využívá kávový odpad k výrobě různých materiálů, jako jsou například mýdla, jednorázové nádobí, tělová kosmetika a oleje.

Když si ráno připravíme kávu, obvykle přemýšlíme jen o tom, jak dobře chutná. Když se ale podíváme na použitou sedlinu jako na materiál, příběh nekončí posledním douškem.

Může pokračovat.

Tentokrát třeba v podobě náušnic, které si vezmeme večer k šatům. Nebo mýdla, kterým si kdykoliv přes den umyjeme ruce.