Vaše povolání je záchranář. Zároveň jste však barista. Jak jste se ke kávě dostal? Dají se tato dvě odlišná povolání vůbec skloubit dohromady?
Po střední škole jsem šel studovat záchranáře, loni v červnu jsem vystudoval tříletý vysokoškolský program a hned po škole jsem začal pracovat jako záchranář.Takže teď pracuji u Svaté Anny v Brně, na ARO, ze kterého se měsíc po tom, co jsem nastoupil, stalo covidové ARO. Práce záchranáře mě baví – jak jízda na autě, tak i práce na ARO. Baví mě pracovat s lidmi, baví mě ty urgentní akutní stavy, kterých teda teď není moc, ale to je údělem dnešní doby.. To je aktuálně to, co mě živí, co dělám a co chci dělat. Kávu k tomu mám jako jakousi stopku, nějaký moment, kdy zapomenu na všechny hrůzy a strasti nemocnice a kdy dělám něco jiného.
Proč jste se rozhodl psát kávový blog?
Myšlenka o tom, že bych chtěl mít blog, který se věnuje kávě a především kavárnám, jejich recenzování a hodnocení, přišla už 5 let zpátky. Pracoval jsem dřív v pražírnách a kavárnách a celkově mě káva a kávová kultura hodně zajímala. Chtěl jsem vytvořit určitý nástroj pro lidi, který jim pomůže najít dobrou kávu.
A proč jste si vybral název Kávový maniak?
Přemýšleli jsme s kamarádem Tomášem, který mi blog vytvořil, jak by se mohl jmenovat, aby to bylo úderné, snadno zapamatovatelné a takové, aby to vystihovalo jak celý blog, tak i mě. On říkal, že ty jsi typický kávový maniak, s tebou jít na kávu je za trest. Tak jsme se toho chytli. A také proto, že je to blog pro kávové maniaky. Když někdo pije rozpustnou kávu nebo turka, tak ho blog asi moc nenadchne. Ale kdo ví, třeba i je obsah posune v kávové kultuře. Je to blog pro takové lidi, kteří vyhledávají dobré podniky, kupují si dobré kávy, zajímají se o nějakou speciální přípravu kávy… Takže z toho důvodu kávový maniak.
Když se řekne káva, co Vás jako první napadne?
Životní styl. Káva je pro mě životní styl. Je to nástroj, u kterého si odpočinu, u kterého jsem schopný relaxovat. Samotná příprava kávy je pro mě relaxace. Každý, kdo si užívá pití kávy, tak i pro něj je to svým způsobem životní styl. Káva by neměla být nápoj jen k povzbuzení. Já kávu piju, protože piju kávu. Já si užívám samotné pití kávy, naplňuje mě to, že kávu můžu cítit, že ji můžu připravit, že ji pak můžu pít a mám tak 15 minut pro sebe. I teď, v nemocnici. Když mám obědovou pauzu, připravím si kávu a užívám si tu chvíli, kdy si můžu dát kávu.
Když degustujete nové kávy, jaký způsob přípravy preferujete a proč?
Aeropres. Je totiž schopný z kávy vytáhnout maximum toho, co káva v sobě má. Je to z toho důvodu, že se zalévá chladnější vodou, než normálně (80°C), takže při této teplotě se z kávy nevyextrahuje tolik hořkých chutí, nedostanou se z ní třísloviny, které kávě dělají typickou trpkohořkou pachuť, ale dostane se z ní hodně olejů a cukrů. Stane se z toho vlastně takový komplexní balíček a já jsem schopný v takto připravené kávě cítit maximum chutí. K tomu ještě jak káva chladne, tak se její chuťové profily mění.
Když degustuji v pražírně, tak tak si z každé kávy připravím espresso, protože právě espresso je schopné vytáhnout jejich nejvýraznější chuť – hořkost (Brazílie, Kolumbie) nebo kyselost (Etiopie, Tanzanie).
Na co se zaměřujete při recenzování kaváren?
Každou recenzi, co napíšu, do té konkrétní kavárny posílám. Nechci psát nic tajně, chci, aby věděli, že jsem u nich byl a posílám jim recenzi i s nabídkou, že když budou mít zájem, tak s nimi případné nedostatky můžu probrat. Já se snažím psát co nejvíce subjektivně a hodnotím komplexnost. Hodnotím prostředí, přípravu kávy (vybírám si záměrně místa, abych viděl na kávovar a baristu, jak moji kávu připravuje), potom servis a na konec nejdůležitější aspekt – chuť.
Až se zase otevřou kavárny, kam budou směřovat vaše kroky jako první? Na kterou kavárnu nedáte dopustit?
Mám v hlavě evergreeny, kam se rád vracím. Určitě Café Mezzanine na Komenského náměstí, určitě do některé kavárny, která dělá kávu z Doubleshotu, do menší kavárny Cafe Mitte – to je taková stálice, kdy vždy dostanu dobrou kávu a samozřejmě k nám do Kopi Luwak. Naopak se nesnažím vracet do těch stejných míst, ale snažím se neustále objevovat. Nemám zatím žádnou kavárnu vyhlídnutou, ale uvidíme, kam mě kroky zavedou.
Kam byste chtěl kávového maniaka posunout, až to situace dovolí?
Chtěl bych, aby byl Kávový maniak nástrojem pro lidi. Až budu mít zrecenzovaných vícero kaváren po celé republice, tak vytvořit mapku, kde si lidi můžou kavárnu a pražírnu najít. Nástroj, podle kterého můžou vybírat a také něco, u čeho zarelaxují a třeba se podle mých recenzí naučí poznat sami dobrou kávu. Snažím se kamarády a známé vést k těm dobrým kávám. Například u nás na oddělení v nemocnici připravuji často Aeropress, aby všichni ochutnali dobrou kávu. Chtěl bych, aby lidem nestačilo už jen doma si zalít turka nebo rozpustnou kávu, ale že už je to někam posune. Buď rozhovor se mnou, nebo i postupné čtení Kávového maniaka.